Zase ty příhody ochránce přírody

Ve třetí nůši povídek nám Mojmír Vlašín přináší stěží uvěřitelné historky z Kostariky, Kolumbie, Maroka nebo Bulharska, vedle jeho tradičních netopýrů, zmijí či bobrů se sčuchneme s čolky, kormorány, mravenci, vydrami nebo roháčem obecným, v šalině se tentokrát převáží sovětská raketa nebo tygří trus, z vlašínovských life-stylových výstřelků zažijeme ponožky v sandálech, kouření v sauně, přírodní biatlon nebo filozofii Vyhoď ho! Autor též pábitelsky vzpomíná na eko-kumpány Karla Hudce, Miloslava Sonnyho Halase, Zdeňka Šedu a Václava Hovorku, vyznává se z krajiny svého srdce, varuje před eko-blbostmi všeho druhu, ale především královsky baví: „Paní neměla smysl pro humor a snažila se brouka vzít zpět, že s ním zajde na veterinu. Uchýlil jsem se k milosrdné lži, že brouka zanesu do Moravského zemského muzea, kde mu připojí nohu z nějakého staršího sbírkového exempláře. Až se mu zahojí, bude vypuštěn opět na Špilberk, kde ho paní objevila. S tímto návrhem se paní kupodivu spokojila a odešla.“

Celkem čtyři desítky příběhů doprovázejí ilustrace Kateřiny Jelínkové, Nadi Johanisové, Aleny Uhříčkové a Zdeňka Šedy.

Napsali o knize:

„Mojmírovi byly dány do vínku mnohé dary. A obzvlášť jeden z nich se projevuje i v téhle knížce, podobně jako v obou předchozích. Co mám na mysli? Na všech našich společných pěších putováních po neokázalých krásách Slovenska, Čech, Moravy a Banátu jsem si do cestovního deníčku poctivě zapisoval události každého dne. Nepamatuju si z nich skoro nic. Ale u Mojka je to obráceně: zapisoval si pouze některá svá terénní zoologická pozorování, deník si nikdy nevedl – a pamatuje skoro všechno. Což je zřejmé i z detailů uváděných ve většině jeho příběhů, z nichž žádný (až na jednu výjimku) není vyfantazírovaný, jsou to děje prožité a nepřikrášlené,“ uvádí ekopedagog Aleš Máchal.

„Když jsem byl občas požádán, abych školou povinným posluchačům udělal přednášku o ochraně přírody, začal jsem někdy tak, že jsem se dotázal, co si myslí, že profesionální ochránce přírody vlastně dělá. A tu jsem se pravidelně dozvěděl, že sbírám v lese odpadky a dávám pokuty těm, kteří chodí mimo značené cesty. A to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl svoje příhody sepsat a ukázat, že činnost ochránce přírody je ve skutečnosti velmi pestrá. Taky jsem chtěl zachytit své postřehy a nálady a vzdát hold lidem a místům, se kterými jsem se na cestě životem potkal. A protože dva svazky nějak nestačily, napsal jsem i tenhle, třetí,“ poznamenává autor Mojmír Vlašín.

Ukázky z knihy:

„Povzbuzen zdařilou imitací výřího hlasu jsem se také snažil výra přilákat a do složených dlaní jsem funěl, co to šlo. Karel chvíli poslouchal moje pokusy a pak povídá: ,Myslím, že by bylo lepší, kdybys volal: Mojmír, Mojmír.‘“

„Po prozkoumání družicových snímků a googlovských map se naše pozornost upnula k městečku Curillo, které leželo na řece Caqueta a vedla k němu silnice. Název řeky se dá volně přeložit jako průjem a tedy Curillo Caqueta je ,kudrlinka na sračce‘. Název nás měl varovat, ale nevaroval.“

„Ovšem, ne vždy se nám lidem líbí, co bobr dělá a jak to dělá. Třeba kácí stromy, které jsme pracně vysadili, anebo je považujeme za památné. Bobrovi se ale zase nelíbí lidské aktivity, jako je například odvodňování mokřadů. A proto je revitalizuje. Dělá to po svém, ale pracuje i v noci, o sobotách a nedělích, bez nároků na příplatek. A nám lidem ukazuje, že v honbě za ziskem jsme nějak zapomněli, že krajinu jsme nezdědili po předcích, ale máme ji vypůjčenou od našich potomků. A že zde nejsme sami, že je v ní spousta spoluobyvatel. Třeba právě bobři.“

„Věnoval jsem se tak trochu, přiznám se, i jiným krajinám. Těm s okázalejší krásou než máš Ty. Krajině pálavské, bělokarpatské, flirtoval jsem i se Šumavou. Ta je ale studená a nepřístupná. Není mi lhostejná ani hornatina Svratecka se svou výraznou dynamikou, či nespravedlivě odstrkovaná, příjemně oblá Javořická vrchovina. Ale doma jsem jedině u Tebe.“

Profil autora:

Mojmír Vlašín (*1954), Cenou Josefa Vavrouška i Cenou Jana Šmardy a Antonína Bučka ověnčený ekolog, zoolog, aktivista a publicista, neztrácí elán ani po odchodu do důchodu. Už sice nepůsobí v Ekologickém institutu Veronica ani v komunální či krajské politice, stále je však soudním znalcem v oboru ochrana přírody, vyučuje na Masarykově univerzitě předměty Ochrana biodiverzity a Obecná ekologie a ekologie krajiny, spolupracuje s pořadem Nedej se!, radí časopisu Sedmá generace, píše recesistické ekohry pro Verdis a hojně komentuje domácí i světové dění na Médium.cz. Touto sbírkou povídek kompletuje trilogii Podivné příhody ochránce přírody (2022) a Další příhody ochránce přírody (2023). Chcete-li si od něj přečíst i něco jiného, sáhnout můžete po Desateru domácí ekologie, Ochraně netopýrů, Klíči k určování obojživelníků a plazů nebo souboru divadelních her PRO-eko-HRY.

Mojmír Vlašín (vlevo) s Alešem Máchalem a knihou Další příhody ochránce přírody. Foto: Zuzana K. Slámová.

Distribuce

Knihu si můžete objednat na e-shopech Sedmé generace i Lipky nebo zakoupit v redakci Sedmé generace (Cejl 35, Brno) a na pracovištích Lipky Jezírko, Kamenná, Lipová, Rozmarýnek či na základně Vrápenka v Ostrově u Macochy.

Zároveň s třetím dílem vychází dotisk prvního dílu Podivné příhody ochránce přírody, který si můžete pořídit na výše zmíněných místech. Lipka i 7.G pak nabízejí všechny tři díly v balíčku za 700 Kč.

Knihu vydala Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace, ve spolupráci s časopisem Sedmá generace.