Fairtrade v Česku — je čas slavit?

Většina čtenářů*ek Sedmé generace sní o světě, kde výrobky se známkou FAIRTRADE nebudou potřeba. Takovém, kde bychom nemuseli mít speciální označení pro výrobky, na kterých se nepodílely děti a za které dostali spravedlivě zaplaceno ti, kteří na něm odvedli největší díl práce. Zdánlivě samozřejmé věci ale stále nejsou normou a k zajištění rozumné odměny pro ty, kdo stojí na začátku životního cyklu mnoha našich oblíbených produktů, je tak stále potřebná certifikace Fairtrade. Potřebujeme ji také my na samém konci řetězce — slouží nám totiž jako kompas k odpovědnějším nákupům.

Před osmnácti lety k nám se vstupem do Evropské unie začaly pronikat výrobky s barevným logem FAIRTRADE. Nadšenci, většinou z neziskového sektoru, kteří myšlenku spravedlivého obchodu přijali za svou coby etičtější alternativu k běžnému mezinárodnímu obchodu s komoditami ze vzdálených koutů světa, začali s osvětou i prodejem prvních férových výrobků. Jak se od té doby proměnil český fairtradový trh?

Fairtradové stálice i nováčci

Češi na Fairtrade slyší. Každý rok se u nás objem prodaného zboží s barevnou známkou zvyšuje o desítky a v případě některých komodit i stovky procent. Výjimkou nebyl ani rok 2012, kdy fairtradové prodeje celosvětově stagnovaly. Růst tržeb u nás tak nepřerušila ani poslední ekonomická krize — například v roce 2011 se prodej fairtradových výrobků zvedl o patnáct procent. „Roli podle mě hraje více faktorů, zvyšuje se povědomí lidí a zájem o odpovědnější spotřebu, také mnohé obchodní společnosti se snaží přicházet s větší nabídkou odpovědněji produkovaných potravin,“ zdůvodňuje tuto skutečnost Stanislav Komínek z organizace Fairtrade Česko a Slovensko.

V loňském roce tak podle tiskové zprávy této neziskové organizace Češi opět nakoupili více produktů se známkou FAIRTRADE než rok předtím. Dvoutřetinový nárůst prodeje zaznamenalo fairtradové kakao, o třicet sedm procent více se prodalo férové kávy, což podle výpočtu společnosti odpovídá dalším čtyřem šálkům férové kávy na osobu. Dokonce trojciferný — 104% — meziroční nárůst prodejů zaznamenal třtinový cukr, a to díky prodeji zmrzliny v maloobchodních řetězcích, kterou certifikovaný cukr oslazuje.

Na ještě vyšší čísla pak dosáhla dlouho očekávaná novinka předloňského roku — fairtradové růže, kterých si čeští zákazníci koupili o 377 procent více. Již třetím rokem jsou tak na českém trhu pravidelně k zakoupení řezané květiny — nabízí je supermarkety Lidl a Kaufland.

Třetím rokem si našinci mohou koupit i oblíbeného maskota tropického ovocnářství — férový banán, minulý rok celosvětově nejprodávanější fair trade komoditu, u níž je tradičně tahounem Velká Británie.

Pěstitel banánů v asociaci Banelino v Dominikánské republice, foto: Fairtrade Česko a Slovensko.

Z dlouhodobého hlediska se na českém trhu pevně usadily hlavně káva, kakao, bavlna a třtinový cukr. Ještě v roce 2016 byla co do množství nejprodávanější právě káva, od roku 2017 ji vystřídalo kakao. Za strmým nárůstem prodeje kakaa z minulých let stojí především nové fairtradové programy pro vybrané suroviny. Zpracovatelům rozvázaly ruce a umožnily jim použít fairtradové suroviny do výrobků, kde nemusí být všechny složky fairtradově certifikovány (například sušenky nebo čokoládové pomazánky). Na vícesložkových produktech nenajdeme proto klasickou produktovou známku, ale známku pro konkrétní surovinu. Také podíl fairtradové kávy a kakaa na celkové spotřebě těchto komodit se zvyšuje, stále se ale drží v nižších jednotkách procent. V posledních dvou letech se pohyboval kolem tří procent — u kávy to v minulém roce bylo 3,4 procenta, podíl férového kakaa o rok předtím činil 3,3 procenta.

Od plenek k plnoletosti

Český trh s fairtradovými produkty se rozvíjí již osmnáct let, dosáhl tedy pomyslné hranice plnoletosti. Vedle rostoucích prodejů a lepší dostupnosti fairtradových výrobků tomu nasvědčují také čísla obeznámenosti Čechů s fairtradovou certifikací. Jak zjistila agentura Median v průzkumu z letošního jara, povědomí o Fairtrade má již 66 procent Čechů a Češek a 38 procent dotázaných zároveň ví, jaké problémy certifikace pomáhá řešit. Během deseti let se přitom tato čísla zvýšila o 27, respektive 17 procent.

Klíčový význam osvěty a širšího povědomí o fair trade pro proměnu českého fairtradového trhu potvrzuje i Stanislav Komínek: „Souvisí to nejen s větší nabídkou tohoto zboží v obchodních řetězcích a u menších obchodníků, ale také s dlouhodobou rolí aktivní společnosti. Roste počet lidí, kteří se tématem zabývají ve školách, informují o tématu ve své komunitě. Nám se poslední dva roky dařily komunikační kampaně ke zvýšení povědomí o Fairtrade se zapojenými osobnostmi: Zuzanou Kronerovou, Ladislavem Ziburou nebo Adelou Vincze. Náš dokument Ve stínu kakaovníku zvítězil na filmovém festivalu a je ve vysílání České televize.“

V porovnání se zeměmi západní a severní Evropy, které patří mezi fairtradové premianty, ale stále máme ke komu vzhlížet. V Nizozemsku, Švédsku, Lucembursku a Rakousku znalo v roce 2019 fairtradové logo podle konzultační firmy GlobalCAD až 80 procent tamních spotřebitelů. Nicméně v těchto zemích se tradice spravedlivého obchodu buduje již od sedmdesátých let. Chce-li se Česko těmto státům přiblížit, klíčová bude právě osvěta veřejnosti. Podle dílčích zjištění Institutu evaluací a sociálních analýz (INESAN) z roku 2017 se ukazuje, že znalost významu fairtradového loga jde ruku v ruce s nákupem takto označených výrobků.

Díky Lid(l)u

K vyšším prodejům jednoznačně přispívá rozšiřující se nabídka maloobchodních řetězců. Při brouzdání očima po jejich regálech narazíte na známku FAIRTRADE stále častěji. Společně se sítěmi čerpacích stanic jsou právě maloobchodní řetězce největšími prodejci fairtradových výrobků. Nejvíce férové kávy tak u nás minulý rok prodalo Tchibo Praha, supermarket Lidl prostřednictvím nápojových automatů, čerpací stanice OMV ČR v rámci Viva café a Unipetrol Benzina na zastávkách Stop café.

Pěstitelka kakaa paní Dah Oho z družstva ECAKOOG, foto: Christoph Köstlin.

Zpočátku přitom bylo na fairtradové zboží možné narazit pouze v malých specializovaných prodejnách. S růstem povědomí o fairtradové známce začaly takto označené zboží na své pulty umisťovat také supermarkety či prodejny zdravé výživy. Ještě v roce 2008 se polovina produktů se známkou FAIRTRADE prodala v prodejnách zdravé výživy a biopotravinách, další pětina ve specializovaných prodejnách a pouze 15 procent v maloobchodních řetězcích. Během následujících dvou let však došlo k významnému přesunu nákupů do řetězců, přičemž specializovaným prodejnám se jejich podíl na trhu meziročně propadlo o více než 50 procent.

Fairtradová nabídka řetězců se rozšiřovala a už v roce 2010 se s 47% podílem staly lídry zdejších fairtradových prodejů. Fairtradoví pionýři — specializované prodejny nebo zdravé výživy — tak svoji průkopnickou prodejní misi postupně ukončili. Díky svému postavení na trhu si totiž řetězce mohou dovolit nabízet fairtradový sortiment za nižší ceny než malé obchody. Ty z principu operují s menšími objemy zboží a v této konkurenci tak bojují s větrnými mlýny.

Ta naše cenová citlivost česká

Dveře obou prodejen zavřela i společnost NaZemi — jeden z průkopníků fair trade u nás. Nejdéle, do roku 2015, nabízela spravedlivě obchodované zboží její prodejna v Brně. Také k jejímu konci přispěl konkurenční tlak maloobchodních řetězců a jejich nízkých cen. Organizace prodej přesunula do svého sídla, kde nabízí zlomek původního sortimentu, který dříve tvořilo také několik nepotravinářských produktů — ručně dělané předměty včetně oblečení, peněženek, mýdel či keramiky. V současnosti tak v malém krámku a na e-shopu nabízí vlastní značku kávy Fair Café, čokoládu a čaj. Z průkopnických kamenných obchůdků tak zůstal otevřený jen obchod Jednoho světa a prodejna Ekumenické akademie.

Prodejna Fair&Bio Ekudemické akademie, foto: ekumakad.cz.

Našinci se při nákupech silně orientují podle ceny. Jak ukazují výsledky šetření Institutu evaluací a sociálních analýz z roku 2017, právě vyšší ceny férových výrobků jsou překážkou téměř pro 75 procent těch, kteří nákup odmítají. Na cenové dostupnosti řady fairtradových produktů se u nás přitom již dlouhodobě podepsal jejich přesun do sítí maloobchodních řetězců. S prodejem větších objemů tak vznikají menší cenové rozdíly mezi čokoládou s fairtradovým označením a bez něj.

Hana Malíková z Fairtrade Česko a Slovensko však na webu Ekolist.cz v roce 2020 vyvrací představy, že ceny fairtradového zboží musí být vždy vyšší než u běžných výrobků: „Žádný rozdíl dvou až trojnásobku v ceně nenajdete, fairtradové zboží stojí často stejně jako to konvenční, důvodem je prostě spravedlivější rozdělení přidané hodnoty v dodavatelském řetězci.“ A čím kratší řetězec, tím by cena měla být nižší.

Na nižší ceně se podílí také pomalu se zvyšující počet českých certifikovaných zpracovatelů, kteří dodavatelský řetězec zkracují. Zpracovateli fairtradových produktů se staly díky licenci také samotné maloobchodní řetězce, například Lidl, Globus nebo Kaufland s vlastní značkou fairtradové kávy. Stále se k nám ale spousta férových produktů reimportuje z jiných zemí, například Rakouska, Německa či Velké Británie.

Fairtradizace supermarketů?

Většina fairtradového prodeje se tedy již odehrává za zdmi velkých řetězců, které do značné míry těží z osvětových kampaní neziskových organizací. „Celý Fairtrade prošel dlouhou cestu z okrajové aktivity pár církevních spolků, neziskovek a malých obchodníků do mainstreamu běžných spotřebitelů a velkých řetězců. To samozřejmě znamená mnohem větší dopady pro pěstitele kávy, kakaa nebo banánů. A zároveň se daří udržovat tu energii podpory Fairtrade zespodu a zaměření na pěstitele v zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky,“ vnímá pozitivně proměnu zdejšího fairtradového trhu Stanislav Komínek.

Paradoxní tak je, že právě supermarkety a hypermarkety — symbol nespravedlnosti mezinárodního obchodu — významně přispívají k férovějšímu odměňování pěstitelů. Právě snaha o to, aby se fair trade stal normou a rozšířil se i mimo úzké skupiny nadšenců a malých obchůdků byla jedním z cílů hnutí. Je však nutné mít na paměti, že známka FAIRTRADE v těchto řetězcích stále tvoří jen nepatrný výsek sortimentu. Ačkoliv je jejich nabídka férového zboží záslužným krokem, neměla by zastínit celou řadu problémů a kontroverzí, které supermarkety a hypermarkety společnosti přinášejí. Etickým problémům a rozpínavosti supermarketů se v Sedmé generaci věnovala například Barbora Mrázková (7.G 3/2013), jejich dopadům na lokální ekonomiku vícekrát Naďa Johanisová (viz například 7.G 11/2004). Alernativu v podobě družstevních supermarketů pak představil Dominik Plíhal (7.G 1/2022).

Z hlediska spravedlivého odměňování, a tedy přímé pomoci pěstitelům a pěstitelkám, jde však o nejrychlejší možnou cestu, kterou v současném nastavení máme. Jak připomíná Stanislav Komínek: „Fairtrade má za hlavní cíl podporu pěstitelů, můžeme se věnovat globálnímu vzdělávání, přemýšlet a informovat o propojenosti a fungování světa. Ale pro pěstitele je přímou podporou spravedlivý prodej jejich kávy, kakaa nebo banánů. A to v dnešní době bez obchodních řetězců nejde.“ Dodává, že právě tam se totiž v současnosti odehrává 85 procent nákupů, a tudíž právě tam je možné zásadně pomoci pěstitelům uživit se vlastní prací za důstojných podmínek.

Malí tu stále jsou

Struktura prodejních míst férového zboží se tak výrazně proměnila ve prospěch velkých hráčů s atraktivnější cenovou nabídkou. I přesto ale příležitosti k podpoře fair trade skrze malé a milé prodejny zdravých výživ, specializované obchůdky nebo kavárny s lidskou tváří zcela nezmizela. V Praze mezi takové už od roku 2010 patří obchod Fair&Bio provozovaný Ekumenickou akademií, která má pod sebou také první družstevní pražírnu fairtradové kávy otevřenou v roce 2014. A férovostí je protkána skrz na skrz — funguje jako sociální podnik a zaměstnává osoby se zdravotním znevýhodněním.

Foto: Fairtrade Česko a Slovensko.

Právě gastronomická zařízení velkou měrou přispívají k vyšším prodejním číslům fair tradu. Voňavý šálek férové kávy bez hořké pachutě nevábného příběhu, který se za ní skrývá, si dopřejete nejen v kavárenských řetězcích typu Tchibo, ale i v malých osobnějších kavárnách. Už téměř patnáct let si takovou kávu můžete vychutnat v některé z kaváren mamacoffee, která je současně první zdejší férově certifikovanou pražírnou kávy. Myšlenku fair trade také přijala za svou i například trutnovská rodinná fairtradová pražírna VOLKAFE či litoměřické Fér KAFE.

Maloobchodní řetězce tedy (ještě) nejsou jediným místem, kde svojí peněženkou vyjadřujete podporu férovým pracovním podmínkám. Vybrat si, zda svým nákupem podpoříme nejen pěstitele a pěstitelky, ale také místního prodavače, kterému nákupem přispějeme třebas na zájmový kroužek jeho dítěte, tak pořád můžeme.

V Česku nakoupíte faitradové zboží i na e-shopech. Vedle již zmíněného internetového obchodu organizace NaZemi, je to třeba Fairtrade market, Fair made nebo tady nejdéle působící internetový velkoobchod Fair Trade Centrum zásobující také malé prodejny. Fairtradovou módu přímo od výrobců nabízí e-shop TukTuki nebo Green Butik, který zároveň provozuje i kamenný obchod v Praze.

Prodej, osvěta i kritika

Fair trade ale není jen o přímé podpoře pěstitelů a jistotě výkupních cen. V hnutí za spravedlivý obchod byl vždy klíčovou součástí také kritický element. Spočívá v odkrývání četných selhání mezinárodního obchodu a volání po jejich proměně směrem k větší spravedlnosti, rovnoměrnějšímu rozdělení odměn a sdílení odpovědnosti a rizik. Jedním z původních záměrů fair trade bylo odpárat překupníky a mezičlánky, které v rámci cesty od výrobce k nám spolknou spoustu peněz.

Právě osvětou se u nás dlouhodobě zabývá řada občanských organizací. Jejich kampaně proto často míří na úskalí a slepé skvrny mezinárodního obchodu. Vedle toho se u nás pořádají také akce připomínající, jak spletitá cesta vede k šálku oblíbeného čaje či kávy. Oblíbenou a hojně navštěvovanou celorepublikovou akcí na podporu pěstitelů a pěstitelek je happening Férová snídaně. Dvouletová covidová pauza sice přerušila rostoucí trend návštěvníků akce, i tak se ale při ní letos na dece sešlo 5 700 piknikujících, kteří společně posnídali na 140 místech Česka.

Férová škola ve Valašských Kloboukách, foto: Fairtrade Česko a Slovensko.

Úspěchu se u nás od roku 2011 těší také mezinárodní kampaň Fairtradových měst, do které je zapojeno více než dva tisíce měst po celém světě. V současnosti na titul označující města, která fandí a podporují Fairtrade, narazíme ve čtrnácti českých městech a obcích. Do kampaně je též zapojeno jedenáct církve a čtyřicet sedm škol. Na radnici v Třebíči nebo v malé vesničce Otnice na Vyškovsku tak při práci popíjejí férový čaj nebo kávu. Fairtradové město musí pořádat akce pro veřejnost, nakupovat fairtradové výrobky včetně lokálních produktů a vybízet místní obchodníky, aby je začleňovali do prodeje.

Fairtradu se tedy u nás celkem daří. Prodeje, povědomí i znalosti o významu certifikace rostou. Avšak skutečně férovější časy jsou s pokračující kolonizací maloobchodu nadnárodními řetězci stále vzdáleným cílem. Osvěta a podpora drobných podnikatelů a organizací prodávající etické produkty a prosazující spravedlivé podmínky mezinárodního obchodu je tak pro příchod férovějších časů stále důležitější.

Autorka studuje na Katedře environmentálních studií FSS MU. Kontakt: kousalikova.kristyna@gmail.com.