Kde odpočívá voda

23. června 2021 /
foto: Richenza, Wikimedia CC. Naučná_stezka Soumarské_rašeliniště
Močál, rašeliniště, tůň nebo podmáčená louka. To vše může být označeno jako mokřad, jeden z nejvýznamnějších a zároveň z nejohroženějších ekosystémů na světě. Proč je tak důležitý a jak ho můžeme chránit? Kde u nás mokřady najdeme? Jak sehnat peníze na jejich obnovu a u koho se inspirovat?

Každý z nás si pod pojmem mokřad představí něco jiného, a je to tak správně. Jedná se o přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem a přesnějších definic bychom našli mnoho. Rozhodující jsou ale dva faktory: po celý rok nebo po jeho určitou část se v mokřadech musí nacházet voda a zároveň musí mít své specifické obyvatele z živočišné i rostlinné říše. Díky tomu pak můžeme za mokřad označit například i lužní lesy nebo tůně. Mokřady přirozeně vznikají díky vysokým hladinám podzemních vod, pravidelnému rozlévání vod povrchových nebo jejich neodtékání, a samozřejmě je také uměle vytvářejí lidé, třeba v podobě kořenových čističek.

Proti suchu i změnám klimatu

Základní funkcí mokřadů v krajině je zadržování vody a její postupné uvolňování. Mohou být dokonce efektivnější než uměle vybudované nádrže, neboť s vodou lépe nakládají — důležité je zejména nasycení půdního profilu a zpomalení následného odtoku. U nádrží se kvůli jejich víceúčelovosti navíc často nevyužívá celá kapacita, mokřady tak ve výsledku zadržují vody i více. Významně se podílejí na koloběhu vody a jeho regulaci a napomáhají také zmírňovat dopady změn klimatu — ochlazují vzduch skrze výpar, pohlcují a ukládají oxid uhličitý, a navíc jsou domovem mnoha specifických druhů živočichů i rostlin. Právě biodiverzita mokřadů bývá někdy kvůli jejich významu v boji se suchem poněkud upozaďována, přitom jim patří třetí místo mezi biotopy s největší biologickou aktivitou, hned po deštných pralesech a korálových útesech.

Jenže z hospodářského pohledu jsou mokřady vlastně k ničemu. Kvůli podmáčení na nich nic nevypěstujete, natož abyste na ně najeli s dnešní těžkou zemědělskou technikou. Jejich význam pro krajinu i člověka zároveň nemusí být na první pohled znatelný, pro laiky je to tak zkrátka jen místo, kde potřebují celý rok nosit holínky. Zkombinujte tyto faktory a máte recept na zkázu — odhaduje se, že hlavně kvůli zemědělství na světě zmizela již polovina původních mokřadů a jejich počty stále klesají.

Za posledních sto let dokonce zaniklo čtyřikrát více mokřadů než za celou předchozí existenci lidstva, neboť jsme se od tradičních způsobů hospodaření přesunuli k intenzivnímu průmyslovému zemědělství. Mokřady ale likvidujeme ještě jinak, například narušováním přirozeného vodního režimu skrze narovnávání koryt řek a nešetrné budování nádrží a rybníků. Stejně tak jim komplikuje existenci těžba rašeliny, rozšiřování zástavby, fragmentace krajiny, zavážení odpadem nebo cílené zalesňování.

Rašeliniště Chalupská slať v Národním parku Šumava, foto: Trader301, Wikimedia CC.

Paradox sucha a zemědělství

V České republice zabírá zemědělská plocha 53 procent rozlohy státu, přičemž čtvrtinu z této plochy jsme získali odvodněním. Celkově naši předci mezi lety 1890 a 1990 vysušili téměř milion hektarů mokřadů. Zemědělství se na ničení mokřadů a narušení vodohospodářské stability krajiny podílelo nejvíce, přitom je na akumulačních a retenčních schopnostech země vysoce závislé. Kvůli klimatické změně čelíme a čím dál tím více budeme čelit extrémním projevům počasí, jako jsou dlouhá sucha a přívalové deště. Zemědělci by se tak měli intenzivněji zabývat zpomalením odtoku vody a zvýšením její celkové retence. Paradoxní je, že právě ony ničené mokřady nabízejí jedno z možných řešení, navíc mohou poskytovat ještě další výhody. Jsou například schopny zachycovat a odstraňovat zemědělské znečištění v podobě živin a polutantů, akumulovat organickou hmotu v půdě a produkovat využitelnou biomasu. Příkladem propojení zemědělství a mokřadů je úspěšné a oceňované hospodaření Petra Marady v Šardicích, na jehož pozemcích mokřad tvoří střed celé krajiny a úspěšně zadržuje vodu na jinak suché ploše (podrobněji v textu Muž, který pečuje o krajinu v 7.G 6/2016).

Vybudovat takový mokřad bohužel není jednoduché. Jednu z hlavních komplikací představuje nedostupnost pozemků a vůbec povolení projektů obnovy. Dále je složité překonat konzervativní přístup projektantů a zajistit následnou péči o mokřady, která obvykle není placená z dotačních programů. V minulosti také zemědělci naráželi na rozpor mezi možností pobírat na mokřady dotace a nutností za ně platit daň, pokud leží na takzvané ostatní půdě, tedy mimo půdu ornou. Od začátku roku 2020 byl naštěstí zákon upraven a mokřady již zdaněné nejsou.

Božídarské rašeliniště, foto: ivabalk, Pixaby.com.

Není mokřad jako mokřad

Vedle budování nových mokřadů je nutné chránit ty již existující. Aby to nebylo tak snadné, mokřady se podle svého významu dělí do několika kategorií, od nichž se posléze odvíjí i stupeň jejich ochrany. Mokřady mezinárodního významu se těší největší pozornosti, chrání je takzvaná Ramsarská úmluva z roku 1971, Česká republika se k ní připojila v roce 1990. Jedná se o jedinou celosvětovou úmluvu, která chrání jeden konkrétní typ biotopu a zavazuje své signatáře k ochraně a rozumnému využívání mokřadů. Minimálně jeden z nich navíc musí být v každé zemi zařazen na celosvětový Seznam mokřadů mezinárodního významu. Je na něm již 2421 míst, u nás jich máme dokonce nejvíce ze všech, konkrétně čtrnáct. Patří mezi ně například Šumavská rašeliniště, Litovelské Pomoraví nebo unikátní Podzemní Punkva.

Druhou kategorii tvoří mokřady nadregionální, většinou vyhlašované jako národní přírodní rezervace. Regionální mokřady jsou chráněné jako přírodní rezervace a národní přírodní památky, všechny ostatní mokřady se pak označují jako lokální. Do každé z těchto kategorií patří poměrně velké množství mokřadů, jejich nejucelenější přehled vznikl v rámci projektu Ochrana a udržitelné využívání mokřadů České republiky. Jedná se o volně přístupnou databázi mokřadů, kterou vytvořila Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky a dnes v ní najdeme přes 2000 lokalit. Pokud do ní nahlédnete (mokrady.ochranaprirody.cz), budete možná tak jako já překvapeni, že máte mokřad přímo za domem.

Jak pomáhat a chránit

Aby mokřad zůstal mokřadem, musí se o něj často pečovat. Metody se liší hlavně v míře zapojení člověka. Některé mokřady se přirozeně udržují samy, u jiných hrozí postupné zarůstání vegetací a jejich degradace. Na Josefovských loukách tento problém řeší pastvou velkých kopytníků, koní a praturů, kteří spásají křoviny a rozdupávají louky, čímž mokřady udržují (podrobněji v minulém čísle 7.G). V Pístovských mokřadech u Jihlavy zase pořádají závody terénních aut, jejichž kola prokážou lokalitě stejnou službu jako kdysi stáda zubrů a jejich kopyta.

foto: Pixabay.com

Pro péči a ochranu mokřadů platí také obecná doporučení. Nejdůležitější je vždy zachovat nebo obnovit vodní režim, což lze uskutečnit více způsoby. Mezi ty složitější patří úpravy vodních toků a rušení hrází a odvodňovacích soustav. U uměle korigovaných toků totiž bývá dno pod úrovní terénu, čímž dochází k odvodňování okolí, a je tudíž potřeba dno zvednout. Takový zásah vyžaduje stavební povolení a těžkou techniku, vhodné je také provedení biologických průzkumů, aby se nenapáchalo víc škody než užitku. O něco jednodušší může být budování tůní. Nějaká vodní plocha by každopádně měla být v každém mokřadu.

U lučních mokřadů je často žádoucí úprava vegetace, například kosením nebo pastvou. Každý mokřad je trochu jiný a vyžaduje i odlišný přístup — někde se kosí vícekrát do roka, jinde jen jednou za dva roky. Důležité je ponechat část luk bez zásahu, aby tam mohli přežít někteří živočichové, zejména motýli a obojživelníci. S nimi souvisejí i doporučení nechat v mokřadech místa s nepořádkem, dřevo z případných prořezávek a trávu po kosení, aby se v nich mohli zabydlet další živočichové.

Evropa zavodňuje

Na budování a ochranu mokřadů obvykle scházejí peníze. Dotačních možností nicméně v posledních letech přibývá, zejména ze zahraničních zdrojů. Všechny níže zmíněné programy mají relativně přehledné stránky, jejich seznam pak na svém webu nabízí ministerstvo životního prostředí.

Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktuálně zahajuje nové programové období Operačního programu Životní prostředí, který čerpá finance z fondů Evropské unie. Zatím byly vydány peníze na podporu příprav projektů, výzvy pro podávání dotačních žádostí by teprve měly být zveřejněny. Výhodou tohoto programu je, že žadateli nemusí patřit pozemek, pro který o dotaci žádá — stačí pronájem, případně souhlas vlastníka. V minulosti byly takto revitalizovány mokřady v oboře Obelisk, vybudováno biocentrum s tůněmi na Rostěnickém potoce nebo obnoven vodní režim v Plačkově lese. V kompetenci SFŽP taktéž do konce června 2021 běží dotační výzva s názvem Trondheim. Peníze pocházejí z Norských fondů s cílem financovat nové technologie čištění povrchových vod od zbytků léčiv a jejich metabolitů. Podporovány mají být také metody blízké přírodě, tedy například kořenové čističky a umělé mokřady.

Peníze lze čerpat také z finančního nástroje EU s názvem LIFE, výzvy pro letošní rok teprve budou vyhlášeny. O podporu mohou žádat pouze právnické osoby a proces příprav žádostí je velice náročný. Na druhou stranu je LIFEvelice flexibilní program, který podporuje projekty v délce trvání i osm let, umožňuje z nich získat příjem již v průběhu jejich uskutečňování a zajišťuje také například jejich publicitu. Díky LIFE jsou revitalizována rašeliniště na Šumavě a pro své projekty z něj čerpá peníze také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR).

foto: Pixabay.com

Z našeho rybníčku

Peníze na mokřady jde získat i přímo z České republiky. Můžete například vyhlásit veřejnou sbírku, jako to udělala ekologická organizace Čmelák u Mokřadů Jablonné nebo Česká společnost ornitologická při výkupu pozemků Josefovských luk. Můžete také zkusit sehnat sponzory, například města nebo kraje, pod něž lokalita spadá, případně velké podniky, jako jsou Lesy ČR. U větších projektů pak realizátoři většinou možnosti kombinují, jako příklad by také mohly posloužit Josefovské louky.

A pak jsou tu opět dotace, tentokrát ty národní. Podle Jaromíra Maštery ze spolku Mokřady jde sice od vlády na ochranu vody v krajině stále poměrně málo peněz, podporu jako takovou ale hodnotí pozitivně, zejména ze strany MŽP.

Ministerstvo životního prostředí vyhlašuje pravidelně Program péče o krajinu, který poskytuje peníze mimo jiné právě na obnovu a tvorbu tůní a mokřadů a prostředky slouží na opatření menšího rozsahu s délkou trvání jeden rok. Pro letošek byl již příjem žádostí ukončen, ale vzhledem ke stavu a předpokládanému vývoji podnebí a sucha v krajině lze program očekávat i příští rok. Podobně funguje také program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny, má přímo opatření Tvorba a obnova tůní, mokřadů a rašelinišť a další opatření jako Revitalizace vodních toků nebo Výstavba a rekonstrukce malých vodních nádrží mokřady taktéž zahrnují. V jejich rámci lze uskutečnit i dlouhodobé projekty, tento rok však zatím nebyla vyhlášena žádná výzva k podávání žádostí. S mokřady se počítalo i v opatřeních podprogramu Správa nezcizitelného státního majetku ve zvláště chráněných územích, který se týká pouze úzkého okruhu žadatelů — správ národních parků, jeskyní a AOPK ČR, které ovšem mohou projekt realizovat ve spolupráci s dalšími osobami či organizacemi.

SFŽP poskytuje peníze skrze Národní program Životního prostředí, který slouží zejména pro projekty, které nesplňují podmínky výše zmíněných dotačních programů EU. Aktuálně se žádná z výzev mokřadů přímo netýká, což se ale pravděpodobně změní po vyhlášení výzev Operačního programu Životní prostředí.

foto: Walter Bieck, Pixabay.com

Povedlo se

Obnova rašelinišť na Šumavě je z úspěšných projektů revitalizací mokřadů pravděpodobně ta nejznámější, není ale rozhodně jediná. Na vlhkých loukách u rybníku Podsedek stačilo vykácet dřeviny, pročistit odvodňovací kanály a začít pravidelně se sečením, aby se na ně vrátilo mnoho vzácných druhů ptáků, například bekasina otavní. Naopak projekt Kozmické ptačí louky byl už mnohem náročnější, ať už kvůli vyjednávání výkupu pozemků, nebo přesunům odbagrované zeminy. Dnes se na loukách prohánějí divocí koně, žijí zde vzácné druhy ptáků, ryb, obojživelníků i plazů. Stejně tak uspěly i velké projekty jako revitalizace řeky Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví nebo obnova rašelinišť v Krušných horách.

Takto bychom mohli pokračovat poměrně dlouho, přesto je však stále mokřadů v krajině málo a jejich stav není dobrý. Nedávný výzkum organizace Beleco, který se zaměřoval na mokřady Ramsarské úmluvy, zjistil, že nejhůře na tom jsou rybníky a nivy, naopak rašeliniště se i díky ochraně daří udržovat. Podle Jaromíra Maštery se sice obnovuje více mokřadů než před deseti lety, ale zároveň stále dochází i k jejich likvidaci.

Pokud víte o nějakém drobném a zatím neznámém mokřadu, Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vytvořil kampaň Naše mokřady, do níž ho můžete nahlásit, a napomoci tak jeho ochraně. Finančně podpořit výkupy pozemků mokřadů a péči o ně lze přes e-shop Nadačního fondu Veolia nebo přímo přes stránky projektu ČSOP Místo pro přírodu. Pokud byste raději přispěli konkrétnímu místu, vedle zmíněných Mokřadů Jablonné se cestou samostatných sbírek vydaly například Ekocentrum Huslík, Ptačí park Kosteliska nebo Sedmihorské mokřady.

Tropické pralesy ani korálové útesy v České republice nemáme, mokřady ale ano. Aby to tak zůstalo, je nutné o ně pečovat a chránit je. Člověk mokřady zničil, a proto je dnes musí vytvářet, udržovat a ochraňovat. Už se nelze spoléhat, že se tento důležitý biotop zachrání sám. Bez mokřadů můžeme být brzy doslova na suchu a voda nebude mít kde odpočívat.

Autorka studuje na FSS a PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.

Tento článek byl podpořen z projektu „Škola lesem, les školou“ financovaného Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2022 vychází v 2. polovině června.