myslivci

Myslivci udržují rovnováhu mezi přírodou a člověkem

2. června 2024 /
foto: Anna Hrůzová. Foto: Klára Nesitová.
Příroda a zvířata ji uchvátily už v dětském věku, a proto se ANNA HRŮZOVÁ rozhodla studovat veterinární hygienu a ekologii, kde našla i další mladé lidi, kteří se vedle pomáhání zvířatům věnují i myslivosti. S budoucí veterinářkou jsme hovořily o přemnožení zvířat, jejich chorobách, ale i o propojení myslivosti s ochranou přírody.

Je pro vás obtížnější být ženou v převažujícím mysliveckém mužském kolektivu?

I když jsem jediná žena ve spolku a nejmladší členka, nepocítila jsem žádné rozdíly. Musím říct, že mám štěstí na to, jaký máme kolektiv. Dokonce bych řekla, že se ke mně díky tomu chovají i o něco lépe. Ani v mysliveckém univerzitním kroužku, kde je už holek více, jsem se nesetkala s nějakými rozdíly.

Nevnímají vás muži myslivci jako horší střelkyni, když je tato role často vnímána jako mužská?

To vůbec ne. Možná je to i štěstím na lidi, ale zatím jsem narazila na lidi, kteří mě naopak podporují, i když se mi třeba nějaká rána nepovede.

Zaznamenala jste nějaké rozdíly v práci myslivkyň a myslivců?

Samozřejmě mi nedávají fyzicky náročnější práce. Pokud bych si ale stála za tím, že chci danou činnost dělat, tak by mě nechali a jen mě upozornili na to, že je to těžší. Ale jinak se to moc neliší a nedělají se mezi myslivci a myslivkyněmi velké rozdíly, aspoň z mé zkušenosti.

Existuje Klub Dámy české myslivosti, určený výhradně myslivkyním. Víte, jak to v něm funguje?

Já sice jeho členkou nejsem, ale kamarádka, která je, mi o tom říkala. Je to klub, ve kterém se platí členský poplatek jako v organizaci Českomoravská myslivecká jednota, pod který taky spadá. Studentky, seniorky a maminky na mateřské dovolené mají určitou slevu. Členky pak dostávají pozvánky na různé společenské akce, mezi které patří hony, přednášky, plesy nebo srazy. K tomu rozesílají členkám balíčky a dárečky a dostávají i nějaké slevy na oblečení a myslivecké vybavení.

Z jakého důvodu by se mladí lidé měli myslivosti věnovat?

Řekla bych, že myslivost je činnost, při které si rozšíří obzory a vědomosti týkající se lesa a zvěře, což mohou pak zužitkovat v praxi při starosti o zvěř související se zlepšováním stavu jejich krajin. Zároveň budou mladí lidé potřeba pro udržení myslivosti i pro další generace.

Zdraví zvěře jako priorita

Všimla jste si nějakých rozdílů mezi vnímáním zvířat myslivci a veterináři?

Řekla bych, že se liší spíše starostí o zvěř a její zdraví. Především starší myslivci nepřikládají důležitost zdraví zvířat a případné regulaci, která je potřebná nejen pro korigování početních stavů souvisejících s úživností lesa, ale i pro nemocné a staré kusy zvěře. Někteří myslivci kromě toho dostatečně nedbají při prohlídce sestřelené zvěře na její nezávadnost.

S jakými nejhoršími chorobami lesních zvířat jste se setkala?

U nás je rozšířená papilomatóza jelenovitých, která na těle způsobuje nádory v podobě boulí. Pro zvěř je pak náročnější se hýbat. Nakazit se může i nově narozené mládě. Tím, že je to virové onemocnění, se přenáší velmi rychle. Na takto zdeformovanou a trápící se zvěř tedy není vůbec hezký pohled.

Jsou v České republice rozšířené nějaké závažnější nemoci lesních zvířat?

Mluví se o tularemii, což je infekční onemocnění především zajíců a hlodavců, které způsobuje celkovou slabost a horečky. Je přenosné i na člověka, který se může nakazit buď klíštětem, nebo manipulací s nakaženým zvířetem. U prasat je pak rozšířený svalovec a africký mor prasat, který sice není nebezpečný pro člověka, ale pro prasata je velmi nakažlivý a ta na něj umírají za nehezkých podmínek.

Zdroj. allumettes 046, Flickr.com.

V čem se aktivity veterinářů a myslivců naopak prolínají?

Prolínají se v té starosti a chovu zvěře, pokud se tedy daný veterinář zabývá lesními zvířaty. Hodně veterinářů se pak dobrovolně věnuje i například faremně chovaným zvířatům v oborách, které kontrolují a případně zajišťují i jejich sanitární odlov.

Jak jako myslivkyně a budoucí veterinářka nahlížíte na označení některých zvířat za zvěř? Nedochází tímto termínem ke zbytečným zmatkům při nalezení zraněného zvířete laikem, který neví, zda volat myslivce, či záchrannou stanici?

V každém zákoně je zvíře zaneseno jinak a nevím, jestli by to legislativně šlo nějak ošetřit. Myslím, že je vždy lepší, když člověk, který nalezl zraněné zvíře, zavolá na záchrannou stanici, protože ne každý myslivecký spolek má prostor na postarání se o zraněná zvířata. Podle mě každého napadne spíše zavolat na veterinu nebo tu záchrannou stanici, kde mají lepší vybavení pro ošetření zvířete. Člověk v tu danou chvíli především chce co nejrychleji pomoct a nehledět na takové slovíčkaření.

Co může znamenat snížení počtu myslivců, nebo dokonce úplné vymizení myslivosti pro krajinu?

Ač to spousta lidí nevidí, tak myslivost je mimo jiné i péče o les. Společně s potřebou regulace přemnožené a nemocné zvěře by tak vymizení myslivců znamenalo nárůst počtu zvěře, což by nebylo pro krajinu únosné. Kromě toho přemnožená zvěř dokáže způsobit velké ztráty na zemědělské úrodě, které mohou být pro daného zemědělce fatální. Myslivci udržují určitou rovnováhu mezi přírodou a člověkem, která je důležitá.

V projednávané novele zákona o myslivosti je návrh, že by se ze seznamu obhospodařované zvěře vyjmuli ohrožení živočichové. Je opravdu potřeba obhospodařovat i chráněná zvířata?

Tím, že se myslivci starají o neohrožená zvířata a obhospodařují honitby nejen s nimi, ale i s chráněnými druhy, starají se svým způsobem i o ty ohrožené druhy. Proto si myslím, že není úplně potřeba obhospodařovat konkrétní skupinu, ale péče by měla být komplexní.

Nedostatečná regulace zvěře

Přemnožená zvěř je v poslední době často zmiňovanou problematikou mezi myslivci, zemědělci a ochránci přírody. Zaznamenáváte problémy s jejich nárůstem i ve vaší honitbě v Moravském Krumlově?

Zatím jsme u nás nezaznamenali velký nárůst zvěře, možná jen u té srnčí. Je to dáno i tím, že dbáme na její regulaci, která je pak prospěšná nejen pro udržování jejich zdravé populace. Zároveň se tím předchází škodám na lesních porostech, které by přemnožená zvěř jinak způsobila.

Kromě přemnožené velké zvěře se mluví i o snižujícím se počtu a druhové rozmanitosti drobné zvěře, jako je zajíc polní, bažant obecný nebo koroptev polní, v polních honitbách. Co by podle vás mohlo pomoct ke zlepšení jejich situace?

U nás jsme měli donedávna problém s úbytkem právě bažantů a zajíců. Proto jsme se snažili udržet v honitbě co nejvíce remízků a nižších porostů, které slouží jako úkryt a přirozené prostředí pro drobnou zvěř. V současnosti už pozorujeme jejich postupný návrat, za což jsme rádi. Drobná zvěř hraje důležitou roli v obhospodařování půdy, protože roznáší semínka stromů na jiná místa, kde mají lepší podmínky pro vyklíčení. Samozřejmě i tato zvěř se musí udržovat v určitém počtu, aby to nebylo pro les škodlivé.

Co podle vás stojí za přemnožením zvěře v některých oblastech České republiky?

Myslím si, že je to hodně i o lenosti některých myslivců. Věkový průměr myslivců se zvyšuje, a právě ti starší s dobrými zkušenostmi nechodí tak často lovit, protože se na to už necítí. Pak jsou tu mladší, kteří nemají ve spolcích tak dobré zázemí a jejich starší kolegové jim nedovolí jít lovit a jsou na ně nepříjemní. To je podle mě jeden ze zásadních faktorů přemnožení zvěře v některých oblastech České republiky. Dalším příčinou přemnožené zvěře je úprava krajiny a to, jak moc do ní zasahujeme. Některé typy krajin jsou pro určitou zvěř přívětivější, a proto se jí tam může shlukovat více, pokud pro ně nejsou okolní místa ideální.

Jak se stavíte k názoru, že přikrmování zvěře způsobuje její přemnožení, poškození lesní vegetace a brání přirozené regulaci zvířecích populací?

Pokud není přikrmování prováděno správně, tak tyto problémy způsobovat může. Proto by podle mě mělo být krmení cílené, a to v obdobích, kdy si zvěř není schopná potravu sehnat sama. Takové období nastává v zimě, kdy srnčí zvěř chodí na řepku, která je pro ni toxická, a dochází tak k jejímu úhynu. Můj názor je tedy takový, že celoroční přikrmování, které někdy myslivci praktikují, je zbytečné a může být pro zvěř škodlivé.

Anna Hrůzová, foto: Klára Nesitová.

Zavlečené invazivní druhy

Souvisí podle vás myslivost s ochranou přírody?

Řekla bych, že ano, jelikož myslivost se snaží o celkovou rovnováhu člověka a přírody. Jako příklad bych uvedla potřebu odstřelu u ptactva, kdy jeden druh může převážit nad druhým, často i chráněným. Jednotlivé druhy se mohou navzájem vyhánět a zabírat si svůj prostor, což způsobuje jejich následnou migraci na místa, kde už nemají tak ideální podmínky, které by potřebovali, a tím dochází ke snížení jejich počtu. Jedním z takových druhů, které dělají problém, jsou straky.

Byla by podle vás na místě určitá spolupráce mezi myslivci a environmentalisty?

Ano, byla. Přestože jsou jejich činnosti protichůdné, mají environmentalisté a myslivci stejný cíl, kterým je zdraví přírody. Myslivci vidí možnost, jak toho docílit, v redukci zvěře, a environmentalisté zase v obnovení druhů. Myslím si, že by se obě skupiny měly dohodnout především na potřebě redukce invazních druhů zvířat. Příkladem je jelen sika, který vyhání našeho jelena evropského.

Proč by neměla být chápána myslivost pouze jako zabíjení zvířat, ale i jako prospěšná činnost, když zmiňujete především potřebu regulace zvěře?

Pokud bychom zvířata nelovili, tak by si lidé teprve všimli, čeho je příroda opravdu schopná, když není korigována. Regulaci zmiňuju z toho důvodu, že se na ni nedbá a způsobují se tím další problémy, jako je přemnožená zvěř, úbytek lesů nebo škody na zemědělských plodinách. Spousta lidí za tím vidí jen ten lov, ale ve skutečnosti k tomu patří i úprava krajiny nebo ochrana zdraví zvířat v jednotlivých stádech.

Česko jako přechod pro šelmy

Ožehavým tématem souvisejícím s myslivostí a ochranou přírody je návrat šelem. Myslíte si, že by mohly znamenat pro českou krajinu problém?

Zatím mluvíme o jednotkách, maximálně desítkách šelem, které přes území Česka migrují, takže až tak velkým problémem nejsou. Tím, že se u nás extrémně rychle mění klimatické podmínky, tak si nemyslím, že se tady budou nějak déle zdržovat, protože vyhledávají chladnější klima. Z toho důvodu podle mě není jejich regulace nutná. To se ale může změnit, pokud by se jejich stavy začaly zvyšovat nad únosnou míru a zasahovaly by do lidských obydlí. K tomu ale podle mého názoru nedojde, Česko je pro ně jen migrační cesta a natrvalo u nás nezůstanou.

Mohly by šelmy nahradit myslivce ve vámi zmiňované nutné regulaci zvěře?

To určitě ne. Pokud by šelmy měly být v počtu, který by reguloval stavy zvěře, tak už by to hodně ubližovalo lidem, kteří na pastvinách chovají hospodářská zvířata. Šelmy by nedělaly rozdíly mezi ovcí a srncem. Potom by byla potřeba jejich regulace.

Jaký máte názor na to, že Evropská federace pro myslivost a ochranu přírody (FACE), která zastupuje sedm milionů myslivců v Evropě, vítá návrh Evropské komise změnit mezinárodní status vlků z „přísně chráněného“ na „chráněný“, a to na základě vědeckých údajů o nárůstu vlčí populace a jejich dopadech?

Podle mě by to bylo opodstatněné až třeba za pět let, kdy budou vlci už nějakou dobu monitorovaní, a bude se vědět, jak přesně se chovají a jestli jejich počet stále hodně narůstá. Pak by nastala situace, kdy už by se dalo říct, jestli je takové rozhodnutí správné, nebo ne.

Anna Hrůzová, foto: Klára Nesitová.

Základem je vzdělávání mladších

V čem by se česká myslivost mohla zlepšit?

Bylo by potřeba, aby se kladl větší důraz i na zdravotní stav zvěře, a nekoukalo se jen na to, zda je to trofejní kus. Ve spolcích, kde to není zvykem, by se proto mělo chodit více do lesa a pozorovat krajinu, jak se chová, jestli někde něco nepřerůstá, případně jestli nedělá zvěř na určitých místech škody.

Kam se podle vás česká myslivost posune v příštích deseti letech?

Bude záležet na tom, jak se střední generace myslivců postaví k potřebě vzdělávat mladší lidi o myslivosti. V našem mysliveckém kroužku na univerzitě pozoruju, že by zájem ze strany některých mladých i byl, ale rozhodující je často politika v jednotlivých mysliveckých spolcích, kde nechtějí přijímat mladší nebo je vzdělávat.

Autorka studuje žurnalistiku na FSS MU. Rozhovor je součástí její bakalářské práce Mladí myslivci a ochrana přírody (série publicistických rozhovorů pro časopis Sedmá generace). Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.

Anna Hrůzová (*2000) pochází z Dolních Dubňan kousek od Moravského Krumlova. Studuje pátý ročník šestiletého oboru Veterinární hygiena a ekologie na Veterinární univerzitě v Brně (VETUNI). Je členkou mysliveckého spolku v jejím rodném městě a také v Mysliveckém kroužku VETUNI. V budoucnosti by se kromě veterinární praxe chtěla zaměřit i na kontrolu zvěře v mysliveckém spolku společně se zabráněním šíření jejich chorob, včetně jejich přenosu na člověka.

2 komentáře: “Myslivci udržují rovnováhu mezi přírodou a člověkem”

  1. Lucie Růžička Klempířová napsal:

    Nadpis mi nezní logicky, když lidé se nekontrolovaně množí, jak mohou sami udržovat rovnováhu? Příroda je v rovnováze, pokud ji nenaruší člověk. O nemocnou nebo přemnoženou zvěř se postarají predátoři, pokud je člověk nevyhubí. U nás v okolí není jediný rys…. A hony se střelnou zbraní, něco tak neetického a zvěř stresujícího, by se měly zakázat. Ještě horší jsou broky pálené do hejna kachen, to je pak zraněných a zmrzačených zvířat! Myslivec by měl mysliti a cíleně střílet nemocnou zvěř , dokud jej nenahradí šelmy. Celý systém je špatně; dříve měl hajný malý revír a znal jak každý strom, tak každý kus zvěře. O mnoho rozumnější je článek Vlci, psi, ovce a ohradníky. Petr Zacharda je v sousedství a vím, že prosperuje.

    • Zedi napsal:

      Naprostý souhlas s paní Lucií. Myslivost je zlo a nepochopení fungování přírody. Je to zbytečná organizace, která stejně už reputaci nenapraví. Bylo by dobré podporovat spíše organizace, které se přírodu snaží pochopit a bránit před zásahem člověka (i myslivce). Chybí sukcese. Nechápu mladé a rozumné lidi, kteří do této vražedné organizace vstupují. Znám kolem sebe spoustu myslivců a ať hledám jak hledám, žádného opravdového, který by měl přírodu opravdu rád. Většinou jsou to machisti plní zloby a nadřazenosti. Člověka taky přece nebude střílet, i když všichni víme, že jsme se přemnožili hrozivým způsobem za posledních 100 let. Chce to změnit myšlení, potom nebudeme potřebovat myslivce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2024 vychází ve 2. polovině prosince