Myslivecké spolky je potřeba omladit

Jak to v praxi vypadá, být zároveň myslivcem i zemědělcem?

Od té doby, co jsem i myslivcem, tak spolupráce s myslivci funguje v rámci našeho hospodářství dobře. Ale zase stojím teď i na té druhé straně, kdy musím řešit stížnosti jiných zemědělců, že mají třeba zryté pole od divočáků. Pak jsou stížnosti někdy i od lidí, které se týkají okousaných stromků za jejich domem; pokud ho ale neměli oplocený, tak to neřeším. V současné době máme nejvíce škod v okolních sadech způsobených zvěří, za které musí zaplatit zemědělcům myslivecký spolek. V některých případech se do toho musí zapojit i soudní znalec, pokud se strany nejsou schopné dohodnout.

V čem by se spolupráce myslivců a zemědělců mohla obecně zlepšit, aby mezi nimi nepanovala taková nevraživost?

Především je potřeba zapracovat na komunikaci a rozumné domluvě. Ve chvíli, kdy se objeví nějaký problém, například v podobě přemnožené zvěře, tak se domluvit na koupi osiva. Zároveň je potřeba si uvědomit, že myslivost lidé provozují ve většině případů jako volnočasovou aktivitu a nemohou se tomu věnovat každý den osm hodin jako běžné práci. Proto je potřeba zapracovat na komunikaci.

Proč se podle vás mladí lidé v dnešní době do myslivosti moc nehrnou? Může to být i tím, že se stále více mluví o významu ochrany přírody a veřejnost vnímá myslivost spíše jako její opak?

Myslím si, že je to dáno spíše absencí mezigenerační návaznosti, kdy se to předávalo z generace na generaci. To je možné pozorovat i u zemědělství, kde většinu menších podniků koupí velký korporát, čímž zanikne rodinná tradice a daleko méně mladých lidí se tomu věnuje.

Proč by se tedy měli mladí lidé myslivosti vůbec věnovat?

Především proto, že je potřeba omladit myslivecké spolky, ve kterých převažují starší lidé a ti už bohužel nemají tolik sil na to, aby myslivost provozovali. Z celkového pohledu je myslivost možnost, jak se věnovat přírodě a zároveň pro ni dělat něco prospěšného.

Jaké prospěšné činnosti dělají myslivci pro přírodu a zvěř?

Celkově potřebuje příroda i zvěř, aby se někdo o ně staral a zůstalo vše v rovnováze i s člověkem. Kdybych měl uvést nějaký konkrétní příklad, tak u nás jsme se v poslední době zaměřili na černou zvěř, kterou se nám podařilo zkorigovat, a tím i pomoct srnčatům a jiným mláďatům, která zabíjeli.

Jak byste vysvětlil význam myslivosti pro přírodu ve srovnání s aktivitami environmentalistů a ochránců přírody?

Myslivci mají dlouhodobý náhled na určitou lokalitu a díky tomu se v ní dokážou i lépe orientovat a pozorovat její změny. Ochránci a environmentalisté se spíše zaměřují na přírodu z celorepublikového hlediska. Podle mě je lepší, když se soustředí několik lidí na určitou oblast, kterou znají dobře, než aby vše vyhodnocovali na několika územích a nezohlednili jejich odlišnosti.

Zemědělství v souladu s přírodou

Kvůli zemědělské technice na polích každoročně umírá spousta živočichů včetně větších zvířat. Jak se k tomu stavíte vy?

V posledních pěti letech se nám podařilo dbát na preventivní opatření, mezi které patří hlášení senosečí dopředu nebo roznášení pachových ohradníků tak týden předem. Dřív se o to nikdo moc nezajímal, ale když jsem přišel do spolku, tak jsme docílili i navázaní lepší komunikace se zemědělci a jsme schopni to ohlídat.

Kam konkrétně pachové ohradníky roznášíte?

Rozmisťujeme je po všech loukách v naší honitbě před senosečí, a to vždy po obvodu louky a maximálně týden před sečí.

Povinnost nesnižovat míru biodiverzity a dobře pečovat o životní prostředí je zemědělcům zdůrazňována i jako jeden z požadavků takzvané Cross Compliance neboli unijního systému kontroly podmíněnosti. Jak tento požadavek naplňujete vy?

Já osobně se zachování přirozenosti do určité míry snažím dodržovat, ale u nás jsme s tím bojovali. Například na loukách jsou remízky, které slouží jako úkryt pro zvěř, a chtěli jsme je tak zachovat. Je to ale problém, jelikož se tím sníží výměra, za kterou dostáváme dotace, a i přesto pak musíme platit za nájem. Ne každý se ale zaměří jen na zisk z dotací, řada zemědělců upřednostní lepší podmínky pro zvěř a krajinu.

Marek Langer, foto: Klára Nesitová.

Myslíte si, že současná dotační politika je pro zemědělské podniky dostatečně motivující, aby fungovaly ve prospěch přírody a životního prostředí?

To si nemyslím. Naopak je spousta opatření, které nedávají smysl a jen se tváří, že jsou něčím prospěšné pro přírodu nebo zemědělce.

Která opatření to konkrétně jsou?

Například ledabylé zakládání biopásů. Zemědělec musí nechat pět procent orné půdy bez zásahu. Ale ve skutečnosti není promyšlené, kde to je a jestli je poblíž aspoň malý lesík pro zvěř, kam by mohla utéct. Pokud neví, jak takové místo smysluplně vybrat, tak si zemědělec akorát zaneřádí okolní plochy plevelem a bude pak muset použít o to víc chemických přípravků na jeho zničení.

Na druhou stranu třeba v Želechovicích mají projekt, v rámci kterého chtějí obnovit staré polní cesty a aleje stromů, což smysl má, jelikož zvěř pak najde jinou potravu a neudělá tolik škody na zemědělských plodinách.

Podle Ministerstva zemědělství způsobují nadměrné stavy spárkaté zvěře každoročně miliardové škody na lesích a zemědělských plodinách. Jak se s těmito škodami vypořádáváte vy a co byste jako myslivec doporučil pro zlepšení této situace?

V naší honitbě byl problém především s prasaty, která se — jak už jsem uvedl — podařilo cíleným odlovem zregulovat. Taky jsme začali lovit více na loukách, a nejen u posedů, čímž se prasata naučila nestrávit celou noc rytím na louce, ale pro jistotu se schovala.

V okolních honitbách mají problém s daňky a pro zemědělce je to devastační. Je potřeba regulovat tuto zvěř hned v zárodku a udržovat její stavy tak, aby byly únosné nejen pro zemědělskou krajinu, ale i pro lesy.

Zároveň se ale mluví o snižujícím se počtu a druhové rozmanitosti drobné polní zvěře, jako je zajíc polní, bažant obecný nebo koroptev polní. Zaznamenal jste vy sám její úbytek? V čem je tato drobná zvěř užitečná?

U nás jsme s jejich úbytkem bojovali, ale vyřešili jsme to zmiňovanou redukcí škodné zvěře, tedy prasat. Drobná zvěř je přínosná tím, že vysbírává škodlivý hmyz pro zemědělské plodiny, ale i třeba plevel.

Nejproblémovější predátoři jsou vlci

Jak nahlížíte na návrat predátorů do české krajiny, tedy konkrétně vlka, rysa či medvěda?

Není predátor jako predátor. Třeba s rysem se dá lépe fungovat, jelikož má velké teritorium a nenadělá tolik škod, podobně jako medvěd. U nás každé jaro najdeme nějaké stopy medvěda, což naznačuje, že tudy přešel, ale moc škod nenapáchá. Problém vidím především ve vlcích, jak pro myslivost, tak pro zemědělství. Vlk si bere slabé kusy, mezi které patří i mláďata. Více vlků bude znamenat další opatření jako vysoké ploty u pastevních chovů, které zapříčiní narušení migračních stezek zvěře, což bude mít za následek přibývání zvěře na cestách, více dopravních nehod s ní spojených a podobně.

Myslíte si, že by vlci zastali funkci myslivců v lovu a regulaci početních stavů?

Jak u které zvěře. Srnčí dokážou lovit zdatně, stejně tak jako daňčí nebo vysokou, ale nemyslím si, že by se pouštěli třeba do prasat. Vlci půjdou vždy cestou nejmenšího rizika, protože jsou to predátoři, tak proč by riskovali lovení selat bachyně, která je může rozpárat, když můžou vysbírat srnčí, která jim nic moc neudělá.

Setkal jste se s vlky u vás v honitbě?

U nás přímo ne, ale v okolí jich postupně přibývá. Třeba ve Slavičíně se jeden vlk pohybuje pravidelně. Pak také v okolí Všeminy byl nedávno útok na ovce. Navíc od minulého roku tam pozorují změny v chování daňčí zvěře, která se lidem přemístila do zahrad, protože nechce být v lese, kde by na ně mohl vlk zaútočit.

Foto: Ekofarma Lípa u Zlína, ekofarmazlin.cz.

Zaznamenal jste změny v početnosti zvěře nebo v jejich chování v důsledku klimatických změn?

Vlivem klimatických změn asi daleko více zvěře přežije, což je patrně především u prasat. Také mají i vrhy daleko dřív a už v prosinci jsou vidět pruhovaná selata. Pro starší kusy srnčího je snazší přezimovat, protože teploty už nejsou tak nízké. Když nemrzne, tak na druhou stranu můžou zvěř daleko více trápit paraziti a hniloba, ale zatím jsem žádné velké změny v důsledky vyšších teplot nezpozoroval.

Přikrmování zvěře je možné chápat jako jednostrannou dotaci vybraných druhů. Může podle vás právě tato činnost narušovat rovnováhu ekosystému?

Záleží na úhlu pohledu. Je pravda, že díky přikrmování přežijí slabší kusy, které by to normálně nezvládly. Na druhou stranu se tím podpoří mladší generace zvěře. Přikrmování slouží jako určité zaměstnání prasat, které neudělají pak tolik škod zemědělce. Je to ale o vhodné kooperaci s místním lesním správcem, aby myslivci neudělali krmelec uprostřed nově vysazeného lesa — tam by totiž několik dalších let nic nevyrostlo. Musí se u toho přemýšlet a taková opatření přizpůsobit především lesům.

Nelpět na všech tradicích

V projednávané novele zákona o myslivosti je i návrh, že by se ze seznamu obhospodařované zvěře vyjmuli ohrožení živočichové. Myslíte si, že je to správný krok k jejich ochraně?

Liší se to druh od druhu. Některá zvířata jsou sice chráněná, ale myslím si, že už ten status nepotřebují a začínají způsobovat velkou paseku, a přitom se s tím nemůže nic udělat. Například v některých lokalitách je na jednom poli i sto krkavců, kteří jsou schopni zaútočit na ovci s právě narozenými jehňaty. Bylo by potřeba si to nenechat přerůst přes hlavu, aby to nedopadlo jako s kormoránem. Tak dlouho byl chráněný, až je za něj v rybníkářských oblastech zástřelné, protože je ho tam už tolik, že neví, co s ním.

Chránit zvířata má určitě smysl, ale musí se to v čase upravovat. Když se přemnoží natolik, že už lidé nebudou vědět, co s nimi, tak začne stoupat pytláctví, a to bude mít daleko horší důsledky, než kdyby zůstala na seznamu obhospodařované zvěře.

Co říkáte na požadavek lesníků a zemědělců zmenšit výměru honiteb a převést více pravomocí na vlastníky honebních pozemků, kteří by podle nich měli myslivost provozovat především?

Co se týká pravomoci vlastníků, tak v tom nevidím velký problém, jelikož se ten návrh vztahuje na pozemky o velikosti třiceti a více hektarů v kuse, což moc lidí, kteří by se tomu zároveň chtěli věnovat, nemá. Navíc zemědělci, kteří si chtějí svůj pozemek hlídat, už teď v myslivosti často působí, takže nemám strach, že by to znamenalo něco špatného. Zároveň si nemyslím, že by to mohlo mít negativní důsledek pro zvěř, protože i tak musí mít takový člověk lovecké zkoušky, a tím pádem potřebné vzdělání.

Zmenšování honiteb ale za mě smysl nedává. Honitba, která bude mít jen okolo těch dvě stě hektarů, je opravdu malá. Pro myslivecké spolky bude v takovém úseku těžké zvěř monitorovat, a tím pádem i naplňovat její obhospodařování.

Foto: Ekofarma Lípa u Zlína, ekofarmazlin.cz.

Přestože podle statistik Českého statistického úřadu počet lidí věnujících se myslivosti klesá, zároveň roste počet myslivkyň. Co podle vás ženy myslivosti přinášejí?

Myslím si, že je to dobře, protože ženy mají větší cit pro ochranu zvířat a rády se o tom dozvídají více. Navíc tyto poznatky většinou více předávají i dětem, které se pro to třeba časem nadchnou.

Vytknul byste něco české myslivosti?

Na české myslivosti je pěkné dodržování tradic, ale na druhou stranu není v některých případech dobré lpět na starých zvyklostech, protože je potřeba jít s dobou. To má za následek rozkoly mezi myslivci, kdy někteří říkají, že se to vždy dělalo takhle, ale dnes už je nutné se přizpůsobit novým potřebám.

Co konkrétně máte na mysli „přizpůsobením se novým potřebám“? Jakým?

Tím myslím třeba jiný přístup vlastníků půdy a zemědělců. Všem se poslední roky zvyšují náklady a víc tlačí na škody, což je jasné a je potřeba na to ze strany mysliveckých spolků zareagovat minimálně pozměněním dosavadního fungování. Dále nás pak provází určitá nevraživost k novým technologiím při lovu, jako jsou tlumiče, termovize a jiné, které mohou v dobrých rukou velice zefektivnit správný výběr kusu při odlovu.

Kam se podle vás bude zdejší myslivost nadále vyvíjet?

Podle mě to bude upadat, minimálně členské základny. Když vidím, jaký máme v našem spolku, ale i v těch okolních, věkový průměr, tak za chvíli nebude existovat dostatečné množství lidí, kteří by se byli schopni do mysliveckých aktivit aktivně zapojovat. Pokud myslivost jednou vymizí, tak se to bude těžko vracet zpátky.

Autorka studuje žurnalistiku na FSS MU. Rozhovor je součástí její bakalářské práce Mladí myslivci a ochrana přírody (série publicistických rozhovorů pro časopis Sedmá generace). Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.

Marek Langer (*1996) vystudoval Tauferovu střední odbornou školu veterinární v Kroměříži a pak se začal věnovat farmaření na rodinné ekofarmě s více jak dvacetiletou tradicí v krajině Lipských pasek. Mimo jiné byla jednou z prvních ekologických certifikovaných farem na Zlínsku. Vedle farmaření se věnuje i myslivosti — působí jako jednatel v mysliveckém spolku Lípa, kde je nejmladším ze šestnácti členů.