Na Bahně

Na Bahně: náves, která budí pozornost

23. června 2021 /
foto: Veronika Charvátová. Na Bahně
Přijíždím na okraj Brna do Modřic, odkud je můj cíl vzdálený jen deset minut cesty autobusem, tedy zhruba deset kilometrů směrem na jih. Vystupuji v malé obci Bratčice, v níž bydlí přes sedm set obyvatel, přesto se těší nemalému zájmu místních i přespolních. Podařil se jim tu totiž inspirativní počin — projekt Na Bahně. Tak v Bratčicích označují místo, kde se dříve nacházela stará zanesená požární nádrž. Namísto její opravy se ale místní rozhodli pro zásadní proměnu celého prostoru.

 

Se starostou Bratčic Janem Buršíkem (za Volba pro obec) přicházíme k vodní ploše, která se rozprostírá v samém centru obce. U jezírka teď v dopoledních hodinách není ani živáčka, přesto — anebo právě proto — nás zde vítá hlučný žabí orchestr. Stoupáme na metr a půl široký dřevěný chodník a vydáváme se na komentovanou vycházku okolo jezírka. Starosta mi prozradí, že nápad na přeměnu tohoto místa se zrodil někdy okolo roku 2016, kdy si místní při sekání trávy všimli, že je v okolí nádrže i v létě příjemně a že by to tu chtělo lidem zpřístupnit. K tomu ale bylo potřeba udělat radikální úpravy.

V okolí jezírka ponechali vzrostlé stromy, u kterých nehrozilo polámání, přibyla nová výsadba i květiny a místo nyní působí jako malá poklidná oáza uprostřed obce. S vedením obce plánovali toto místo nasnímat termokamerou. „Chtěli bychom porovnat, jaká je teplota tady a jaká v centru obce. To mikroklima je zde i v létě velmi příjemné, ovlivněné podmínkami, které tu jsou dlouhodobě, a my jsme je jen využili,“ přibližuje Buršík jeden z důvodů, proč si sem lidé chodí rádi odpočinout. A není divu: okolo jezírka stojí řada laviček a i stupňovité molo vybízející k posezení. Navíc sem přibyly vodní atrakce pro děti, ale vsadím se, že si je zatouží vyzkoušet i nejeden dospělý.

Projekt Na Bahně byl dokonce v roce 2020 zařazen v soutěži Adapterra Awards mezi 21 nejinspirativnějších českých projektů, které pomáhají přizpůsobit města, domy či krajinu klimatickým změnám. Soutěž vyhlášená Nadací Partnerství hledá a oceňuje projekty zaměřené na ochlazování městských prostorů a podporu zadržování vody v krajině. Bratčický projekt tak může sloužit jako inspirace dalším obcím. „Z nevzhledné požární nádrže se stal příjemný veřejný prostor. Kladně hodnotím také využití domácího dřeva (akát, dub — pozn. red.) na venkovní odolné konstrukce, krásný příklad pro konverze často zanedbaných vodních ploch na návsích,“ uvedla ve svém hodnocení architektka a specialistka na urbanismus měst Lenka Burgerová. Nedostatky v projektu odborná porota neshledala.

Náves Na Bahně v Bratčicích, foto: Dan Šamánek.

Tvrdohlavé podloží

Pokračujeme v prohlídce a já se přitom snažím vyvolat představu, jak toto příjemné místo vypadalo ještě pár let zpátky. Původní vodní nádrž s betonovými břehy obklopovaly neudržované stromy a většinu nádrže tvořil jen kal. Zbývajících pár centimetrů vody se každoročně kazilo. Nádrž tak nevypadala příliš vzhledně, a navíc také nevábně voněla. Nedokázala ani pojmout mnoho vody, a tak dešťovka přitékající z okolí prakticky bez užitku velmi rychle odtékala do nedalekého potoka Lejtna. Pokouším si odmyslet také lavičky i dětské atrakce a představit si nepřístupné místo uprostřed návsi, které jsem viděla na starších fotkách obce.

„Když se rozhlédnete, tady je to podmočené a tady taky,“ ukazuje starosta na travnatá místa v blízkosti vodní plochy. „A tady dokonce zapadl buldozer i s celou nápravou,“ ukazuje pobaveně směrem do míst, kde se nyní nachází menší předčišťovací jezírko. Dozvídám se, že okolní půda je celá podmočená a voda tu vyvěrá hned na několika místech. Půda je tady navíc podle slov starosty také aktivní, různě se vlní, zvedá a propadá.

„Nejprve jsme přistoupili k odtěžení sedimentu ve staré nádrži, kde bylo asi 90 centimetrů kalu, přičemž vody tam bylo asi jen deset centimetrů,“ vysvětluje starosta. Jezírko má nyní výrazně větší kapacitu, pojme zhruba 1400 kubíků vody, zhruba desetkrát více než předtím. Vedle proměny objemu je patrná také proměna vizuální.

Břeh zpevňují velké kameny, které nahradily dřívější velké šedé panely. „Za prvé to tady nevypadalo moc vzhledně, a navíc, jak už jsem říkal, podloží je tady dost aktivní. Dříve jsme tady uprostřed měli ostrůvek ze zeminy, která tu vyvěrala. V okamžiku, kdy jsme odtěžili sediment, tam stejně do druhého dne narostla zase zhruba sedmdesáticentimetrová boule,“ popisuje marný boj s dřívějšími úpravami místa starosta. Stačily prý pouhé dvě hodiny, aby se ostrůvek ze zeminy začal opět znovu vesele tvořit. „Měli jsme tady geologa, abychom zjistili, co je tu za problém. Byl tady půdní materiál, který byl odlišný, a kvůli tomu to tu pak bobtnalo,“ vysvětluje. Při revitalizaci prostoru proto museli odtěžit zhruba 400 tun zeminy, která se následně zasypala kamením. „Ale už se dívám, že se tam zase něco hýbe,“ zadumá se starosta a ukazuje přitom doprostřed jezírka.

Na Bahně, foto: Veronika Charvátová.

Hospodaření s dešťovkou

Jelikož projekt poháněla myšlenka zpřístupnit prostor místním obyvatelům, nejprve chtěla obec nádrž opravit a vybudovat přes vodu lávku. K vytvoření prvotního projektu si přizvala architekta Dana Šamánka. Místo vybudování lávky se však nakonec ukázalo jako nejschůdnější řešení celé jezírko obcházet. „Prvotní záměr byl tedy místo zpřístupnit a další požadavky se na to poté dále nabalovaly, a to i skrze dotace. Dotace jako taková je postavena na jímání a zadržování vody v krajině,“ upřesňuje starosta. Součástí projektu se tak stal i záměr vytvořit místo, kam by bylo možné svádět dešťovou vodu z okolí a dále s ní smysluplně hospodařit.

„Už dříve tudy vedla stará dešťová kanalizace, která byla zaústěná do potoka. To všechno se muselo obnovovat,“ pokračuje starosta a ukazuje na okolní budovy na návsi. Srážková voda se jímá zejména ze střech okolních domů, ale díky vpustím v asfaltu je ji možno získávat také z veřejných ploch. Dešťová voda se pak odvádí páteřní kanalizací do předčišťovacího jezírka, kde se zadrží všechny nečistoty, jako je prach, kal nebo mechanické částice. Pak už čistá voda odtéká dále do většího jezera. „V první fázi s malým jezírkem ani nebylo počítáno, ale návrh vyvstal v okamžiku, kdy státní fond požadoval předčištění,“ objasňuje Buršík.

Čistící jezírko je o poznání více zarostlé rostlinami než to větší. Je tomu tak ovšem záměrně, roste tu zejména rákos obecný, který se využívá jako kořenová čistička vody. „Musíme to pravidelně udržovat, jinak by to bylo všechno tím rákosem zarostlé,“ doplňuje starosta.

Na Bahně, foto: Veronika Charvátová.

Nebeské jezero plné vegetace

Jezírko je nyní hluboké 90 až 120 centimetrů. Rostou na něm okrasné lekníny a postupně přibývají i další rostliny. Například téměř celé dno teď pokrývá vyšší vodní rostlina parožnatka obecná, díky čemuž jezírko nevypadá tak hluboké. Tato poměrně vzácná rostlina je zároveň indikátorem čisté vody. „Voda tu byla křišťálová, ale letos nám tam narostlo hodně žabince, takže se to mechanicky sbírá, zatím s tím ale bojujeme,“ vysvětluje Buršík.

Ukazuje se, že u jezera nakonec nejsme sami, za molem právě něco do velkých pytlů sbírá energická paní a poté, co nás zahlédne, mává našim směrem. Zjišťuji, že zde má na starosti nejen údržbu jezírka, ale i jeho okolí. Když se s ní později dávám do řeči, vysvětluje mi, jakou práci to celé obnáší. Právě ona se po zimě snaží vyčistit hladinu od žabinců, postarat se o úklid okolí a na jaře a v létě pečuje o květiny, kterých tu vysadili přibližně šest tisíc.

Mezitím procházíme okolo odtoku z jezera, směřujícího do blízkého potoka Lejtna, a vracíme se tak k tématu čištění vody. Potok v bezprostřední blízkosti hned za mezí čištění usnadňuje. Jezero se totiž pravidelně vypouští, což je podmínka daná od vodohospodářů. „Zčásti je to nebeské jezero, které je založené na srážkových vodách, ale něco sem také natéká,“ vypráví starosta o tom, jak jezero „napouštějí“ pomocí dešťových srážek a vyvěrající vody.

Na Bahně, foto: Veronika Charvátová.

Bez práce nejsou dotace

Projekt se tedy zpočátku týkal pouze přeměny velké nádrže, postupně ale získával další rozměr. „Na původní projekt se začaly nalepovat další věci. Tady například vidíme původní hasičskou nádrž, která má 45 kubíků, a dostavěla se k ní strojovna,“ ukazuje Buršík na vyvýšenou betonovou plochu, na které se nachází posezení a další zábavné atrakce pro děti. Dále ke strojovně pořídili také čerpadlo a po celém území okolo jezírka mají vytažené trysky, které slouží pro závlahu okolí. „Máme to rozdělené na devět sekcí, máme tady asi 200 trysek a celé okolí se automaticky zavlažuje. V době, kdy je tu největší sucho, to tu zavlažuje vždy ráno i večer,“ dodává. Náklady na údržbu prostor jsou vyčísleny na 30 tisíc korun, elektřina na provoz čerpadla i s prací pak obec ročně stojí dva tisíce korun.

Během obchůzky se dostáváme i k tématu dotací. „Dotaci se nám podařilo podat až napodruhé, měli jsme tady pár menších problémů s žádostí. Ta byla nejprve z programu vyřazená,“ vysvětluje můj průvodce. Prvním problémem byla absence bezpečnostního přelivu. „S tím jsme tedy válčili, a to podotýkám, že nám to vyřizoval člověk, který je vedoucí dispečinku na Povodí Moravy. Takže poprvé nám to kvůli absenci přelivu vyřadili. Kdyby se nám to tady ale z nějakého mně neznámého důvodu přelilo, máme hned za mezí potok, takže by se to přelilo tam,“ kroutí hlavou starosta. „Pak nám tvrdili, že voda, která se jímá z okolních domů, není brána z veřejných ploch, ale z prostor komerčních. Oni brali rodinný dům jako komerční prostor, což nám tedy přišlo divné,“ uvádí druhý příklad.

Z ministerstva životního prostředí jim uvedli ještě další dva menší důvody pro zamítnutí dotace, proto se rozhodli jet do Prahy zamítnutí zpochybnit. „Nicméně to vyšlo tak, že se druhý den otevírala další výzva, a tím ta první automaticky zanikla a napodruhé už nám to vyšlo,“ přibližuje starosta. Pro revitalizaci návsi se tedy podařilo získat od ministerstva životního prostředí více než 820 tisíc korun na výsadbu stromů, trvalek, trávníků a tříletou péči o ně. Druhou dotaci od téhož ministerstva ve výši zhruba 2,3 milionu korun pak Bratčičtí získali právě na vybudování retenčního jezera a menší předčišťovací nádrže. Tento projekt stál zhruba 10 milionů, podstatnou část včetně laviček a dalších prvků si musela obec zafinancovat sama.

Na Bahně, foto: Veronika Charvátová.

Dotaci na revitalizaci nádrže tedy obec nakombinovala s dotací na výsadbu nové zeleně. Výše získaných financí je pak daná uznatelnými položkami, z nichž se dopočítávají další uznatelné částky, v tomto případě například mlatové cesty a trvalky. „Ono je to složité, ve finále například dřevěné prvky nebyly uznatelné,“ dodává Buršík.

Lákadlo pro místní i přespolní

Jak se dozvídám, toto příjemné místo neslouží pouze pro rekreaci a okrasu, ale stalo se také centrem místního kulturního dění. Na větším dřevěném molu se v průběhu roku konají kulturní akce, v létě se zde například odehrávají koncerty. V noci pak místu dodávají příjemnou atmosféru dřevěné lavičky, které za tmy decentně zesvětlují okolí. V létě se tu koupou děti, v zimě se pak na jezírku bruslí. „Jezdí tady docela dost lidí z okolí i z Brna, když je hezky, rozloží si tu na molu deky a koupe se tady klidně i dvacet lidí,“ popisuje starosta hlavní sezonu u jezírka.

Zatravněnou plochu za jezírky zase místní využívají pro sportovní aktivity. Probíhají zde cvičné akce pro malé hasiče a družstva dospělých sem chodí závodit. „V létě se udělá uzávěrka přilehlé cesty, postaví se posezení pro lidi a závody probíhají na trávě,“ přibližuje Buršík. Loni obec k jezírku postavila také dětské atrakce. Přímo na jezírku si návštěvníci můžou vyzkoušet takzvaný vodní́ spinning nebo Archimedův šroub a opodál na hasičské nádrži na ně čeká vodní hřiště s pumpou. „Do budoucna bychom to chtěli rozšířit o další vodní prvky,“ prozrazuje starosta.

Na Bahně, foto: Veronika Charvátová.

Komplexní projekt s přesahem

Projekt Na Bahně tedy zkultivoval zanedbané prostory a zpřístupnil náves. „Takovýchto návsí v okolí moc není, nebo si nevybavuju, že by ještě někde jinde takhle v okolí byly,“ zamýšlí se můj průvodce. Plány místních na kultivaci prostoru ještě rozhodně nekončí. „Máme podanou žádost, rádi bychom tu totiž udělali nové hřiště, kde by si na své přišly malé i větší děti. Chceme to celé propojit do širšího kontextu. Například jsme tu vytvořili takové výchozí centrum, udělali jsme 6,5kilometrový okruh kolem obce a stezka začíná a končí právě tady.“

Díváme se společně na novou stezku. Její okolí lemuje zhruba 200 loni vysazených ovocných stromů. „Letos chceme vysadit v aleji asi dalších dvě stě. Dále máme naplánované dva sady, vinohrad nebo v obci připravujeme otevřít bistro. Takže se ten projekt skládá z vícero věcí, které do sebe postupně zapadají,“ dělí se starosta o plány a vize do budoucna.

Zvěst o příjemných prostorách v centru Bratčic už se rozkřikla také v okolí. V létě sem za hezkého počasí zavítá denně okolo čtyřiceti výletníků. Vůbec se jim nedivím, protože toto místo má rozhodně něco do sebe. Po ukončení naší schůzky se na mě usmálo štěstí a na chvíli vykouklo slunce. Usuzuji, že je nejlepší čas na to pořídit pár hezkých fotek, a především využít toho, že děti jsou ještě v lavicích nebo za počítači, a bez mačkanice otestovat vodní atrakce.

Kontakt: vcharvatova78@gmail.com.

Tento článek byl vytvořen z veřejné sbírky dobročinných obchodů Nadace Veronica.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2024 vychází v 2. polovině června.