O světě formovaném jídlem

Carolyn Steel celou svou kariéru věnovala výzkumu měst. Studovala architekturu v Cambridge či historii města v Římě a jako architektka poté i pracovala. Své odvážné teorie o městech a jídle představila už ve své první knize s názvem Hungry City, za niž získala cenu britské Královské literární společnosti. V Sitopii ale města opustila a po vlivu jídla pátrá, kdekoliv vás jen napadne.

Za všechno může jídlo

Hlavní text Sitopie autorka přehledně rozděluje do několika kapitol. Ty mají zároveň představovat jednotlivé oblasti, které Steel představuje optikou jídla, ve výsledku se ale stejně všechny vzájemně prolínají. Tou první je nepřekvapivě Jídlo, kde se dozvídáme o nejmodernějších technologiích ve výrobě naší stravy i o různých náhražkách jídla, k nimž se jako společnost často uchylujeme. Zároveň kniha šikovně představuje základní fakta, například počet hospodářských zvířat či problémy spojené s konzumací masa. Za pomoci antických filosofů také hledá návod na dobrý život — v jídle.

V kapitole Tělo autorka tyto myšlenky dále rozvíjí. Polemizuje nad dietami, chutěmi, rozdíly ve stravování různých zemí či nad slastí. Věnuje se též lidské evoluci, přičemž tvrdí, že hlavním motorem vývoje člověka bylo jeho stravování.

Další dvě části, Domov a Společnost, od tématu jídla nejvíce utíkají a jsou hodně historické. Řeší zejména vývoj a proměny našich domácností, zemědělství nebo ekonomiky a dotknou se například i nerůstu. V kapitolách Město a venkov a Příroda však přichází jídlo zpět na scénu, popisům historického vývoje se ale opět nevyhneme. Autorka hodně řeší moderní technologie a pokládá si otázku, jak žít v souladu s přírodou, aniž bychom ji zdevastovali. Obloukem se tak vrací na začátek, k problémům moderního stravování a jeho dopadům. Na závěr knihy jídlo zase prakticky zmizí a nahradí ho úvahy o smrti, vhodném trávení času a antropocénu.

Život je nekonečnou žranicí

Obsah knihy dalece přesahuje možnosti této recenze, a zatímco mě poněkud zahltil, někomu jinému může jeho hloubka a rozsah vyhovovat. Já jsem po přečtení Sitopie měla pocit, že už nemusím číst nic jiného o vývoji lidstva, dějinách ekonomie, filosofii, stravovacích kulturách a podobně, což není nutně špatně, jen se na to raději připravte. Autorka odvedla neuvěřitelnou práci v analýze zdrojů, a ačkoliv se patrně řídila heslem Kdo hledá, najde, její tvrzení a argumenty dávají smysl.

Přesto mi na knize dvě věci vyloženě vadily. Autorka se například velmi brzy přizná, že žije přesně takovým životem, jaký v knize kritizuje — konzumuje nad míru, a to včetně masa, a motá se v kruhu diet. Sitopie nám má ukázat, jak jídlem změnit sami sebe a svět, pokud ale nepřesvědčila ani svou autorku, nejsem si jistá, jak to bude fungovat u čtenářů*ek.

Vedle toho autorka podle mě velmi málo diskutuje ta nejjednodušší řešení. Nazývá je „jíst víc zeleniny“ a v podstatě jen konstatuje, že touto cestou se lidé odmítají vydat, a dále představuje spíš složitější, technologická řešení.

I přes tuto kritiku dává záchrana světa pomocí jídla smysl, protože naše strava se skutečně propisuje do každého aspektu lidské společnosti. Otázkou ale zůstává, jestli tato provázanost není i na škodu.

Carolyn Steel: Sitopie — Jak zachránit svět pomocí jídla. Host, 2022, 471 stran. Autorka studuje na FSS a PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.