Keř to je více nenáviděný než vítaný. Škodlivé ruderální křoví je nutno vytrhat s kořeny, zlikvidovat, pahýly potřít stromovým jedem a celou plochu zkultivovat trávníkem a jehličnany. V tom panuje takřka jednohlasný souhlas. Kdo přitom vzpomene na to, že bezinky představují v širé průmyslové krajině poslední útulek pro ptáky a oporu pro oko. Ano, ty keře pod stožáry vysokého napětí, za pangejty silnic, kolem drátěných plotů a povalených betonových konstrukcí, to je on – bez.
Jak si roste dnes selkami oblíbená bezinka a zároveň ranhojiči vzývaný sambukus? Neslavně, dá se říct. Bezové křoví má málokdo rád. Do městských parků se přirozeně nehodí k hlavní cestičce, ale do hustých porostů keřů patří stejně jako šeřík (kupodivu lidově též zvaný bez), pámelník nebo forzýtie. Místo bezinek je ale hlavně v příměstí a na všech pustnoucích místech měst. Schopnost bezových jadýrek šířit se je až zarážející. Jakoby zásluhou nějaké neviditelné síly, či snad všeobecného spiknutí elementárních živlů, vyrůstají semenáčky bezu prakticky všude. Prsty v tom ale mají ptáci, které bez krmí svými bobulemi celý podzim a často i přes zimu, když se povětří podaří plody zasušit.
Každý milovník křovin se jistě potěší zjara nad první zelení bezového roští, v květnu nad koláči opojně vonících květů a černočervenými okolíky na podzim. Chraňte proto bezinky všude, kde se dá, před jedy a bagříky absolventů koniferových univerzit. I bezový keř lze pěkně tvarovat nebo zapěstovat jako stromek, který svou krásně vrásčitou kůrou a věkovitostí může být ozdobou každého obecního prostranství.
Tím spíše patří bezinky do dnešní otevřené krajiny. Tam, kde šípky, trnky a hloh neodolaly traktorizaci krajiny, kde je utrápily postřiky a prudký vítr na pláních, tam dnes nastoupil bez. Možná se nám zprvu nebude líbit ta větry orvaná bezinka na zbytku meze v nekonečném polním honu. Jen se ale podívejte blíž. Bílé stříkance, staré hnízdo a mladý ptačí zob kus vedle svědčí o důležitosti toho polosuchého pahýlu. Lepší meze z bezem, než nic.
O to utěšenější pohled je na bezy na místech jim odnepaměti vyhrazených – za stodolou, mezi kurníkem a kůlnou nebo v severním koutě sadu. Ano, byli to lidé, kteří šířili bez a dokonce ho pěstovali u svých obydlí. Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni, říkávali dědové. Ve stínu bezu se nelíbí prý žádným zlým duchům, ďábelským stvořením a čarodějným silám. Není proto potřeba pěstovat na sadě, dvoře a předzahrádce bezinkovou houštinu, jeden dva mohutné keře však prospějí každému hospodářství.
Bez je totiž dobrý skoro na všechno. Zdá se vám to nadsazené? Tak schválně. Plody jsou dobré na šťávy, koláče, marmelády a barvení vín. Sušené pak na čaj a nápoj stoletých. Květy se jedí vysmažované v těstíčku jako kosmatice, kvasí se z nich víno a perlivá limonáda, vyrábí sirup, sušený květ je pak užíván jako výborný čaj na pocení. Listí je velmi oblíbeno u koz, které po něm dobře dojí a sežerou často i celé jednoleté výhony. Dřevo je pevné, výhřevné a dobře hoří, o kolících z přímých výhonů vhodných na rajské i fazole ani nemluvě. Malíři mají z bezového dřeva pravý malířský uhel, z kořenů jsou krásné samorosty a bezová duše slouží všem badatelům jako nepostradatelný pomocník pro velejemné řezy pro zkoumání drobnohledem. Každý biozahradník také ví, že kompost zraje nejlépe pod bezinkou, a pravidelné výskyty mšic na bezovým prýtech udrží v zahradě trvale přítomné mšicožrouty.
Dendrofil / Wikimedia Commons. Řez kmenem bezu černého.
O zdravotních účincích bezové šťávy svědčí její přítomnost v mnohých směsích, dobře placený výkup bezinek i vyšlechtění velkoplodých kulturních odrůd bezu černého. Kdo nechce tržit ve sběrně za vaničky bezinek velké peníze, ale stačí mu zásobit se pro vlastní potřebu, jistě uvítá několik dobrých rad, jak naložit s bezinkami na podzim. Bezová limonáda, sirup a květ vůbec jsou již dávno pryč, podívejme se tedy na plod.
Bezinky jsou jedlé i syrové, někomu však nedělají dobře, a nezralé, ty prohání každého. Jistě se však vyplatí bezinky nasušit pro pozdější použití. Není to ale nic lehkého. Je totiž zapotřebí použít umělého tepla, nesmíme ale ty mrňavé kuličky připálit. Osvědčuje se sušit na plechu v troubě při velmi mírné teplotě. Kuličky neotrháváme z třapin, je lepší to udělat až po částečném zaschnutí. Usušené bezinky dobře uzavřeme, vydrží pak dost dlouho.
Návod na mou oblíbenou bezinkovou šťávu jsem dával již mnohokrát, proto vás toho pro tentokrát ušetřím. Jak pařit, je popsáno v návodu k pařícímu hrnci.
Kdo má ischias, ať ani chvíli nelení a šťávou se zaopatří. Není třeba jí pak užívat mnoho. Ukázalo se totiž, že proti ischiasu dobře pomáhají staré ročníky portského. Výzkumníci se pak dopídili toho, že dříve se víno přibarvovalo bezinkovou šťávou, což bylo posléze nějakým předpisem zakázáno. Mladší portské proto již podobný účinek nemá. Nechci se dotknout užitečnosti portského, ale našinec jistě vystačí s domácími bezinkami.
Chcete-li se dožít sta let, nasušte bezinek alespoň dva okurkáče a pijte pravidelně nápoj stoletých. Bezinky podrťte a vařte hrst v hrnku vody asi čtvrt hodiny. Nechte zchladnout, oslaďte dobrým medem a vypijte. Není lepšího pití do nastávajících chmuren a plískanic.
Šťávou dočervena zabarvené ruce i jazyk a čisté myšlenky vám přeje do podzimu
Váš potulný sadař O. D. S.
Další díly naleznete zde.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář