Jedlé bobule

Proč nyní o bobulích? Vždyť to na stromech snad ani neroste. A kdybych vám chtěl tvrdit, že jeřabiny jsou bobule, tak ty stejně zrajou až na podzim, tak jaképak — copak. Nuž nehudrejte, vy milovníci vysokých stromů, doba časného léta si žádá mluvit i o nízkém křoví.

Kterépak ovoce nám vlastně říká, že léto už začalo? Májové třešně Rychlíce zrajou příliš brzo, právě začínající moruše najdeme dnes jen málokde a rané broskve a meruňky jsou ještě tvrdé jako broky. To, že se rok slunovratem přechýlil do druhé půli, tak poznáme nejsnáze podle prvních červených a černých rybízových kuliček. Angrešty jsou už taky pěkně nalité a nešťastným rodinám vlastníků angreštových plantáží začínají galeje při trhání do výkupu. Aspoň letos to tak leckde je, neprocházíte-li snad právě kolem mrtvých ramen Bodrogu, nebo naopak nesedíte mezi mrazovými sruby na hřebenech Sudetských pohoří.

Angrešt — srstku zná snad každý z nás i v její divoké formě. Je to takové to nizoučké trní v hájcích a lesíkách nižších poloh. Bývají na něm taky celkem obstojné zelenožluté bobule, malé sice, ale zato dost sladké a aromatické. Častěji můžete potkat angrešt zplanělý. Kuličky mívá větší, červené, zelené či žluté, podle toho, které odrůdy bylo to semínko, které ptáček vykakal. Kdo má trochu oči pro koukání, určitě navštěvuje na známých i neznámých místech angreštové keříky, známá to občerstvovací místa poutníků, ptáků a vos. K silnicím do stromořadí angrešt většinou lidé nesází, ale často ho najdete ve starých opuštěných zahradách z dob, kdy ještě nepřevažovaly krátkověké angreštovo-meruzalkové stromky.

Rybíz u nás kdysi taky divoce rostl, ale dnes ho najdeme jen málokdy. Viděl jsem ho ale divoce růst v jednom údolí někde u pramenů Jeniseje. Černý rybíz rostl na skalách a jiných otevřených prostranstvích, kdežto červený raději vyhledal stín stromů na lepší půdě v říční nivě. A tak to myslím bývalo i u nás. Dnes už ale nalezneme spíše zplanělé keře. Ovoce je na nich různé, někdy i překvapivě dobré. V příhodných podmínkách tvoří zplanělé keře celá křoviska, kde se můžete bohatě občerstvit, ba i natrhat na doma. Zvlášť černý rybíz je šikovný na ochucování mdlých hruškových výživ. Stačí ho v červenci nějak propasírovat a dobře vysterilizovat. Na podzim pak tento kyselý aromatický polotovar opatrně dávkujeme do dostatečně sladkých povidel nebo výživy. Získáme fialovou sladkokyselou aromatickou pochoutku, bez nepříjemných příměsí jako je třeba cukr, barvičky a tak.

Černý rybíz má ještě jedno použití. Děláváte-li si ze slupek ovocný čaj, přidejte do něj něco sušených černých rybízů a získáte nápoj nové kvality. Má to jen tu nevýhodu, že si musíte vzpomenout už teď, a rybíz si nasušit.

Jedlých bobulí je samozřejmě daleko víc. Kromě, doufám všeobecně ceněných a užívaných, bezinek můžeme pojídat šípky (přímo pomerančově chutnají tlusté šípky z okrasně pěstované růže svraskalé), drinky, plody rakytníku, nebo tisu (pozor na pecičky a jehličí, které jsou jedovaté). Pro potulné sadaře jsou nesmírně cenné v celé teplé Evropě rozšířené a dobře přístupné bílé a červené moruše.

Lidé mezi bobule často počítají i jiné malé plody. Třeba takové jeřabiny, hložinky, plody oskeruše a mišpule, které jsou vlastně malinké malvičky (jablíčka). Ale o těch až později.

Potulný sadař O. D. S.