Editorial

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

na konci minulého editorialu jsem vyjádřil přání, aby už byl nový rok — a to bez Trumpa, Lukašenka a koronakrize. Obávám se, že tak jednoduché to nebude. Navzdory úctyhodnému občanskému odporu zůstává běloruský diktátor pevně opřen o Putinovo dubisko, a nadto brzo přijdou mrazy, které demonstracím nesvědčí. Navzdory Bidenovu náskoku v průzkumech to vypadá, že se autoritářský americký prezident pokusí dosáhnout vítězství sérií žalob zneplatňujících volební výsledky v klíčových státech, a na konci mnohaměsíčního patu může Kongres Trumpa vyhlásit prezidentem, aniž by získal většinu hlasů ve Sboru volitelů. A navzdory veškerým snahám se nemoc COVID-19 šíří po planetě čím dál rychleji: jestliže v květnu postihla 100 tisíc lidí denně, v červenci už to bylo 200, v září 300 a v půlce října 400 tisíc. A patrně bude hůř, lidnatější severní polokouli totiž čekají zimní měsíce.

Vedle negativních důsledků zdravotních, ekonomických, sociálních či psychických zhoršuje nový koronavirus i ekologickou bilanci — například tím, že výrazně zvyšuje poptávku po jednorázových plastových výrobcích. Podrobnosti se dočtete v článku Štěpána Jindry, zatímco naše nové stážistky Tereza Tlapáková, Tereza Bálková a Karolína Kupková zjišťovaly, jak si zdravotnictví vede i v jiných environmentálních aspektech.

Ale nebojte, v tomto vydání nabízíme i ryze pozitivní příběhy: komunitní práci, Farmářskou školu, permakulturu nebo oživení světa.

Světlo na koncích každodenních tunelů přeje

Vít Kouřil