Deník The Guardian si letošního 1. ledna položil tuto otázku: „Mohl by být rok 2024 rokem, kdy se práva přírody stanou mainstreamem?“ Na odpověď je ještě příliš brzy, představa je to nicméně lákavá. Osobně mi princip práv přírody přijde poměrně jednoduchý, vždyť když můžeme mít právní zástupce my lidé, proč by je nemohla mít i příroda? Odpověď je samozřejmě mnohem složitější, proto si na příkladech v tomto článku ukážeme, jak může znít.
Polynésie: Za práva velryb
Velryby v Tichém oceánu v oblasti Polynésie přestaly být na konci letošního března zvířaty. Tohorā, posvátní průvodci Maorů a největší bytosti žijící pod hladinou moře, se místo toho stali právnickými osobami, které mohou uzavírat smlouvy, vymáhat dluhy, žalovat a být žalovány. Tato strategie se v angličtině nazývá legal personhood a vedle samotného přiznání práv zároveň stanovuje opatrovníky, jež je budou za přírodu či nějakou její část vymáhat. Maorové, domorodí obyvatelé Nového Zélandu, Tahiti a Cookových ostrovů, se k ní uchylují již podruhé a jejich zájem zůstává stejný — chránit to, co je pro ně posvátné. Řeka Whanganui, vnímaná a uctívaná jako božská bytost, je osobou s právy od roku 2017 (viz text Davida R. Boyda v tomto čísle 7.G), a přestože stále čelí nadměrnému znečištění, její stav se za poslední roky zlepšil. Maorové se proto rozhodli udělit status osob také velrybám, jež vnímají jako své spirituální průvodce. K jejich ochraně však přistupují čistě prakticky. „Když budete vnímat velrybu jako osobu, můžete jí přiznat jistá práva, s čímž může přijít také trest, pokud jsou porušena,“ vysvětlil Ralph Chami, ředitel projektu Blue Green Future, který za iniciativou stojí.
Ekvádor: Všichni za přírodu
„Příroda, Pacha Mama, kde se vyskytuje a reprodukuje život, má právo na respekt ke své existenci a k udržování a regeneraci jejích životních cyklů, struktury, funkcí a evolučních procesů.“ Když zákonodárci Ekvádoru v roce 2008 rozhodli, že práva přírody včlení do Ústavy a umožní komukoliv, aby jednal jako zástupce přírody (pod pojmem public guardianship), svět zůstal v šoku. Jenže i přes takový velký úspěch, který inspiroval další státy, v Ekvádoru dále fungovalo hlavně obecné environmentální právo, v jehož rámci o přírodě rozhodovali úředníci tamního Ministerstva životního prostředí. Pak ale přišel rok 2021 a případ známý jako Los Cedros. Soudci nejvyššího ekvádorského soudu v něm zastavili těžbu v dole Río Magdalena, neboť svou pozicí v blízkosti chráněného lesa Los Cedros ohrožovala práva přírody dané Ústavou. Díky tomu pak brzy následovaly další podobné případy, jež ani nemusely putovat až k nejvyššímu soudu. Například v Údolí Intag vyhráli místní obyvatelé po dlouhých třiceti letech soud s těžařskými společnostmi, přestože je zdejší tropický les po celou dobu označován za světový hotspot biodiverzity.
Spojené státy: Moudrost indiánských kmenů
Cestou public guardianship, tedy principu, podle nějž může za přírodu legálně jednat každý člověk, jde rovněž iniciativa domorodých kmenů Spojených států, vzniklá v programu Bioneers Indigeneity. Její členové sepsali pro původní obyvatele Ameriky a Aljašky příručku pro „ty, kteří se zajímají o ochranu Matky Země skrze prosazování práv přírody v kmenových radách“, posloužit však může komukoliv, kdo by chtěl ve své komunitě o právech přírody mluvit. Příručka totiž krok za krokem vysvětluje, co práva přírody jsou a proč mají význam stejně jako proces, kterým je lze prosadit. Zároveň uvádí i množství úspěšných případů, jako je udělení práv řece Klamath, jež vedlo až ke stržení umělých přehrad, divoké rýži Manoomin, jež nyní nesmí být geneticky modifikována, nebo lososům v oblasti Seattlu, pro něž musí být v každé stávající i nové přehradě vytvořen přechod.
V laguně Mar Menor, foto: Antonio Lopez.
Austrálie: Zástupci vody
V australském státě Victoria jedná za přírodu, konkrétně za vodu, nezávislý statutární orgán Victorian Environmental Water Holder (VEWH). Jeho zaměstnanci od roku 2011 dohlížejí na zacházení s vodou v celém státě, přičemž jednají jako „odpovědní a nezávislí opatrovníci“, jejichž cílem je ochrana řek, mokřadů a záplavových oblastí. Každý rok připravují podrobný plán, jak se bude ve státě s vodou nakládat, a rovněž pravidelně vydávají publikace, v nichž dokumentují své úspěchy. V posledních třech letech se mezi ně zařadila revitalizace mokřadů Latrobe, kde stouply počty i druhy vodního ptactva a výrazně se zlepšila kvalita vody, nebo péče o tok řeky Wimmera, jejž se ve spolupráci s místními podařilo uchránit před dopady extrémního sucha. Přístup VEWH označily výzkumnice Kahui, Armstrong a Aanesen (2024) za indirect legal personhood, tedy za nepřímou právnickou osobu, neboť nepřiznává práva přímo vodě jako takové a rovnou stanovuje, kdo za ni bude jednat.
Španělsko: Pan laguna
V Evropě získala jako první status osoby laguna Mar Menor ve španělské Murcii. I přes titul největší evropská laguna se slanou vodou zde v posledních letech ekologové pozorovali masivní úhyn živočichů a rostlin způsobený znečištěním ze zemědělských ploch a kanalizace. V roce 2020 proti tomu zakročili environmentální právník Eduardo Salazar a profesorka filosofie Teresa V. Gimenez, kteří dokázali sesbírat půl milionu podpisů a prosadit u soudu nový status laguny. „Odteď budou všechny aktivity, které by na Mar Menor měly negativní dopad, řešeny soudem. Pan Mar Menor, jakkoliv to zní extravagantně, bude mít nárok na náhled do dokumentace k projektům, které by se jej měly týkat, a bude mít právo je změnit či zastavit,“ shrnul soudce případu Miguel de Mata. Téměř okamžitě šlo proto k soudu více než třicet společností a lokálních politiků, kteří čelí obvinění ze způsobení ekologického kolapsu laguny.
Indie: Stejně jako lidé
Zatímco v některých zemích působí přiznávání práv přírodě poměrně jednoduše, případy z Indie ukazují, co všechno je potřeba na počátku tohoto procesu vyřešit. Od roku 2017 tu soudy za právnické osoby označily řeky Gangu a Yamunu, ledovce Gangotri a Yamunotri, celou živočišnou říši nebo jezero Sukhna, bohužel však bez praktických výsledků. Ke zlepšení stavu těchto ekosystémů nepomohl ani fakt, že Indie zaujala k udělování personhoodu unikátní přístup — povýšila je přímo na úroveň lidí. Kahui, Armstrong a Aanesen (2024) jej označují jako direct and living legal personhood, neboť jakákoliv újma by měla být řešena stejně, jako kdyby se stala člověku. Jenže právě tento aspekt v Indii nikdo nedodržuje, protože při udělení práv přírodě nebyl ustanoven žádný odpovědný zástupce. Podle Kahui, Armstrong a Aanesen (2024) bylo v případě Gangy a Yamuny rozhodnutí o jejich právech dokonce zrušeno, a to v momentě, kdy indická vláda nedokázala zodpovědět na otázku, kdo bude potrestán, když se v řekách někdo utopí.
Snæfellsjökull v roce 2012, foto: Axel Kristinsson, CC.
Island: Ledovec prezidentem
Na Islandu zaujali environmentální aktivisté k prosazení práv přírody úplně jiný přístup. Do letošních prezidentských voleb, probíhajících 1. června, přihlásili 700 tisíc let starý ledovec Snæfellsjökull. Nakonec se jim sice nepodařilo sesbírat potřebný počet podpisů, svůj původní cíl přesto splnili: udělali z práv přírody téma prezidentské volby. Formálně navíc ledovec splňuje vše, co každý vhodný kandidát: je starší 35 let a má čistý trestní rejstřík, plus je symbolem stability a vytrvalosti prověřené časem. Přesto se v nejbližších čtyřech letech prezidentem nestane, aktivisté pod vedením Angely Rawlings však v kampani chtějí pokračovat, tím spíše, že kvůli klimatické změně může Snæfellsjökull roztát už během následujících padesáti let. „Tato první kampaň byla jen na získání pozornosti. V dalších volbách už budeme mít mnohem větší šanci,“ sdělil médiu Positive News člen kampaně Cody Skahan, jenž rovněž uvedl, že se Snæfellsjökull chystá i do voleb parlamentních.
Florida: Lid vs. stát
Když v roce 2020 schvalovali zákonodárci na Floridě takzvaný Clean Waterways Act, jímž mělo dojít ke zlepšení stavu floridské vody, vypadalo to, že i zde příroda uspěje. Těsně před závěrečným hlasováním však na impuls guvernéra Rona DeSantise přibyla do zákona malá vsuvka: místní samosprávy nesmějí udělit životnímu prostředí žádná práva. Podle environmentalisty Chucka O’Neala, jenž v té době právě po dvou letech intenzivní kampaně pořádal referendum o udělení statusu právnické osoby řece Wekiva, šlo o reakci právě na tuto jeho snahu a rovněž na tlak zemědělské lobby. V červnu roku 2020 tak ve floridském Orange County došlo k něčemu absurdnímu — 90 % místních v referendu volilo pro práva přírody, jejichž udělování v tom samém okamžiku zakázal stát. O’Neal a jeho organizace Florida Rights of nature Nerwork se se státem proto dodnes soudí.
Polsko: Záchrana Odry
V České republice zatím žádnou přírodní právnickou osobu nemáme, v nejbližších letech by se jí však mohla stát řeka Odra. Poté, co v ní v roce 2022 uhynuly miliony živočichů kvůli rozkvětu toxických řas, vznikla v Polsku iniciativa Osoba Odra. Na jejích stránkách najdete mimo jiné petici, jež má pomoci přesvědčit polskou vládu, nebo film Uznávám řeku jako osobu, jenž je rozhovorem s držitelkou Nobelovy ceny za literaturu Olgou Tokarczuk. Polští aktivisté navíc upozorňují, že katastrofa na řece stále probíhá, jen už nezajímá média, a je proto potřeba jednat co nejdříve.
Autorka studuje na PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář