Daniel Švrčula: Myslivost je moderní

28. srpna 2024 /
foto: Daniel Švrčula, foto: archiv Daniela Švrčuly.
V odborných mysliveckých publikacích se často zmiňují činnosti, které myslivci dělají ve prospěch přírody. Otázkou je, zda tomu je tak i ve skutečnosti. Jedním z myslivců, jenž se snaží poukázat na potřebu podporovat biodiverzitu krajiny a zavést přínosné činnosti myslivců do praxe, je Daniel Švrčula, místopředseda pro spolkovou činnost Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ).

Vedete skupinu Myslivci pro přírodu, jejímž úkolem je představit myslivost veřejnosti a poukázat na její činnosti prospěšné pro zvěř a přírodu. Jak nápad na tento projekt vznikl?

Navázal jsem na projekt Honitba roku, který začal před téměř deseti lety Petr Marada, který působí na Mendelově univerzitě v Brně a byl členem Myslivecké rady ČMMJ. Každoročně byli ekologickou komisí ČMMJ oceňováni uživatelé honiteb, kteří hospodařili ve prospěch přírody v rámci své honitby. Když panu Maradovi skončilo pětileté volební období, rozhodl jsem se, že bude dobré v tomto projektu pokračovat a dále ho rozvíjet. Následně jsme v rámci ČMMJ založili pracovní skupinu Myslivci pro přírodu. 

V čem se činnost myslivecké jednoty ve prospěch přírody během vašeho místopředsednictví zlepšila?
Po navázání na projekt pana Marady jsem si všiml, že pro myslivce neexistuje ucelený návod, jak by mohli začít s podobnými aktivitami přínosnými pro přírodu a zároveň dosáhnout pro tyto účely na finanční prostředky z fondů ministerstev životního prostředí nebo zemědělství. Proto jsme vytvořili podrobnou příručku obsahující návod, popis aktivit a jednotlivé vítězné honitby v průběhu pěti let. V souvislosti s publikací jsme pro myslivce udělali sérii seminářů po celé republice, na kterých jsme se je snažili motivovat ke zlepšování stavu krajiny. Dále jsme natočili naučná videa týkající se například výsadby dřevin v krajině nebo krmných a nektarodárných biopásů. 

Byl vznik projektu Honitba roku odrazem toho, že se myslivci v praxi moc nevěnovali přínosným činnostem pro přírodu, nebo vznikl za účelem propagace těchto aktivit veřejnosti?
Řekl bych, že do jisté míry za tím stály oba důvody. Samozřejmě se tím chtělo poukázat na přínos myslivosti a na to, co všechno to vlastně obnáší, ale cílem bylo zároveň i motivovat samotné myslivce, aby na takové aktivity začali více dbát.

Nutnost starat se o krajinu

Jaké jsou konkrétní příklady mysliveckých aktivit, jež se zaměřují na ekologickou stabilitu krajiny a zvýšení biodiverzity?

Základem jsou určitě zvěřní políčka, kde jsou zasévány různé druhy plodin, a tak pak v průběhu roku plní funkci potravní a krytové nabídky pro zvěř. Tím se i zabraňuje škodám, které zvěř působí na okolních zemědělských plodinách. Kromě zvěře je to výhodné i pro bohatší spektrum hmyzu společně s ptactvem, které se v okolí takových políček pohybuje právě kvůli hmyzu, ale i plodinám. Podpoří se tím tak celková biodiverzita daného místa. No a samozřejmě pak jsou další opatření, která na to navazují, jako je tvorba remízků společně s výsadbou různých dřevin. 

A snaží se tato opatření podle vás myslivci v ČR naplňovat, nebo se jim moc nevěnují?

Myslím že ano, alespoň podle každoročních statistik Ministerstva zemědělství v odvětví lesního hospodářství a myslivosti na využívání zdrojů finanční podpory těchto aktivit. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, že je vždy co zlepšovat a jednotlivé aktivity pro přírodu by mohly být prováděny intenzivněji. Na druhou stranu je potřeba brát v úvahu i lokální podmínky, a ne všude je to realizovatelné už jen z hlediska domluvy myslivců a majitelů pozemků. Když bych měl zhodnotit Kolínsko, kde působím, tak tady jsou myslivci poměrně aktivní, dokonce v okrese máme vítěze ročníku Honitby roku. 

V loňském článku pro časopis Myslivost jste zmínil, že v novém volebním období Evropského parlamentu bude potřeba znovu založit meziparlamentní skupinu Myslivost, venkov a biodiverzita. Proč je tato skupina tak důležitá?

V prvé řadě se jedná o dobrovolnou meziparlamentní skupinu, která ke svému vzniku potřebuje mít alespoň sto zakládajících členů čili sto europoslanců z celého politického spektra. Skupina je důležitá kvůli tomu, že většina opatření týkajících se podpory biodiverzity vzniká na půdě EU. Pomocí skupiny jsme schopni europoslancům předložit naše požadavky a případně řešit, pokud s něčím nesouhlasíme, a zároveň můžeme zvednout povědomí o ochraně přírody a krajiny v souvislosti se zvěří. 

Daniel Švrčula, foto: archiv Daniela Švrčuly.

Jelikož jste působil u Federace organizací pro myslivost a ochranu volně žijící fauny v EU (FACE), tak máte možnost srovnat úroveň myslivosti v různých státech Evropy s tou u nás. Kladou v některých evropských státech větší důraz na myslivecké aktivity spojené s ochranou přírody?

Nedokážu asi úplně vyzdvihnout které, ale můžu říct, že většinou je rozdíl v jejich zaměření, a to souvisí s krajinou, ve které se realizují. Řekl bych, že poměrně hodně projektů týkajících se podpory biodiverzity mají ve Francii. To je ale dáno i tím, že mají oproti Česku několikrát více myslivců.

Veřejný (pod)obraz myslivosti

V čem vidíte hlavní problém české myslivosti?

To je těžká otázka. Určitě by bylo vhodné zlepšit vnímání veřejnosti a pohled na myslivce. Myslivci by měli vystupovat jako odborní hospodáři v krajině. Bohužel někdy se stanou nešťastné události, které často zakryjí ty pozitivní zprávy, protože mají mnohem větší publicitu. 

Jaká je pravděpodobnost, že dojde na honech nebo společných lovech k postřelení lidí?

Před pár lety se v ČMMJ dělala statistika týkající se pravděpodobnosti úrazu účastníka společného lovu palnou zbraní. Na základě analyzovaných dat se zjistilo, že průměrný myslivec navštíví šest společných lovů ročně. A jeden takový úraz připadá na 3 400 společných lovů. To znamená, že takový průměrný myslivec by musel být aktivní po 566 let, aby se stal účastníkem lovu, kde k takové události dojde. Pravděpodobnost je tedy velmi malá, ale pokud naneštěstí k takové události dojde, tak je značně medializovaná. 

Z jakého důvodu se mladí lidé myslivosti už tolik nevěnují? 

Řekl bych, že jedním z důvodů je finanční náročnost v podobě mysliveckého kurzu a nákupu výbavy. Kromě toho může být odrazující skutečností i časová náročnost. Kurz je poměrně časově náročný a dále je potřeba absolvovat roční praxi. Nicméně je to důležité, myslivec by se měl vzdělávat celý život. V neposlední řadě být myslivcem a vykonávat právo myslivosti vyžaduje i odpovědnost za plnění plánu lovu, vzniklé škody zvěří a podobně. 

Součástí ČMMJ je i Klub Dámy české myslivosti, určený jen ženám. Jak se díváte na přítomnost žen v myslivosti?

Ženy v myslivosti vnímám jednoznačně velmi pozitivně a věřím, že do budoucna bude jejich podíl mezi myslivci nadále narůstat. 

Problémem, o kterém se mluví především v myslivecké komunitě, je častá uzavřenost vícegeneračních rodinných kmenů myslivců, kteří blokují přístup „cizích“ členů a členek. Všiml jste si také této problematiky?

Je to spolek od spolku, takže to nedokážu zhodnotit obecně, ale určitě jsou myslivecké spolky, které jsou vůči potenciálním členům uzavření, a pro začínající myslivce je pak těžké se někam dostat. Kdybych měl zhodnotit své okolí, tedy Kolínsko, tak tady jsem s tím zkušenost zatím neměl. 

Pokud tato praxe někde existuje, co dosud vedení ČMMJ dělalo pro to, aby se tak nedělo? 

Spolky jsou samostatné a nezávislé právní subjekty, takže nemůžeme do jejich chodu nikterak zasahovat, pouze na případný problém upozorňovat. 

Zvěřina jako zdravá a etická potravina

Stejně tak je u některých myslivců běžné, že využívají přístup k masu jako formu přilepšení si do rodinného rozpočtu. Setkal jste se s tím za svou praxi? 

Nesetkal jsem se s tím, že by někdo chodil do lesa jen pro získání zvěřiny. V ČMMJ se snažíme zvěřinu propagovat jako zdravou a etickou potravinu, jelikož v ideálním případě dojde k rychlému usmrcení daného kusu, který žil ve volné přírodě a měl přirozenou potravu. 

Foto: PxHere.com.

Takže podporujete význam zvěřiny, ale ne provádění myslivosti jen za účelem získávání takového masa?

Ano. Nebál bych se říct, že by právě lepší přístup ke zvěřině mohl být jednou z motivací pro začínající myslivce. Jedná se o obnovitelný zdroj potravy. 

Měli by podle vás myslivci a environmentalisté lépe spolupracovat? A pokud ano, v čem konkrétně?

Určitě ano. S ochránci máme často společné cíle v oblastech ochrany přírody, kterých chceme dosáhnout. Je v pořádku, že se na něčem neshodneme, ale ve výsledku chceme, aby měly generace po nás funkční a zdravou přírodu. Ukazuje se, že jsme schopni spolu komunikovat. Například ČMMJ měla v minulosti společnou kampaň s Českou společností ornitologickou, na mezinárodní úrovni spolupracuje FACE (Federace organizací pro myslivost a ochranu volně žijící fauny v EU, pozn. red.) v některých oblastech s Birdlife International.

Přikrmování a vliv prostředí

Jaký máte názor na přikrmování zvěře? Nenarušuje se tím rovnováha ekosystému, kterou by měli myslivci naopak udržovat?

Především je potřeba rozlišovat přikrmování a vnadění, které se provádí za účelem lovu. Přikrmování by se mělo dělat jen v době nouze, kterou musí myslivci odhadnout sami, jelikož v zákoně definovaná není. Například na začátku podzimu, kdy si zvěř začíná tvořit tukové zásoby na zimu, je vhodné jí pomoct. Pokud se přikrmování provádí v rozumné míře, tak má přínos pro samotnou zvěř, ale i krajinu. 

Při rozhovoru s jiným myslivcem jsem se dozvěděla, že je vhodné přikrmovat na jaře, kdy má zvěř vysoké energetické výdaje. Je přikrmování zvěře rozumné i v tomto období?

Přikrmování na jaře je také varianta, záleží dle druhů zvěře a prostředí, ve kterém se nachází. 

Co konkrétně znamená provádět přikrmování v rozumné míře a jak velká část spolků tak podle vás nečiní?

Rozumná míra je dle faktorů prostředí a není nikde stanovena, je to můj subjektivní názor. Na druhou otázku nedokážu odpovědět. 

Proč v některých oblastech České republiky myslivci bojují s přemnožením zvěře, a v jiných ne? 

Velký vliv na to má prostředí. Po republice se pěstují energeticky vydatné plodiny, jako je řepka a kukuřice, na velké ploše, čehož zvěř dokáže využít. Proto si v ČMMJ stojíme i za potřebou regulace zvěře pro zmírnění škod, které zvěř v takových místech způsobuje. Myslivci by se tomu měli postavit čelem, aby ukázali, že jsou zodpovědnými hospodáři v krajině. 

S přemnoženou zvěří souvisí i škody na lesních porostech. Podle environmentalistů, ale i zemědělců by bylo potřeba posílit práva vlastníků a snížit minimální velikosti honitby, aby se zmírnily škody na lesích. Návrh novely zákona o myslivosti právě tyto změny obsahuje. Souhlasíte s tím, že by to mohlo pomoct?

Za mě to ten problém úplně neřeší. Pokud jde o výměru honiteb, jedná se o negativní zásah do chovu zvěře. Zároveň to způsobí poměrně vysoké zatížení státní správy. Povinné umožnění lovu vlastníkům pozemků v honitbách je považováno za nesystémový přístup, narušující odpovědnost uživatelů honiteb za problémy spojené s mysliveckým hospodařením, neboť takovéto „nadelegované“ lovící osoby nejsou zákonně odpovědny za své konání v honitbě. Takovýto přístup má také negativní vliv na mezilidské vztahy mezi řádnými členy uživatele honitby se stanovenými odpovědnostmi a „nadelegovanými“ lovícími osobami bez jakýchkoliv zákonných odpovědností za své konání.

Foto: PxHere.com.

Budoucnost regulace chráněných druhů

Velkým tématem je návrat šelem, zejména pak chráněných vlků. Zatím jsou na mysliveckém seznamu obhospodařované zvěře, ale ne lovem. V novele zákona o myslivosti je návrh na jejich vyjmutí. Je podle vás potřeba vlky, popřípadě i jiné šelmy, regulovat, nebo je návrh opodstatněným a vhodným krokem k jejich ochraně?

V případě problémových jedinců by mělo dojít k jejich odstranění z populace. Jako myslivci vnímáme návrat vlka do krajiny pozitivně. Ale zároveň Ministerstvo životního prostředí upozorňujeme, že je potřeba stanovit potřebná pravidla pro jejich případnou regulaci. 

Vedle vlků se v novele mluví i o vyjmutí dalších ohrožených druhů, jako je bobr, rys nebo vydra. Proč myslivci požadují, aby zůstali na seznamu, i když se tyto druhy nesmí lovit?

Především z preventivních důvodů. V momentě, kdy by nastal problém s jejich populacemi, a bylo by potřeba zasáhnout, tak my budeme mít poměrně svázané ruce, abychom s tím mohli něco udělat. Například v případě potřeby regulace při působení nepřiměřených škod některým z těchto živočichů by mohlo Ministerstvo životního prostředí celý proces povolení odlovu blokovat. 

Budoucnost poškozených lesů

Vystudoval jste lesní inženýrství. Jak se díváte na určování plánů lovu podle míry poškození lesů, které je též v návrhu novely? Je to podle vás dobrý krok k udržení biodiverzity zvířat a zároveň k ochraně lesních porostů?

Nedokážu zhodnotit, jestli tento systém bude fungovat. Obávám se, aby nevedl ke zhoršení stavu populací spárkaté zvěře. Uživatelé honiteb budou odkázáni na rozhodnutí úředníků, data budou zpracovávána pro větší územní celek a následné kroky nemusí odpovídat skutečné situaci v dané honitbě. Bude tedy záležet na konečné podobě metodiky a na orgánech, které by se tím zabývaly.

Jaké jsou vaše plány do budoucna, které by prospěly krajině a zvěři?

Z hlediska našich aktivit bych chtěl pokračovat ve vzdělávání myslivců a demonstrovat praktické činnosti, které se netýkají pouze lovu, ale i samotné ochrany přírody ze strany myslivců. Dále se budeme snažit o směřování legislativy tak, aby její podmínky byly realizovatelné v praxi a dávaly smysl. A samozřejmě chci propagovat myslivost jako aktivitu, která je moderní. V posledních letech si všímám, že si více lidí uvědomuje význam péče o naši krajinu. V ideálním případě by se měli stát právě myslivci v tomto ohledu průkopníky a snažit se ostatním ukázat směr. 

Autorka studuje žurnalistiku na FSS MU. Rozhovor je součástí její bakalářské práce Mladí myslivci a ochrana přírody (série publicistických rozhovorů pro časopis Sedmá generace). Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.

Daniel Švrčula (*1994). K myslivosti ho přivedl jeho otec. V zájmu o krajinu pokračoval a vystudoval obor lesnictví na České zemědělské univerzitě v Praze. Působil u Federace organizací pro myslivost a ochranu volně žijící fauny v EU (FACE), kde se zaměřoval zejména na evropskou politiku ochrany přírody. V současné době působí jako místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty a vede pracovní skupinu Myslivci pro přírodu. Myslivost vykonává v okrese Kolín. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2024 vychází ve 2. polovině prosince