Sýček obecný: nastal už čas sýčkovat?

Je příjemný jarní večer a slunce pomalu zapadá, léto je cítit ve větru. Znenadání se z dálky ozve protáhlé houkání připomínající slovo „půůůjď“. Malá světle hnědá sova vyhřívající se na střeše vyráží na lov. Takový výjev byl naprosto běžný před sto lety, když byl sýček ještě všudypřítomný. O jeho historické celoplošné rozšířenosti svědčí i vymyšlená pověra, že je sýček poslem špatných zpráv, a dokonce i smrti. A protože je velká pravděpodobnost, že jste sýčka nikdy naživo neviděli, pojďme si připomenout, s kým máme tu čest.

Velikostí sýček obecný odpovídá hrdličce a vyskytuje se v souvislém pásu táhnoucím se od nejzápadnějšího cípu Evropy až po Koreu a zasahujícím i do severní Afriky. Jeho přirozené stanoviště na českém území představuje otevřená zemědělská krajina, kde může lovit hmyz, žáby, ještěrky, hlodavce nebo jiné menší savce. Kvůli výrazné intenzifikaci zemědělství se však sýček přesídlil blíže k člověku a nyní ho můžeme vídat ve stodolách, u průmyslových areálů, nebo dokonce u lidských obydlí. O statusu kriticky ohroženého druhu vypovídá jeho zařazení do Červeného seznamu obratlovců České republiky v roce 2017.

Kam se za sýčkem vydat?

Poprvé začalo sýčků výrazně ubývat v padesátých letech minulého století. Polistopadové mapování sýčků následně ukázalo, že od roku 1993 do roku 2016 se populace sýčka snížila o 73 procent. Podobný negativní trend se bohužel opakuje i v mnoha dalších středoevropských státech včetně našich nejbližších sousedů.

Sýček obecný, foto: Thomas Auth, Pixabay.com

Posledních zhruba sto hnízdících párů se nachází v několika izolovaných populacích — převážně v severozápadních Čechách, a to konkrétně v Ústeckém a Středočeském kraji a na jižní Moravě. Nepatrný počet sýčků byl zaznamenán i v Královéhradeckém kraji a na jihozápadě Plzeňska.

Postrachy sýčka — pasti a průmyslové zemědělství

Jak jsme se tedy v případě sýčků dostali během jednoho století z desítek tisíc na stovku párů? Mezi hlavní příčiny patří rozsáhlá přeměna krajiny na průmyslově zemědělskou, která sýčkům sebrala vhodnou kořist. Vzhledem k častému hnízdění v okolí lidských sídel sýčky ohrožují také nejrůznější antropogenní (neboli technické) pasti, které mohou až za třetinu všech známých příčin úmrtí. Pod pojmem technických pastí si lze představit všechno možné od vodních nádrží, sudů či venkovních bazénů, kde sýčkům hrozí utopení, až po různé dutiny či kolmo stojící trubkovité předměty, v nichž tito malí dutinoví ptáci v rámci své přirozené zvědavosti uvíznou a následně uhynou.

Sýčci též hynou při střetech s dopravními prostředky a po nárazech do skleněných ploch ve městech. Opravováním a zateplováním fasád a intenzivním kácením dřevin navíc sýčci ztrácejí úkryty a vhodná hnízdiště, která jsou v důsledku zvyšujícího se tlaku predátorů, především kun skalních a koček domácích, doslova životně důležitá.

ATHENE: sasko-české záchranné lano pro sýčky

V reakci na dramatický celorepublikový úbytek populace sýčků vznikl před čtyřmi lety sasko-český projekt ATHENE ve vzájemné spolupráci České společnosti ornitologické (ČSO), Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Muzea města Ústí nad Labem a Centra životního prostředí v Drážďanech. Projekt si dal za cíl stabilizovat současné populace sýčka obecného v jádrové oblasti severozápadních Čech a samozřejmě také podpořit jeho geografické rozšíření.

Sýček obecný, foto: Bas Kers, Flickr.com.

Od dubna 2017 do března 2020 tudíž probíhal v severozápadních Čechách pravidelný monitoring velikosti populace sýčků, počtu a rozmístění hnízdišť. Na základě projektových materiálů zveřejněných na stránkách ČSO dále docházelo k vyvěšování bezpečných budek pro podporu hnízdění a v neposlední řadě i k odstraňování antropogenních pastí. Dále se projekt ATHENE věnoval i zlepšování stavu habitatů sýčka obecného, a to konkrétně tvorbou strukturálních prvků v krajině s dostatkem úkrytů před predátory a péčí o ovocné sady, jelikož kmeny ovocných stromů pro sýčky představují ideální hnízdiště. Ochranáři se také zaměřili na extenzivní péči o krajinu zavedením pásové seče, vhodné pastvy a vhodného chovu dobytka, přispívající ke zlepšení potravní základny sýčka v zemědělské krajině.

Dopady projektu ATHENE

Jak se tedy našim sýčkům po skončení projektu vede? Na základě dostupných dat ČSO ohledně počtu vyvedených mláďat a hnízdních lokalit z posledních čtyř let vyplývá, že se populace sýčků na území České republiky výrazně nezmenšuje. Počet narozených sýčků na našem území dokonce každoročně mírně stoupá. V roce 2017 ČSO napočítala 37 mláďat a loni již 95 mláďat. Za tímto rekordním rokem stojí zejména přemnožení hraboše polního, kterým se sýčci živí.

Vysoký počet mláďat se dá přičíst i hnízdním budkám nainstalovaným v rámci projektu, které umožňují bezpečné vyvedení mláďat. V roce 2019 ČSO nainstalovala 99 budek, především na zemědělských farmách. „V těchto budkách bylo minulou sezónu nalezeno až 75 % všech vyvedených mláďat. Nalákání velkého počtu párů do těchto hnízdních prostorů považuji za velký úspěch projektu,“ sděluje Martin Šálek, přední odborník na ochranu sýčků z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců AV ČR a jeden z hlavních koordinátorů projektu ATHENE.

Projekt spoléhal i na spolupráci s místními zemědělci, kteří jsou podle Šálkových slov „hlavními spojenci v ochraně sýčků“. Společně se zemědělci ochranáři odstraňovali a zabezpečovali technické pasti v blízkosti farem, což Šálek také hodnotí velmi kladně. „Celkově projekt považuji za úspěšný. Pracujeme ale s druhem, který je na pokraji vymření. I když se toho udělá hodně, není zaručeno, že se druh zachrání. V tuto chvíli hrají velkou roli i náhodné procesy,“ vysvětluje Šálek.

Ten nyní mimo jiné koordinuje pravidelný monitoring aktuálního rozšíření a velikosti populace sýčků. „Aktuálně jsme na osmdesáti procentech monitoringu a zatím to vypadá na stejný stav jako minulý rok — tedy sto, maximálně 120 hnízdních párů na republiku. Čekalo se více obsazených lokalit, jelikož minulý rok byl bohatý na mláďata, ale to se moc neukázalo,“ prozrazuje Šálek.

Zapojte se do ochrany sýčků

Zapojit se do ochrany sýčků můžete i vy a není to vůbec náročné — jak z dovednostní, tak finanční stránky. Nejjednodušším způsobem je odstraňování technických pastí v okolí lidských sídel. Stačí si všímat, jestli neprocházíte kolem nějakého napuštěného sudu, ve kterém by se nebohý sýček mohl utopit, anebo kolem vertikálně stojící trubky, po jejíchž hladkých vnitřních stěnách by sýček nedokázal vylézt ven. V takovém případě je dobré zajistit sud mřížkou, dát na jeho vodní hladinu plovoucí kus dřeva nebo přes jeho okraj ohnout kovovou mřížku, po které by topící se sýček dokázal vyšplhat ven. U stojící trubky se nabízí ještě jednodušší řešení: stačí ji položit do horizontální polohy, v níž nehrozí uvíznutí.

Pro ty akčnější z vás existuje i lehce náročnější výzva — místo příští výpravy do obchodního domu Ikea si můžete stáhnout podrobné plánky budek pro sýčky přímo z projektových materiálů ATHENE a vesele se pustit do jejich konstrukce a umístění. Můžete si dokonce vybrat z celé sady designů budek: konkrétně se jedná o německý, anglický, holandský a stromový typ. Jednotlivé designy se mezi sebou liší především svým cílovým umístěním. Vyvěšování budek má ale samozřejmě smysl pouze v oblastech výskytu sýčků.

Sýček obecný, foto: Peter Trimming, Wikimedia Commons.

Pro dobrodruhy je tu nakonec i možnost mapování sýčků přímo v terénu — cenná pomoc ornitologům vedoucí k získání přesnějších dat. Podrobné informace o tom, jak se zapojit do monitoringu i jak postavit ty nejlákavější hnízdní budky, naleznete na internetových stránkách ČSO.

Nejistá budoucnost

Vraťme se však ještě ke stavu naší populace sýčků. I když se zdá, že její velikost se poměrně stabilizovala, je nutné zdůraznit, že jakýkoli malý či nečekaný faktor může tak malou populaci existenčně ohrozit. Sama zpráva o rostoucím počtu mláďat navíc také nezaručuje rostoucí populaci sýčka, jelikož většina mláďat se nedožije ani dalšího roku, zejména v důsledku úhynu v technických pastech. Naštěstí byl minulý rok schválen Záchranný program pro sýčka obecného v ČR, který bude navazovat na projekt ATHENE, avšak v rámci celé republiky.

Na začátku loňského září však vyvstalo nové nebezpečí, které může zmařit veškeré dosavadní snahy o záchranu sýčka, a sice používání jedovatého rodenticidu Stutox II. Tento přípravek totiž schválil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, patřící pod Ministerstvo zemědělství. Umírající hraboše otrávené rodenticidem následně sýček velmi snadno uloví, a sám se tak vystaví smrtelnému nebezpečí. Navzdory vytvoření mapy výskytu sýčků a apelu ochranářů na zemědělce, aby nepoužívali rodenticid v těchto zmapovaných oblastech, se podle ČSO našly granule jedu i v těchto místech. O to víc by se mělo pracovat na posílení spolupráce mezi ochranáři a zemědělci, kteří působí v jádrových oblastech výskytu populace sýčků.

Sýček obecný, foto: TheOtherKey, Pixabay.com.

Sýček obecný je důležitým ptákem naší zemědělské krajiny. Především jako predátor hmyzu a zemědělci tolik obávaného hraboše polního. Jeho ochrana je tedy bezpochyby nutná. Příští roky ukážou, jak ke stabilizaci populace sýčka přispěje i nově spuštěný záchranný program. Mezitím můžete přiložit ruku k ochraně i vy s přáteli či rodinou — ať už víkendovým odstraňováním antropogenních pastí, vyvěšováním hnízdních budek nebo mapováním populace sýčků.

Po uzávěrce: Bohužel letos bylo zatím v jádrové oblasti severních Čech zaznamenáno pouze 48 mláďat sýčků, podle ČSO zejména kvůli kolapsu hrabošů, dlouhé zimě a chladnému jaru.

Autorka studuje obor Environmentální studia na FSS MU. Kontakt: pavlina.sch@gmail.com. Text vznikl v rámci předmětu Ochrana biodiverzity.