Ovoce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Jen považte, co máme u nás stromů a kolik různých ovocnářských krajů. Šedesát dva milionů ovocnanů bychom napočítali po první válce od Aše až po Hoverlu. A v tom celých dvacet tři milionů švestek! Dále hojně jabloní, hrušní, třešní, taky ořešáky, lísky a sem tam i kdouloň, meruňka, broskvoň a jedlý kaštan. Dodnes v českých zemích zbylo čtyřicet osm milionů stromů, v tom devatenáct milionů jabloní a jen necelé čtyři miliony švestek. Teď jste jistě překvapeni, že potulný sadař umí i číst. Umím, přiznávám. Nejednu knihu o ovocném stromoví jsem přelouskal, v zimní nečinnosti, než mi po čtvrté odpolední už modrající šero rozbolavělo oči a přinutilo pomologii odložit. Ba ubylo nám ovocných stromů, jiných zas přibylo. Vždyť ve velkosadech pěstují jabloně jak révu u kolíků, jednu vedle druhé, aby jedovatá mlha z traktoru lépe sedala na ovoce i listy.

V samotných českých zemích, když zkusíme zapomenout na země karpatské, o třetinu přibylo jabloní, je ale otázka, zda mrňouskové v krskovnách nahradí i při vydatné výživě stoleté vzrostlé štěpy. A ejhle, vezmeme-li, že na vůz naložíme tunu ovoce, jablek dva roky po první válce vydaly naše sady 260 tisíc vozů a předloni zrovna tak – 264 tisíců vozů. Letos byla však úroda ohromná – skoro 350 tisíc vozů.

Záznamy čmuchavých úředníků jsou sic ošemetná věc, ale švestky jsou s loňskými patnácti tisíci vozů jen vzdáleným odleskem 260 tisíc vozů z počátků Masarykovy republiky. I hrušek sklidíme jen čtvrtinu. Pak není divu, že nemáme z čeho vařit povidla. Aspoň že meruněk sklidíme šestkrát více a broskví dokonce svezeme ze sadů třicetkrát více než tenkrát.

Nic naplat. Sláva českého ovocnictví upadla už s první válkou a lodě plné solanek směřující do Drážďan a Hamburku zůstaly kdesi v šeru předminulého století. Daleko před námi stojí dnes Polák i Maďar, o Italech nebo Španělích ani nemluvě.

Jak je to ale s ovocem u nás na přelomu věků? Nu, sníme ho vcelku málo, sotva dvacet deka na hlavu denně. Není to ale jedno velké jablko či hruška, jak by nejeden člověk odhadoval, je to spíše půlka jablka a mrňavoučký banán či pomeranč k tomu. Ano, správně dopočítáváte, že na rok to vyšlo předloni na 46 kilo našeho a 28,5 kilogramů jižního ovoce. To takový Vlám nebo Holanďan „spucuje“ ovoce ročně 130 kilogramů a Řekové díky svým hroznům, tomelům a fíkům spořádají kil i 184. Po pravdě však musím ke své nelibosti přiznat, že takový Dán sice pije skoro jak my, ale ovoce sní ještě o dvanáct kilo méně.

A záleží našincům alespoň na chuti ovoce, pokud ho vůbec jedí? No posuďte sami. Co byste řekli labužníkovi, který by ze sta jablek snědl 47 idaretů, 25 zlatých delícií a sedm glosterů? Jen sedm by si pak dal spartanů, rubínů, šampiónů nebo jiných chutných raně zimních jablek a 14 kousků by mu zbylo na ostatní vynikající i méně dobré zimní odrůdy. No a takovou nabídku nám obchodníci předkládají ze svých velkoskladů! A to se raději ani nezmiňuji o hruškách. Přesto že překupníci a odbytoví družstevníci mají sklady chlazené, s umělou atmosférou i ULO, nemají už v únoru na skladě jedinou hruštičku. A i těch 40 vozů zásob v lednu či 164 v měsíci vánočním je směšná troška.

Není pak divu, že k nám i středoevropské ovoce vozí překupníci kdoví odkud. No schválně, kdo by uhodl, že ještě před třemi roky k nám doputovalo nejvíce hrušek z jihoamerického Chile? Celých 509 vozů! Nezdá se vám to na hlavu postavené? Naštěstí už to v nákupních halách pochopili a vozí dnes i hrušky raději z předalpských zemí. Přesto k nám ještě předloni přiletělo 2556 vozů hroznů až z Kapského města či Johannesburgu. Pak nemá taky ta nádhera od dvanácti jihoafrických měsíčků stát v březnu celé jmění.

I jablek se k nám doveze ročně padesát tisíc vozů, zatímco sami si vypěstujeme vozů v průměrném roce dvě stě sedmdesát tisíc. Abych ale řekl i něco potěšitelného. Není to s námi potulnými sadaři, zahrádkáři a chalupníky až tak špatné, když jsme v jubilejním roce sesbírali a snědli 170 tisíc vozů jablek, zatímco velkosadaři jich ve svých velkosadech dokázali natrhat jen 160 tisíc. O hruškách ani nemluvě. A to mají armádu zaměstnanců, traktory, náklaďáky, klimatizované sklady a spolčení jsou i s velkoobchodníky.

Inu, nejen vejce, ale i jablka, hrušky a třešně či jahody si kdo může raději pěstuje sám. A to je trnem v oku spekulantům, kteří by rádi se vším nejraději sami kšeftovali a cenu tlačili dolu nebo nahoru, jak se jim zamane. Nezbývá nám, než se škodolibě usmívat pod fousy, když pak slyšíme, že z loňské úrody jim ještě při dozrávání prvních letňáků trčelo ve skladech třebas jen ve Francii 76 tisíc vozů goldenů, Vlachům pak v Alto Adege 63 a Španělům celkem 27 tisíc. Není divu, že to (jablkem bych ten produkt nenazýval) pak bezdomovci na podzim ohnilé, moučnaté a více než rok staré prodávali na tržnicích za pakatel, poté co goldeny ukradli vyhozené někde na skládkách našich velkoobchodníků.

Co tedy říci na konec na začátku milénia? Ovoce máme dost a posbíráme si ho sami! Toť naše heslo. Neděláme si nic z toho, že nejvíc jablek pěstují dnes Číňané, strkají je pod taktovkou KSČ vysířené do dálkových kontejnerů a lodě, vlaky nebo kamiony pak ta jablečná kolečka vozí k nám do koloniálu. No opravdu nic si z toho neděláme a kolečka jablečná si krájíme a sušíme sami. Zrající zásoby pomalu moučnatějících raně zimních jablek jen volají po vašem nožíku a škrabce. Je to ta pravá práce k prozpěvování tříkrálové koledy.

Abyste se neřízli do ruky vám přeje

Váš potulný sadař O. D. S.