Pod stromek

Radil mi jeden můj známý milovník dlouhých fousů lišejníků, tlustých polštářů mechu a strakatých lesů, ať se pranic neupejpám a prostě si někde ten hnusnej smrček uříznu. Pokud přitom jak blázen nepošplhám někam na Lysou horu, stejně přírodě jen pomůžu. Tak tedy usychá nám hnusnej smrček v pokoji.

Jinde jsem zas četl v mravoučném časopise notně již svíčkami ožraném o smrčcích coby palivu bědných lidí. V lese stahali stromky z prořezávky c. k. lesa a pak tím prachbídným palivem topili ve svých chaloupkách, aby bylo na čem vařit zemáky. Některé hezčí pak začali prodávat měšťanům pod pomníkem generála Radeckého na městském rynku, a přilepšili si tak pár groši. Vyhazujeme tedy po Třech králích na ulici topivo chudých, co se nám zatím ztratili až do pouštních zemí.

Oblíbenější prý bývala jedlička, však jich taky kdysi rostlo víc než smrků. Ale to už je dávno. Vánoční smrčky jsou stejně jako lesní med dětmi až té dnešní moderní doby, kdy je to k nám ze severských lesů pro zvyky již blízko a lesy pěstujeme jako zelí v řádcích. Dobrovodské pozdní a alpské smrčky. Dobrou chuť.

Kdysi bylo pod stromkem všechno. Visíval totiž od stropu, aby se do malé sednice vešel a chtivé děti hned všechno dobré z něj neorvali. To se ještě nevyplachovala chemicky chutnající náplň z čokoládových raků pod vodovodem. Ani se pusinky nekřivily nad zase čokoládou. Není to ještě ani sto let, co čokoládové šišky (co jiného na stromek) vyvolávaly na Vysočině úžas i u dospělých.

Inu tak. Sedět v adventu v teple a tmě domova a mlčet. Staré je staré a nové bude jiné. Smrčkem už topit nemusíme, nechme ho aspoň v pokoji dovonět a pak složit svůj prach do země. A můžeme přemýšlet, co pod něj. Černá zima adventní je k tomu dokonalým časem. Pojďme si prožít aspoň jeden den bez umělého světla.

Ráno ponenáhlu svítá a mžouravé světlo nás vzbudí pozdě, zda-li. Co dělat? Práce jsou již hotovy, a když nebudete dělat dnes, co můžete odložit na zítra, není do čeho píchnout. Snad jen zásoby kontrolovat. Kdo má, kravku nakrmí a husy pustí ven, chlupáče podrbe za ušima. Krásně se ale před plápolajícími kamny či svíčkou povídá.

Jo bylo, bylo. A mojí babičky dědeček bojoval s Napoleonem a její tatínek, co přežil bitvu u Piavy, stavěl na sadě důmyslný úkryt, který měl vydržet přechod fronty. A jejího muže hnědožlutí za druhé války zabili, že šel proti nim. A švagr jí umřel na tetanus a tchána nikdy nepoznala, její muž byl pohrobek. Její nejlepší kamarádka, dětství ztracené v sirotčinci, ta, samojediná, snad zapomněla umřít. Je to jen pár dní co pomrzly listopadky na hřbitovech. Nemáme my se výborně?

Kdo by hleděl skrz stmívání o čtvrté někam do budoucna. Horší to tam nebude než bývávalo. Snad jen se musíme strachovat, aby naše děti o tom věděly. Je to velký dar, dar bez oplátky a zásluh, že si tak žijeme.

Blahobytný život již pod stromkem máme. Co přidat. Co si přeješ pod stromeček? Tmu, ticho, vůni, teplo a dvě stě sáhů času. A proč by to nešlo? Je to všechno k dostání. A taky něco dobrého, nějakou tu lahůdku a mls k tomu, rychle dodám, a být se svými.

A k tomu je tu advent. K zvracení přejedené břicho neuctíš ani cukrovíčkem, ani klobáskou. Oči zaslepené (úspornými) žárovkami nerozzáří čtyři svíčky o zlaté neděli. Hlavu uštvanou desítkami tohle a onohle nepotěší tiché spočinutí – hned usne. A tak se chystejte.

Není nad půst. Nejezte čtyři neděle cukr (jestli to snesete) a to pak bude chutné cukroví. Nepijte ani kapku černého čaje a pochutnáte si po půlnoční jak nikdy. Odložte návyky, odepřete si zlozvyky, zapřete si jídla. Hrajte si na flétnu místo večeře. Vymontujte pojistku ze své oblíbené hudební či obrazové bedýnky. Vstaňte vždy o šesté. Choďte na roráty. Snídejte jen suchý chleba a meltu. A volný čas věnujte přípravě na Vánoce nebo Tomu, kdo vám Vánoce daroval.

Od druhého do pětadvacátého prosince trvá ta doba. A také Štědrý večer do ní patří. Teprve o půlnoci, na Boží narození, se půst překlopí do čtrnácti dnů svátku. Čtyřikrát sedm dnů a čtyři svíčky postupně zapalované na adventním věnci či svícnu.

Je vám to těžké? Nejste žádní asketové? Ba právě proto. Asketa, poustevník a sebemrskač se přeci nepostí proto, aby pak lépe svátek užil a vychutnal. Taková poživačnost je mu cizí.

A můžeme tedy snad už začít počítat dary pod stromkem. Smíchané dary na oplátku i ty absolutní. Půst, ztišení, jasná zář betlémského světla, narození Božího Dítěte, koledy, které umím na flétnu hrát… Shromážděná jablečná jadérka pro ptáky, osvobozená ryba, malinká vánočička pro milé zvíře a penízek pro daleké bídné lidi, co by rádi topili i zbytkem z vašeho vánočního stromku.

Alespoň několik loktů klidných postních chvil od teď až do Štědrého dne přeje

Váš potulný sadař O. D. S.