Štěně levně. Za všechny prachy

Jak takové množírny fungují? V kostce: pseudochovatel si pořídí dvě zvířata, nebo taky desítky zvířat, a množí je a množí. Psy aspoň dvakrát ročně, kočky i vícekrát. Odebrat mláďata co nejdříve, prodat a dospělá zvířata znovu nakrýt. Prodává se levně, skoro v akci. Postihy minimální, riziko taky. Tedy pro množitele. Kupující sice koupí levně, zato už riskuje pořízení nezdravého zvířete, zavlečení chorob, spoustu smutku. A za nejkratší konec provazu tahají zvířata — jak množírenské kočky a fenky, které po „odplození“ nejspíše majitel vyhodí nebo zabije, tak mláďata z těchto chovů. Často si nesou pořádnou nálož nemocí, vad a psychických poruch. Na celý, zpravidla nedlouhý život.

Chovat, nebo pochovat?

Chov „papírových“ zvířat má mnoho pravidel. Pro množení se vybírají jen ta nejlepší a nejzdravější, běžně se dělají genetická vyšetření, fena může rodit nejvýše jednou za dva roky. Cílem je udržovat plemeno v dobrém stavu a produkovat jen zdravá a perspektivní zvířata. Každé plemeno má chovatelské stanice, kde si je možné zvířata prohlédnout, poradit se a koupit mláďata. Chovatel vystaví na prodávané zvíře smlouvu s určitými závazky pro kupujícího (dobrá péče) i pro dosavadního chovatele (poradenství, pomoc při výcviku). To vše něco stojí i v případě, že nekupujete špičkové výstavní kousky, ale jen britskou modrou mazlivou kuličku do bytu. Cena se pohybuje v tisících i desetitisících korun, ale dostanete zdravé, očkované zvíře a máte jistotu, že z „jezevčíčka“ nevyroste dvacetikilová obluda. Průkaz původu je vlastně rodný list zvířete, uvádí registraci, jméno, chovatele, předky, případně další záznamy (ne každé zvíře s PP je určené k chovu, což ale nijak nesnižuje jeho kvality kamaráda na doma).

Množírna v Telicích, zdroj: OBRAZ – Obránci zvířat

Pokud nakupujete zvířata z neověřených zdrojů, nejspíše finančně podporujete někoho, kdo je záměrně nebo z nedbalosti množí a množí. Bez ohledu na zdraví, příbuznost, vitalitu, perspektivu. Ceny přitom nejsou zrovna nízké, u oblíbených plemen jde často o tisícové částky, někdy srovnatelné s cenou za jedince s doklady. Co vás při takové „dobré“ koupi může potkat a co používají obchodníci za triky?

• Velmi často jde o příliš brzy odebraná zvířata. Nejnižší možný věk pro odebrání matce je osm týdnů, lepší je však tento krok udělat až po 10. nebo 13. týdnu dle plemene a stavu zvířete. Časně odebrané zvíře má často průjmy, snadno onemocní, bývá psychicky nevyrovnané, úzkostlivé nebo agresivní. Nezřídka uhyne už jako mládě.
• Náhodné a příbuzenské křížení přináší extrémní riziko vrozených a dědičných chorob a vad. Jde zejména o srdeční potíže, vadné postavení kloubů, psychickou labilitu. To je největší problém u šlechtěných plemen náchylných k určitým chorobám. Laik je zpravidla nedokáže na mláděti poznat.
• V množírnách žijí zvířata povětšinou ve stísněných prostorech, ve velkém počtu, ve špíně. Bývají nervózní a úzkostná, nezvyklá na lidi.
• Varující jsou i označení jako „netradiční zbarvení“, velmi malé plemeno, neobvyklé plemeno typu kokršír. Neexistuje plemeno jako minijorkšír nebo miničivava. Jde o extrémně drobné a vlastně nemocné jedince, kteří by se neměli množit, často žijí jen několik let a trpí řadou neduhů a vad zpravidla způsobených právě velmi malým vzrůstem.
• Neexistuje nic jako „nadpočetné štěně z vrhu“, průkaz původu dostanou vždy všechna. Ne každé zvíře je vhodné na chov nebo výstavy, doklady ale mají vždy. Nezaměňte průkaz původu za Pet passport, což je jen mezinárodní očkovací průkaz zvířete. Nepoctiví chovatelé neváhají doklady zfalšovat, ověřte si registrace chovů a pravost dokladů a očkování u veterinářů a chovatelských svazů.
• Štěně nebo kotě si zajděte prohlédnout předem. Rezervace jsou běžné, u chovných zvířat často ještě před narozením. Pokud vám chovatel návštěvu neumožní nebo vidíte, že se u něj zvířeti dostalo velmi špatného zacházení, zvíře nekupujte. Nepřistupte na předání někde ve veřejném prostoru nebo u vás doma, pokud chovatele neznáte.
• Nenechte se citově vydírat a manipulovat. Tvrzení jako „když si ho nekoupíte, musím ho utopit“ jsou velmi zavádějící. Koupíte štěně teď — a za pár měsíců bude mít fena stejného množitele zcela záměrně opět mladé. A opět si někdo další vyslechne podobnou větu. Byznys jede dál.

Nekupujte, adoptujte

Pokud nemáte v úmyslu s kočkou nebo psem obrážet výstavy, není nutné mít „papírové zvíře“. Na domov jich čekají stovky a tisíce v útulcích a depozitech. Velmi často tam najdete i „bezpapírové“ zvíře ušlechtilé rasy. Adopce vás zpravidla vyjde na několik set korun — v ceně je ošetření zvířete, kastrace, odblešení, odčervení a příspěvek na chod útulku. U zvířat máte jistotu, že jsou zdravotně v pořádku — nebo se předem dozvíte, s čím se mohou potýkat. Zaměstnanci útulku vám doporučí krmivo, vybavení a způsob péče. Často se v útulcích ocitají i zachráněná zvířata z množíren, „odrozené“ fenky a kočky, které původní majitel někde vyhodil.

Všechna ta hovada boží množí se a množí

Česká republika je jedním z velkých „producentů“ štěňat a koťat na vývoz i domácí „spotřebu“. Skupiny s mafiánskými praktikami nechávají množit zvířata žádaných ras a pak je nelegálně vyvážejí zejména do západní Evropy, kde je možný výhodnější prodej. Převozy musí probíhat tajně — zvířata nemají povinné doklady a očkování, často nejsou v dobrém zdravotním stavu. Nezřídka se tak při kontrolách najdou tucty polomrtvých nebo udušených zvířat v přepravkách, kufrech, pod jiným zbožím. Bez vody, potmě, bez možnosti pohybu. Cena za prodej je ale tak výhodná, že se to pořád vyplatí, se ztrátami se jaksi počítá.

Zákony jsou u nás v této věci dost bezzubé. Chov zvířat patří jen mezi ohlašované živnosti, není nutné prokazovat kvalifikaci, zázemí, zkušenosti. Navíc většina množitelů pracuje načerno — tak jim hrozí výrazně menší postihy než oficiálně ohlášeným chovatelům, kteří pochybí. Zákon na ochranu zvířat proti týrání sice určuje, jaký minimální standard musí majitel zvířeti poskytnout — vodu, potravu a přiměřený prostor a péči — ale jen velmi omezeně řeší dopady opakovaných březostí a porodů. Navíc je zde dost velká výkladová vůle a pes trvale umístěný v kotci, kde má vodu a žrádlo, není považován za týraného a policie při takovém nálezu nezasáhne.

Zvířecím okem

Po několika množírenských skandálech vznikla organizace ANIMAL EYE, která toto téma dostává do veřejné debaty a pracuje na změně legislativy. K ní se připojila Českomoravská kynologická unie a zejména orgány nejpovolanější — ministerstvo zemědělství, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Policie ČR a Státní veterinární správa. Změny by měly proběhnout na několika rovinách — zejména v legislativě, která by provozování množíren definovala a umožnila kontroly a postih. Neméně důležité je aktivnější zapojení policie a veterinární správy při kontrolách.

foto: Orientalizing

Pokud víte o nějaké množírně, měli byste to oznámit Státní veterinární správě a také policii. Veterinární správa smí dělat jen ohlášené kontroly — což umožní majiteli se na ni připravit a přesunout zvířata někam z dohledu. Policie může provádět kontroly v případě, že je zde závažné podezření na týrání zvířat. Často však postupuje poměrně laxně. Je proto nutné dělat záznamy, fotit, natáčet, získat svědectví. A tlačit na vyřešení problému, dotazovat se na postup, nenechat se odbýt. Práce nepříjemná, ale záslužná.

Pokuty uložené přistiženým pak obvykle řeší úřady obcí s rozšířenou působností. Nekalé obchodní praktiky a podvody (nátlak při nákupu, vystavení neplatných nebo falešných dokumentů ke zvířeti) pak Česká obchodní inspekce. Nejčastěji bývá problém s dokazováním — prodejci vystupují pod falešnou identitou, používají mnoho telefonních čísel, předání zvířat probíhá v ústraní. Proto se snažte vše dokumentovat a problémy ohlašovat. Pokud nevíte, co dělat, obraťte se na bezplatnou právní poradnu na www. animaleye.cz. Nejlepší je ovšem prevence — podezřelé inzeráty hlaste provozovateli inzertních serverů, například Annonce tyto inzeráty a jejich zadavatele blokuje. Nekupujte zvířata, adoptujte je z útulku. Kdo neprodá, nebude množit.

Autorka má doma tři kastrované kocoury z útulku. Až se završí jejich čas, pořídí si další, pokud do té doby nebudou již útulky prázdné. Kontakt: renata.plackova@hnutiduha.cz.