Se sysly je to taková hra na schovávanou. Pokud je toužíte vidět, chce to ticho a trpělivost. Následuje ale odměna v podobě malého roztomilého hlodavce, který zvědavě panáčkuje a prohlíží si vás i okolí. Při návštěvě záchranné stanice jsme s ošetřovatelkou Barborou Vencovou měli štěstí dokonce na dva: jeden se ukázal asi na vteřinu a druhý si prohlížel terén několik metrů od nás, takže byl sotva vidět. Přesto stojí za to si na ně počkat.
Domov na golfovém hřišti nebo na letišti
Ze syslího hlediska byly nejlepší roky 1948 až 1952, kdy obývali téměř celé území České republiky. Na začátku šedesátých let uspořádala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy dotazníkovou akci na monitoring syslů, z níž vyplynuly údaje o poklesu jeho populace. Od sedmdesátých let se začal počet syslů monitorovat v kvadrátech, tedy v síti čtverců, na které je rozděleno naše území a do nichž se zaznamenává výskyt živočicha. První monitoring potvrdil výskyt sysla v 330 čtvercích a o třicet let později na začátku tohoto století už jen ve 29 čtvercích. V současnosti se monitorují jednotlivé „syslí lokality“: v roce 2020 jich existovalo čtyřicet s celkovým počtem asi 8000 syslů, což je téměř dvakrát více než v roce 2014, kdy se jejich počet odhadoval na 4103 až 4798.
Interiér odchovné haly pro sysla obecného ve Vlašimi, foto: Veronika Mašková.
V posledních letech tedy počty syslů stoupají, přesto však stále patří mezi kriticky ohrožené druhy. Radost z navyšování populace je hořkosladká, neboť dnes už prakticky neexistují pro sysla vhodné přirozené biotopy, a proto je odkázaný na pomoc lidí. „Dřív bylo mnohem více luk, které nebyly využívané jako zemědělská půda. Dneska, jakmile je někde volný kus, tak se hned k něčemu použije,“ vykresluje Vencová osud syslích lokalit. V minulosti se také na těchto loukách běžně pásla zvířata, která vytvářela pro sysly ideální délku trávy. „Syslové potřebují rozhled, proto potřebují nižší trávu, aby viděli včas predátora,“ popisuje ošetřovatelka ideální biotop. Kvůli udržované trávě se syslové postupně přesunuli na golfová hřiště či na letiště.
Stejně jako u jiných kriticky ohrožených druhů má na populaci sysla vliv také nekonečný spor mezi ochranou přírody a hospodářskými zájmy. Příkladem je výstavba průmyslové zóny v Brně-Černovicích na úkor jedné ze syslích lokalit.
Syslí hlídky
Sysly též ohrožuje velká míra predace. „Přirozených predátorů mají strašně moc. Všechny naše šelmy, takže lišky a kuny a také dravé ptáky,“ uvádí Vencová. Z šelem se nejvíc na sysly specializuje lasička. Je malá a úzká, takže se vejde do syslích nor. Sysli proti predátorům vytvářejí důmyslný systém. Dokážou mezi sebou spolupracovat a vzájemně se před hrozbou varovat. „Sysli vždy mají jednoho hlídače, který v případě, že se mu něco nezdá, zahlásí ostatním, že se mají schovat,“ vysvětluje ošetřovatelka a doplňuje, že jsou schopni vydávat zběsilé a nervózní pískavé zvuky, které ostatním značí, že se blíží nebezpečí. Hlídači se ve službě střídají.
Vstupy do syslích nor, kde hibernují, foto: Veronika Mašková.
Spánek přes půl roku
Syslové mají poměrně specifický životní styl. Někdy i více než půl roku hibernují. „Dospělé samice usínají v září a mláďata většinou až v říjnu. Jakmile je teplo a vylézá tráva, tak se v průběhu března nebo dubna probudí,“ popisuje jejich zimní spánek Vencová. Hibernace je pro ně poměrně náročná: jelikož celou dobu opravdu spí, musejí si v těle vytvořit dostatečné tukové zásoby, které získávají hlavně ze semínek slunečnice. Přes zimu se jim zpomalí dechová frekvence a sníží tělesná teplota. Ta je na začátku hibernace mezi 19,8 a 22 °C a postupně klesne až na hodnoty 3,1 až 4,5 °C. Zimují ve vystlané noře, většinou po více jedincích vedle sebe. „Když se probudí, mají obrovský hlad a jsou hodně vyhublí. Ale pro ně je to přirozené,“ vysvětluje Vencová a dodává, že i přes vyhladovění se sotva po probuzení hned rozmnožují.
Dovnitř ani ven
Na dlouhodobé zmenšování syslí populace zareagovalo Ministerstvo životního prostředí v roce 2008 schválením záchranného programu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nechala ten samý rok v záchranné stanici ve Vlašimi postavit halu určenou přímo na odchov sysla. Jde o velkou dlouhou voliéru. Asi jedna pětina voliéry je postavená ze dřeva a zastíněná. Zbytek je z pletiva připevněného na velkou kovovou konstrukci. Uvnitř je na zastíněné části jen hlína a na zbytku prostoru roste tráva. Ta se v odchovu pravidelně seká strunovou sekačkou, ale jen občas, protože z nějakého důvodu tam tráva neroste tak rychle jako za hranicí haly.
Mezi betonovými základy haly vidím po celém jejím prostoru díry, které ústí do obrovského systému chodeb, v nichž sysel žije. „Mají to prokopané po celé délce haly. Vlastně ani nevíme, jak moc hluboko chodby mají. Dokonce by nám mohli i utéct,“ vypráví s úsměvem Vencová, jak jsou syslové mazaní. „Ty základy jsou zapuštěné asi padesát centimetrů do země. Takže ven by se dostat mohli, ale stejně se zdržují jen tady, protože ví, že tady dostanou najíst,“ vysvětluje ošetřovatelka s tím, že žádný pokus o útěk zatím nezaznamenali. Kromě toho, aby se syslové nedostali ven, je také důležité, aby se nikdo nedostal dovnitř, zejména dravci a šelmy. Proto celou konstrukci pokrývá zmíněné pletivo. Syslí hala v záchranné stanici někdy pomáhá i se zachráněnými zvířaty. „Když máme třeba zajíce nebo zachráněná mláďata holubů, tak je sem pustíme. Oni syslům nic neudělají a zároveň v tom velkém prostoru zdivočí,“ přibližuje ošetřovatelka výhody velikosti haly.
Sysly je těžké vyfotit nejen v přírodě, ale i v odchovu, protože jsou extrémně plaší. Tato fotka vznikla, protože jeden z ošetřovatelů vlašimské záchranné stanice je fotograf a využil profesionální techniku a trpělivost. Foto: Filip Petrák.
Úspěšné odchovy
Odchovy syslů představují zásadní opatření státního záchranného programu. V Česku jich funguje celkem pět a všechny se podílejí na pravidelné repatriaci syslů na nové nebo již existující lokality. V odchovech je populace syslů nakombinovaná z přírody i z jiných odchovů. „Aby to fungovalo, tak se to různě skládá. Navíc se sysli poměrně rychle obměňují, většinou se totiž dožívají kolem dvou let,“ přibližuje Vencová a vzpomíná na jeden neobvyklý případ, na který v odchovu narazili. „Loni jsme tady měli samce, kterému byly čtyři roky, to je docela rarita,“ vypráví. Každý sysel, který se odchytí buď v odchovu, nebo ve volné přírodě, dostane čip. Díky tomu ochranáři zjistili, že tento sysel žije už dvakrát déle, než je běžné.
Minulý rok se ve vlašimské odchovně narodilo asi šestnáct syslích mláďat, a proto mohli některé sysly vypustit na vybrané lokality. „Vypouštění se musí realizovat docela brzy. Když už v září někteří usínají, je potřeba, aby měli dostatek času na zabydlení,“ připomíná Vencová a dodává, že k vypouštění je ideální červenec nebo srpen.
Odchovná voliéra pro sysla obecného ve vlašimské záchranné stanici, foto: Veronika Mašková.
Po odchovu a vypuštění následuje monitoring, z části prováděný odchytem a z části odhadem. „Sysli se chytají vždycky do sklopce. Pak se zváží, zjistí se jejich věk a pohlaví,“ vysvětluje Vencová proces, díky němuž mohou ochranáři monitorovat počty syslů. Všechny sysly ale odchytit nelze — jde o časově náročnou a pro sysly pravděpodobně stresující aktivitu. Proto ochranářům pomáhají i kvalifikované odhady.
Podle Vencové se syslům u nás daří lépe právě zásluhou záchranných programů. „Nebýt odchovů a udržování lokalit, tak by jejich počty stále klesaly.“ Nezbývá tak než doufat, že i letošní rok bude syslům přát. Otázkou zůstává, jestli se ještě někdy zbaví závislosti na lidech a budou opět schopni ve volné přírodě sami prosperovat.
Autorka studuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kontakt: maskova.ver@email.cz.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář