Valencie — zelené město se slabostí pro petardy

Valencie — třetí největší město na východním pobřeží Španělska s charakteristickými horkými léty, malým množstvím srážek a pochmurným klimatickým výhledem do nadcházejících let s elánem šlape do proměny v odolné, uhlíkově neutrální a lidem co nejvíce nakloněné město.

Za posledních osm let se proměnilo ve španělského tahouna udržitelného městského plánování. Od roku 2015, s nástupem progresivního vedení v čele se starostou Joanem Ribóem, začalo město systematicky investovat do revitalizace veřejného prostoru pro lidi, obnovitelné energetiky nebo rozvoje aktivní městské mobility. 

Zelení se, komu se nelení

Environmentální zápal městu vynesl ocenění Evropské zelené město 2024 — titul oceňuje výkonnost města v oblasti životního prostředí ve dvanácti ukazatelích, pokrývajících vše od dopravy a energetické náročnosti po kvalitu ovzduší. Evropská komise ocenění uděluje od roku 2010 a vedle prestiže a uznání to pro město znamená také přísun 600 tisíc eur na další zelená opatření.

Valencie v roli „ambasadora zelených měst“ není ve Španělsku první vlaštovkou. Stejný titul získalo již v roce 2012 také město Vitoria-Gasteiz na severu země. A podobné pro-environmentální a pro-sociální přístupy k městskému plánování zakořeňují i v dalších španělských městech, třeba v Barceloně. Města na jihu Evropy jsou v epicentru proměn, které přináší klimatická změna, a proto neotálejí s potřebnými opatřeními. I přesto je Valencie něčím výjimečná — po Grenoblu je druhou zemí, která získala tento titul na první pokus. 

Přístřešek v rezidenční čtvrti Valencie pokrytý solárními panely, foto: Kristýna Kousalíková.

Město na první pohled zaujme progresivním přístupem k mobilitě — ukázkově zvládnutá cyklodoprava s více než 168 kilometry bezpečných navazujících cyklostezek (nikoliv cyklopruhů známých z Brna a Prahy), četné pěší zóny nebo zklidňování dopravy zaváděním „třicítky“ na téměř sedmdesáti procentech ulic. 

Právě v cyklistice se v roce 1982 stala Valencie španělským průkopníkem, když tu tehdejší vedení vybudovalo vůbec první cyklostezku. Ruku v ruce s rozvojem cyklistické infrastruktury sahá po kole stále více obyvatel, a to navzdory pandemickým rokům. Od října 2019 do října 2021 vzrostl počet cyklistů téměř o třetinu. 

Ani po energetické stránce se město nenechá zahanbit a má ambici dosáhnout uhlíkové neutrality již v roce 2030. Od roku 2015 se ve Valencii podařilo snížit spotřebu energie na polovinu, mimo jiné instalací účinnějšího pouličního osvětlení nebo rozmístěním fotovoltaických solárních pergol. Místní akční plán Urban Stategy 2030 zmiňuje záměr vytvořit Městskou energetickou společnost nadpolovičně vlastněnou městem s cílem masivně instalovat fotovoltaické solární panely na městské budovy. V čele této iniciativy je projekt Requiem in Power, v rámci něhož bude solárními panely pokryta pětice hřbitovů s instalovaným výkonem více než 2,8 megawattu. 

Přírodě blízká architektura ve Valencii, foto: Kristýna Kousalíková.

Město pro lidi 

K získání ocenění přispěly také četné proměny veřejných prostranství — jedním z příkladů je radniční náměstí, kde se čtyřproudá silnice proměnila v pěší bulvár s cyklistickou stezkou. Od roku 2015 do roku 2021 bylo vytvořeno více než 150 tisíc metrů čtverečních plochy pro pěší — to pro lepší představu odpovídá třem a půl Václavským náměstím. Součástí strategie města do roku 2030 je vize vytvořit z Valencie „město náměstí a chodců“ tak, aby byla pěší chůze co nejvíce podporována díky propojení pěších tras a míst s vysokou koncentrací lidí.   

Valencie má také nakročeno k urbanistickému konceptu kompaktního města (nebo také města krátkých vzdáleností), jehož cílem je zajistit městským čtvrtím potřebnou vybavenost a služby tak, aby každodenně navštěvovaná místa byla dostupná do patnácti minut pěší chůze.  

Rekultivace městských prostor a tvorba nových zelených ploch jsou další z ukázek, jak se město v posledních letech soustředí na budování zelené infrastruktury s cílem zatraktivnit a ozdravit veřejný prostor pro lidi i zvířata. V tom město rozhodně není pozadu — s celkem 600 hektary parků a zahrad má téměř devadesát procent obyvatel Valencie zeleň v dosahu 250 metrů. 

Zásluhu na dnešní podobě španělské metropole však nemá jen současné vedení města, ale také tragická událost stará více než šedesát let.  

Valencijská cyklostezka, foto: Kristýna Kousalíková.

Park Turia — zelená tepna města 

Píše se rok 1957 a Valencii již poněkolikáté zasáhly záplavy. Mohutná řeka blízko centra je požehnáním i zkázou zároveň. Ve Valencii koncem padesátých let platilo to druhé a během záplav přišlo o život více než osmdesát obyvatel. Vedení města se tak rozhodlo odklonit řeku z centra města a tím radikálně proměnit jeho strukturu. 

Prostorné koryto řeky se radním zdálo vhodné využít jako dálniční tepnu, která propojí přístav s letištěm a dálnicí na Madrid. Prozíravost a hlasitý odpor místních, kteří se vydali do ulic se slovy „Řeka Turia je naše a my ji chceme zelenou“, naštěstí tyto plány tehdejších představitelů města utnuly.       

Díky aktivním Valencijcům, kterým předcházel návrat demokracie v sedmdesátých letech, tak dnes v roce 2023 stojíme v bývalém korytě řeky Turia a místo hluku z dálnice slyšíme cvrlikat ptáčky, oddychovat běžce a z reproduktorů se linoucí swingové rytmy skupinky postarších Španělů, kteří si sem přišli zatrsat pod koruny dnes již vzrostlých platanů. 

Plaza de la Reina – proměna náměstí v pěší zónu, foto: Kristýna Kousalíková.

Téměř desetikilometrový park Turia je nejenom nejdelším městským parkem v Evropě, ale představuje nevídaně zdařilou proměnu veřejného prostranství. Při procházce parkem míjím rodiče s kočárky, běžce, děti na kolečkových bruslích, cyklisty se psy v poklusu vedle svých páníčků, ale i spoustu lidí v důchodovém věku, včetně lidí na vozíčku. Inkluzivita a otevřenost prostoru posiluje jeho společenskou hodnotu. 

Tento multifunkční park je tak výborným příkladem, jak lze inovativně přistupovat k řešení problémů, s nimiž se města potýkají, a z krize udělat pohon proměny v prostor přátelský k lidem i životnímu prostředí.  

Zelené město v ohnivé agónii 

Obraz environmentálně uvědomělého města s pokrokovým duchem se však začíná otřásat s příchodem nejvýznamnější akce, kterou Valencie žije celý březen — festivalu Fallas. Velkolepé slavnosti trvají celý měsíc a jaro se při nich vítá každodenními pyrotechnickými show, hudebními koncerty, průvody a také stále existujícími býčími zápasy. Po celém městě se za pomocí jeřábů staví obří propracované sochy satiricky znázorňující politická a společenská témata, které se na konci festivalu, 19. března, všechny ceremoniálně zapálí. 

Kde má tato tradice původ? Leží v pohanské tradici městských tesařů, kteří po zimě uklízeli své dílny a venku na ulici pálili staré dřevo. Tímto rituálem se loučili se zimou a vítali příchod jara. Později byly oslavy pokřesťanštěny a spojeny se svátkem svatého Josefa — patrona tesařů. Právě v den jeho svátku, 19. března, na jeho počest všechny sochy dramaticky vzplanou. 

Socha na festivalu Fallas, foto: Kristýna Kousalíková.

Od původně starého harampádí, které se instalovalo do útvarů připomínajících postavy, se tvorba soch posunula do detailně propracovaných uměleckých děl, jejichž vystavení v ulicích a na náměstích předchází dlouhé měsíce práce. Dnešní sochy jsou navíc nejen ze dřeva či sádry, ale také z polystyrenu, což během Nit de la Cremà (noc, kdy se sochy spálí) významně zamíchá s kvalitou ovzduší. Spálení soch ve valencijské kultuře ale symbolizuje očistu a nový začátek. 

Na pozadí bouchajících petard má slavnost také něžnou tvář, kdy městem prochází procesí fallerů (chlapů i dívek) oděných do tradičních krojů, kteří přinášejí květiny k obří dřevěné konstrukci Panenky Marie na náměstí Plaza de la Virgen. V rámci tohoto obřadu známého jako La Ofrenda fallerové šplhají po dřevěném rámu a aranžují kytice a tím Panenku Marii „oblékají“ do působivé róby z květin. 

Tady je pyrotechnikovo 

Spíš než oslavy zasvěcené svatému Josefovi však valencijské Fallas připomínají festival na počest pyrotechniků, kterým se slzami v očích tleskají plná náměstí. Čím hlučnější a extravagantnější, tím lepší. Mascletà, ohlušující přehlídka petard otřásající celým městem, se koná každý den festivalu, tedy celkem devatenáct dní vkuse vždy ve dvě hodiny odpoledne. Během této pět minut trvající symfonie hluku se odpalují silné petardy, které však nevytvářejí vizuální zážitek. Jedná se o řízenou sérii explozí, která se postupně zesiluje. 

Náměstí se během pěti minut zalije hustým bílým kouřem, všude je cítit střelný prach a po těle zase vibrace z intenzivního zvukového prožitku. Radost z toho, že bude zase na chvíli klid, je však rychle fuč. Petardy, dýmovnice a různé bouchací kuličky se totiž odpalují kdykoliv a kýmkoliv během dne. Pokud nejste Španělem a máte v pořádku sluch, tak sebou téměř na každém kroku škubnete leknutím. Ve velkém je odpalují děti (včetně těch opravdu malých), v lepším případě za shovívavého doprovodu rodičů. 

Květinová socha Panenky Marie na náměstí Plaza de la Virgenfoto, foto: Kristýna Kousalíková.

Omezení pyrotechniky je citlivé téma, přitom jen při letošních oslavách bylo kvůli popáleninám z pyrotechniky ošetřeno 37 lidí. Španělsko v roce 2009 dokonce zrušilo bezpečnostní požadavky EU týkající se pyrotechniky, včetně omezení prodeje dětem mladším dvanácti let, aby tak ochránilo kulturní dědictví své země. 

Hlasy volající po větší ohleduplnosti festivalu k životnímu prostředí, na nějž jako by se březnu zapomnělo, se možným omezením pyrotechniky nezabývají. Některé oficiální výbory Fallas pouze zvažují návrat k výrobě soch z tradičních dřevěných a papírových materiálů včetně ekologických barviv. K tomu po letošním ročníku vyzvala také radní pro festivalovou kulturu, podle níž by se použití přírodního materiálu mělo stát povinným. Bude ale pro zelené evropské město taková změna dostatečná? 

Stejně jako tradice býčích zápasů jsou také oslavy Fallas se svou stávající pyrotechnickou podobou třaskavým politickým tématem, na které se nesahá. Bujaré, měsíc trvající valencijské oslavy by přitom měly reflektovat klimatickou realitu, stejně jako to činí město ve svých ambiciózních závazcích udržitelnosti. Zdá se však, že v březnu závazky zmizí v hustém dýmu střelného prachu.  

Kontakt: kousalikova.kristyna@gmail.com.