Vaše ohlasy

Miloslav Konečný – Tulácká srdce v české krajině (7.G 4/2026)

Tramping lze uchopit historicky, romanticky, nostalgicky, realisticky, idealisticky, progresívně, ironicky… Článek je překvapivě vyvážený, neboť připomíná nejen dávné skutečnosti a souvislosti, včetně tuláka K. H. Máchy, důvody jeho vzniku spíše mezi městskou mládeží po Velké válce, činnost řady sdružení či „táborové“ písně známých folkařů, ale i současné spory s ochranou cenných částí přírody. Zásadní asi je, že toto lidové hnutí nebylo a není institucí, ale zdůrazňuje emoční vztah člověka k přírodě. Tramping lze také sarkasticky popsat jako laciné útěky od těžkosti bytí do barvotiskové přírody. Naštěstí je nyní variabilní, neboť v něm kromě Trampa/Tuláka mají své role třeba Skaut/Průzkumník, Dobrodruh, Cestovatel, Výletník, Turista, Kempař, Chatař, Chalupář a někdy i ten Ochranář. Posměšně a trefně popsal tramping J. K. Jerome ve své knize o třech mužích ve člunu, kdy se úředník těší na drsnou divočinu, aby pak záhy ocenil pohodu a teplo svého bezpečného domova. Miroslav Patrik, Brno

Vojtěch Pelikán — Nepřizpůsobiví „tuláci“ a „nefachčenkové“ (7.G 4/2014)

Skvělý článek, díky, platný úplně stejně v našem roce 2026. Jenom bych doplnila, že stejně jako Židé se ani Romové v Evropě nedostávali snadno k půdě. Tedy spíše se k ní nedostali vůbec, nebylo jim umožňováno se usazovat, respektive rozšiřovat své pozemky (v případě Židů). Obce je vyhošťovaly jedna po druhé, protože už ve středověku tady nebyla žádná půda „volná“. Tak vlastně bylo kočování (a s ním spojený životní styl) vynuceno. Anežka Hrbáčková, anezka.chval@email.cz.

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.