Vzhůru do života!

Být mladým člověkem narozeným v první polovině osmdesátých let, rozhodně bych se nebál, že můj život bude nudný. Než odejdou kolem roku 2050 dnešní mladí do starobního důchodu, zaručeně zažijí velká a neobvyklá dobrodružství. Ti z mladé generace, kteří jsou spíše povahy optimistické, se mohou těšit na celou řadu báječných zážitků. Naopak ti, kteří se narodili spíše jako mrzouti, se mohou s klidným svědomím obávat toho nejhoršího. Bohatá futurologická literatura se totiž dnes shoduje pouze v tom, že již v prvé polovině příštího století nás čekají převratné události. Spor se povede již jen o to, otevřou-li tyto události před lidstvem zcela nové a netušené možnosti, anebo budou znamenat jeho rychlý či pomalejší úpadek. Že se však něco veledůležitého stane, o tom pochybuje jen málokdo. Procesy, které započaly v hloubce století dvacátého či dokonce ještě o něco dříve, budou v první polovině příštího století kulminovat, a jelikož se jedná o procesy povahy globální, sotva kdo zůstane stranou. Životní osudy dnešních středoškoláků budou těmito procesy v tom či onom smyslu určitě ovlivněny.

Začněme však u věcí předvídatelných. Dnešní středoškoláci se stanou kolem roku 2000 plnoletými a půjdou poprvé volit. Většina z nich, zejména ti z větších měst, budou volit pravicově. Nepůjdou ovšem již k volebním urnám s takovým nadšením jako jejich kolegové z let devadesátých. Budou mít totiž méně iluzí a více informací o tom, co je reálně v životě čeká. V centru jejich pozornosti bude stát volba povolání, respektive vysoké školy, na kterou se budou krátce po roce 2000 hlásit. Jen nepatrný zlomek z nich uspěje ve snaze jít studovat na prestižní školu do zahraničí. Ti, kterým se to přece jen povede, budou mít vyhráno. V případě, že se po ukončení studia vrátí do vlasti, vytvoří jádro budoucí vzdělanostní elity. Budou sice rozčarováni pracovními a platovými podmínkami, kontakty se zahraničím jim však umožní vyrovnávat nevýhody provinčního prostředí, které již tradičně frustrují průměrného českého vzdělance.

Studenti, kteří zůstanou doma, brzy zjistí, že cesta, kterou si vybrali, je jen zdánlivě snadnější a méně trnitá. Některé obory, jako například medicína či advokacie, budou pro jejich generaci prakticky nedostupné. Počty lékařů a zubařů, či notářů a advokátů jsou již bohatě naplněny, a generace, která je dnes kontroluje, půjde do důchodu příliš pozdě, než aby měli větší šanci narození před rokem 2000. Ani ti, kdo vystudují společenskovědní obory počínaje ekonomií a konče politologií, psychologií či sociologií, nebudou to mít po promoční hostině roku 2006 či 2008 nijak jednoduché. Zjistí, že jejich kolegové, kteří vystudovali vysokou školu již v devadesátých letech, dokázali poptávku po ekonomech a vůbec lidech zabývajících se člověkem a společností prakticky beze zbytku pokrýt. Možná po roce 2040, až tyto silné populační ročníky odejdou do důchodu, něco se uvolní. Než se tak stane, lze se zabývat úvahami, zda nebylo přece jen lepší vystudovat některý obor na věčně neobsazené technice.

Největší překvapení čeká však na ty, kdo absolvují většinu učitelských oborů. Zatímco pilně studovali, přestaly se rodit děti, a na to málo, co se urodilo, nyní čeká v poloprázdných třídách armáda učitelů pocházejících ještě z velké části ze silných populačních ročníků. Boj učitelů o zbylé vzdělavatelné žáky může nabýt nevídaných rozměrů a přiblížit se svou drsnou krutostí počínání norských velrybářských flotil.

Dramaticky se však budou kolem roku 2010 odvíjet osudy dnešních středoškoláků nejen v oblasti profesní. Vzhledem k postupnému posunu věku prvního sňatku, který pozorujeme v posledních letech, čeká je právě kolem roku 2010 jejich první svatba. Vzhledem k souběžným trendům v rozvodovosti lze předpokládat, že každý druhý až třetí z nich se jen o pár let později poprvé rozvede. Většina z těch šťastnějších bude v té době stále ještě hledat svůj první společný byt. Pokud nebudou mít děti, budou si na něj při platu průměrného vysokoškoláka moci našetřit i bez státní či rodičovské podpory poměrně brzy, řekněme za deset let.

To jsme ovšem již v roce 2020. Přichází čas, abychom do soukromých osudů promítli některé z globálních civilizačních trendů, o kterých hovoří futurologové. Jaký svět uvidí v roce 2020 z okna svého prvého vlastního bytu dnešní průměrně úspěšný středoškolák? Podle optimistů to bude pohled přímo báječný: Bude již téměř dořešen problém spolehlivé a bezpečné výroby atomové energie. Dnešní atomové odpady budou v reaktorech nového typu využívány jako vyhledávané palivo. Genetické zásahy do rostlin a živočichů umožní vypořádat se s dnes tolik tíživým problémem potravy pro celé, nyní již sedmi či osmimiliardové lidstvo. Dnešní skládky odpadů se díky novým recyklačním technologiím promění ve zdroje vzácných surovin. Automobily s nepatrnou spotřebou pohonných hmot učiní z ustavičného cestování a popojíždění tu nejekologičtější činnost. Ohromný nárůst světového bohatství umožněný expanzí ekonomické globalizace začne smazávat rozdíly mezi dnešními vyspělými a zatím ještě méně vyspělými zeměmi. Spolu s tím se do celého světa rozšíří demokratické politické systémy. Ústup nedostatku a bídy povede k zatlačování sociálně patologických forem jednání počínaje závislostí na drogách a mezietnickou nesnášenlivostí konče.

Podstatné je, že všechny tyto problémy budou muset být vyřešeny právě dnešní generací středoškoláků. Ti starší, jak známo, na ně totiž žádné účinné recepty nemají. Zůstávají však klidní, budují nové atomové elektrárny, zvětšují skládky odpadů a kupují stále nová auta. Z toho lze soudit, že dnešním středoškolákům se hodně věří. Jinak by se přece museli ti starší a údajně zralejší chovat mnohem opatrněji.

Co by se mohlo stát v případě, že dnešní středoškoláky nenapadne, ak eliminovat rizika, která doprovázejí jednání starších generací? Na tuto možnost upozorňují tvůrci pesimistických prognostických scénářů. Podle nich nebude vyhlídka novopečených majitelů bytu 2+1 v roce 2020 zdaleka tak lákavá, jak tvrdí optimisté. Energii budeme vyrábět tak jako dosud. To na jedné straně povede k výrazným klimatickým změnám v důsledku čerpání fosilních zdrojů, na straně druhé k rostoucím problémům s odpadky z jaderných elektráren. Genetické zásahy do rostlin a živočichů se mohou vymknout kontrole s dosud nepředvídatelnými důsledky. Skládky odpadů budou sice mnohem větší než ty dnešní, nebudou však o nic lépe využitelné a budou vonět naprosto stejně jako dnes.  Jízda automobilem s menší spotřebou bude stejně náročná na prostor a stejně nebezpečná všem kolemjdoucím, jako je tomu dnes. Ekonomická globalizace dále zvýrazní již tak propastné rozdíly mezi bohatými a chudými. Spolu s tím se do nových částí světa rozšíří nedemokratické politické systémy. Patologické formy jednání budou nabývat na intenzitě, ať již se to týká závislosti na drogách či třeba mezietnických konfliktů.

Oba scénáře budoucího možného vývoje zůstávají otevřeny. Stejně tak otevřeny jsou i nejrůznější možnosti jejich kombinace v jednotlivých částech světa, ale třeba i uvnitř těchže zemí. Kromě volby té správné školy, volby toho správného životního partnera a posléze volby nejvhodnější formy zadlužení za účelem získání vlastního bytu budou mít tedy dnešní středoškoláci někdy kolem roku 2010 ještě i pár světovějších starostí. V podstatě se od nich očekává, že budou korigovat směr vývoje řady předchozích generací tak, aby neskončil celosvětovou pohromou, nýbrž dal naději na důstojné přežití ještě i těm, kteří se dnešním mladým lidem za deset až patnáct let narodí. Uvážíme-li, že třetina či polovina z dnešních patnáctiletých bude mít právě v kritickou dobu plno starostí se svým rozvodem, někteří další budou docházet pravidelně na úřady zprostředkující práci, a jen skutečně nemnozí mají během příštích deseti let statistickou šanci na významnější výhru v některé z oblíbených televizních loterií, musíme uznat, že jsme toho na jejich záda nenaložili právě málo. Než odejdou kolem roku 2050 do starobního důchodu, budou se muset pokusit zachránit celou jednu civilizaci. Snad to pro ně dobře dopadne.