Pod vrstvou předvolebních hesel přitom stojí celkem jednoduchý mechanismus. ETS2 pouze rozšiřuje pravidla, jež v Evropské unii fungují už dvě desetiletí. Po velkých elektrárnách a fabrikách se zpoplatnění uhlíku nově rozšíří i na silniční dopravu, vytápění budov a menší průmysl. Povolenky budou nakupovat dodavatelé paliv, kteří je promítnou do finálních cen za teplo a pohonné hmoty, čímž se systém poprvé dotkne i běžných domácností. A právě v tom leží celá politická výbušnost nového systému.
Důvod pro tento krok je věcný: právě silniční doprava a vytápění budov tvoří klíčový blok emisí a bez jejich osekání jednoduše nemáme šanci dosáhnout klimatického závazku — tedy snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % oproti roku 1990. Zpoplatnění uhlíku je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak srážet emise. Dává totiž firmám i domácnostem jasný finanční impuls k úsporám a investicím do čistších technologií.
Riziko, že nová pravidla drtivě dopadnou na nízkopříjmové domácnosti, má zmírnit takzvaný Sociální klimatický fond. Plnit jej budou výnosy z prodeje emisních povolenek. Fungovat má jako finanční polštář: část peněz vybraných od dodavatelů paliv se přes něj přelije zpět k těm, kterým hrozí energetická či dopravní chudoba. Ohroženým domácnostem nebo mikropodnikům by se tak zvýšené náklady měly vrátit — ať už jako dočasný přímý příspěvek na účty za energie, nebo ve formě cílené dotace, třeba na zateplení či nákup tepelného čerpadla.
Do Česka by z tohoto fondu mělo mezi lety 2026 a 2032 přitéct zhruba 51 miliard korun. Tři čtvrtiny částky pokryjí unijní zdroje, čtvrtinou se na financování musí podílet český stát. Podmínkou pro čerpání je předložit hotový Sociální klimatický plán, na jehož konkrétní podobě Česko stále pracuje. Výsledek je ale zřejmý: z účasti v ETS2 vyjde naše země finančně v plusu — vyčerpáme z něj zkrátka podstatně více peněz, než do něj sami vložíme.
Cesta k ,,dvojkovým“ povolenkám
První fáze systému (ETS1) funguje už od roku 2005, kdy vzešla z mezinárodních klimatických dohod. Týká se velkých znečišťovatelů — elektráren, těžkého průmyslu či leteckých společností — kteří platí za každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého. Prostředky z prodeje těchto povolenek směřují do Modernizačního fondu, z nějž pak členské státy financují rozvoj obnovitelných zdrojů, modernizaci tepláren nebo zateplování škol a úřadů. V Česku z těchto zdrojů čerpá například i populární program Nová zelená úsporám.
Během dvaceti let fungování systému ETS1 klesly emise v zapojených odvětvích o 51 procent. Z tohoto pohledu se obchodování s povolenkami jednoznačně osvědčilo. V dalších uhlíkově náročných oblastech, jako je silniční doprava a vytápění budov (v Česku tvoří tyto dva sektory třetinu celkových emisí), je však tempo snižování emisí nedostatečné, a proto Unie v roce 2023 přijala revizi Směrnice o ETS2, která systém rozšiřuje.
Členské státy se na ní dohodly během českého předsednictví v roce 2022 a v následujícím roce byla závazně odhlasována. Na konci svého funkčního období však Fialova vláda směrnici odmítla zavést do české legislativy, a namísto toho přednesla na evropské půdě požadavek na úpravu ETS2 týkající se zajištění stabilizace ceny povolenky. Evropská komise český požadavek na konci minulého roku vyslyšela a členské státy se rovněž dohodly na tom, že zavedení ETS2 bude odloženo o rok a spuštěno až v roce 2028.
To však současné vládě nestačí a její představitelé opakovaně tvrdí, že Česko nové povolenky nepřijme vůbec. „Nedopustíme, aby se implementovala tato směrnice, toto nařízení do českého práva. Jinými slovy, nedopustíme, aby emisní povolenky byly součástí české legislativy, a to je pro nás ta nejzásadnější obrana,“ zhodnotil Karel Havlíček (ANO) změny přijaté za minulé vlády. A stejně se v červnu vyjádřil i motoristický ministr životního prostředí Igor Červený, jenž Seznam Zprávám tvrdil, že Česko ETS2 nepřijme.
Co nás čeká, pokud bychom ETS2 skutečně odmítli zavést? Vedle konfliktu s unijními institucemi a odstřižení se od balíku peněz na modernizaci by nám hrozily také přímé finanční sankce. Evropská komise již s Českem kvůli zmeškanému termínu implementace ETS2 z června 2024 zahájila takzvané řízení a žaluje nás u Evropského soudního dvora. V něm státu hrozí jednorázová pokuta kolem 100 milionů korun a k tomu další stovky tisíc korun za každý den prodlení.
Podstatně tvrdším dopadem je však ztráta přístupu ke štědrému balíku peněz, jež by směřovaly na potřebnou modernizaci. Dokud Česko nová pravidla nezavede, nemůže s výnosy z ETS2 vůbec počítat. Dobrovolně bychom tak přišli nejen o 51 miliard korun ze Sociálního klimatického fondu, ale i o dalších 90 až 130 miliard korun z výnosů z prodeje povolenek, které by jinak skončily ve státní kase. A že se stavění do role unijního kverulanta a nedodržování závazků krutě prodraží, v praxi názorně ukázal příklad orbánovského Maďarska.
oto: archiv F.
Ladíme, nerušit
Roční odklad poskytl prostor k ladění systému tak, aby nedošlo ke skokovému zvýšení cen povolenky. A nová podoba má již ostřejší obrysy. Letos v září europarlament odhlasoval posílení mechanismu cenové brzdy, kterou prosazovala česká poslankyně Danuše Nerudová. Spočívá v tom, že pokud cena uhlíku překročí 45 eur za tunu, uvolní se na trh povolenky z rezervy tržní stability. Toto zvýšení nabídky má cenu udržet na uzdě. Novinkou, jež má tento vyrovnávací efekt posílit, je navýšení počtu povolenek, které se takto na trh uvolní, a to z dosavadních 20 milionů na 40 milionů, a to až dvakrát ročně. Revize bude platná, jakmile ji schválí také členské státy.
Fosilní paliva každopádně zdraží. Podle přepočtu analytiků a expertů z týmu Fakta o klimatu, kteří vycházeli z vyšší ceny (60 eur za tunu CO2) za emisní povolenku, než je nyní na stole, by u benzinu došlo ke zdražení o 4,4 Kč za litr benzinu a 4,7 Kč za litr v případě nafty. U domácího vytápění prostřednictvím plynového kotle by to mělo být tři až pět tisíc korun ročně. Zmíněná úprava tak zabrání cenovým šokům, nikoli však celkovému růstu cen.
Zdražení v průměru o nižší stovky korun pro domácnost za měsíc je podle řady expertů stále nesrovnatelně nižší než náklady, které by nám odmítnutí podílet se na odpovědné klimatické politice přineslo. Analytici z týmů Fakta o klimatu odhadují společenské náklady uhlíku na 260 dolarů za tunu CO2, tedy mnohonásobně vyšší částku, než je aktuální cena povolenek. Podle analýzy společnosti PwC z roku 2025 navíc bude mít zavedení ETS2 významný pozitivní dopad na českou ekonomiku. Mimo jiné díky zvýšení celoevropské poptávky po průmyslových výrobcích a službách, jež vyvážíme — například tepelných čerpadlech.
Strašení — politiků zbrojení
Tuzemská debata o ETS2 je ale silně vyostřená a staví na strachu. Politici barvitě líčí katastrofické zdražování a tvrdí, že novou legislativu můžeme jednoduše odmítnout. Ignorují přitom, že smést pravidla ze stolu je iluze — škody z pokut, ztracených dotací i zaspání přechodu na čisté technologie by totiž zdražení paliv mnohonásobně převýšily. Pro politiky populistického střihu se ale ETS2 stal prostě příliš lákavým terčem, jehož vábení v předvolební kampani nešlo odolat a nyní se ze silácké rétoriky těžko couvá zpátky.
Jde o učebnicový příklad politického populismu: vytvořit strašáka a následně nabídnout spásu. Andrej Babiš varoval, že ETS2 připraví lidi o střechu nad hlavou, a sliboval jeho rázné odmítnutí. Pozadu ale nezůstala ani vládní ODS. Ministr financí Zbyněk Stanjura nejdříve prohlašoval, že Česko nová pravidla odmítne, aby po střetu s unijní realitou vláda otočila a začala vyjednávat alespoň o odkladu. Této atmosféře výrazně sekundovala média. Senzacechtivé titulky — typu varování na Novinkách o venkovských rodinách přicházejících s ETS2 o 60 tisíc ročně — rétoriku politiků doplňovaly a vyvolaly strach, vůči němuž byla věcná argumentace krátká.
Zkusme si ji pro pořádek stručně shrnout. Předně — spousta domácností zdražení téměř nepocítí. Emisní povolenky z nového systému ETS2 se vůbec nedotknou lidí, kteří topí dřevem či elektřinou, nemají auto se spalovacím motorem nebo jezdí elektromobilem. Ti, kteří topí elektřinou, navíc za uhlík skrytě platí už roky — výroba elektřiny z uhlí a plynu totiž podléhá původnímu systému ETS1. Nový systém tak ve skutečnosti jen narovnává tržní prostředí a ruší dosavadní nespravedlivou výhodu pro fosilní plyn, uhlí a ropná paliva.
Podobně je na tom člověk napojený na centrální vytápění. Uhelné teplárny povolenky nakupují už dnes a náklady promítají do cen tepla, zatímco domácnosti s vlastním plynovým či uhelným kotlem dosud za vypouštěné emise neplatily nic. ETS2 má tyto rodiny motivovat a podpořit v přechodu na čistší a úspornější technologie.
Že jsou katastrofické scénáře mimo realitu, ukazují i data. Podle jarní studie Centra veřejných financí a PAQ Research využívá bezemisní zdroje vytápění téměř polovina českých domácností — těm by při ceně povolenky 55 eur měsíční náklady vzrostly maximálně o 250 korun. Pro celou populaci pak vychází průměrný dopad na 477 korun měsíčně.
Dopady nového systému jsou však podle uvedené studie nerovnoměrné. Problém vyvstává u menšiny nízkopříjmových domácností, které topí fosilními palivy a nemají úspory na investice. Právě sem musí zamířit pomoc ze Sociálního klimatického fondu i cílené státní kompenzace. Analýza v tomto směru navrhuje například zvýšení slevy na poplatníka nebo posílení energetického paušálu v rámci chystané dávkové reformy.
oto: archiv F.
Předvoj a poučení
Zpoplatnění emisí z vytápění a dopravy zavedly některé evropské země s předstihem — platí za ně už domácnosti v Německu, Rakousku či Dánsku. Německo zvolilo cestu dočasného národního systému s postupným zvyšováním cen, aby si veřejnost i trh zvykly dříve, než dojde k přechodu na celoevropské ETS2. Německá povolenka však od roku 2021 podražila o 60 procent a tamní vláda musela přistoupit k jejímu zastropování, aby zabránila dalším cenovým skokům. Systém slíbených kompenzací ve formě takzvaného klimatického bonusu (Klimageld) se navíc výrazně zpozdil, což vyvolalo vlnu kritiky a nedůvěry. Tématu drahých paliv a energií se pohotově chopila krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), jež na něm postavila svůj historický úspěch v nedávných zemských volbách.
Německá zkušenost i volební posílení radikálních sil ukazují, že největším rizikem ETS2 je jeho sociální a politické zvládnutí. Pokud občané pocítí zdražení okamžitě, aniž by měli dostupnou alternativu nebo dostali slíbenou finanční kompenzaci, stává se odpor k povolenkám nejsilnějším palivem pro populistické a protestní hnutí. Klíčové proto je nastavit celý systém s vysokou citlivostí vůči ohroženým skupinám a doprovodit jej spolehlivými cenovými pojistkami. Zastavit vzestup stran, které — stejně jako nemalá část české politické reprezentace — volají po zrušení ETS2 a odmítají jakékoliv zpoplatnění emisí, je totiž pro budoucnost ochrany klimatu zásadní.
Vychýlená debata
O ETS2 se u nás mluví primárně jako o dalším bruselském rozmaru, jenž má v zájmu „zelené ideologie“ lidem jen zdražit život. Z veřejného prostoru se kvůli tomuto plochému výkladu zcela vytrácí základní smysl celého systému: zásada, že za vypouštění škodlivin do ovzduší se prostě platí.
Zelená transformace nebude zadarmo a nepochybně vyvolá sociální napětí. Většina evropských států ale chápe, že pasivita vyjde ještě dráž. V Česku je přístup jiný. Ukázkovým příkladem byl Andrej Babiš, který se na sklonku jednoho z nejteplejších lét postavil do čela komise proti suchu, aby se o pár týdnů později opět ostře vymezil vůči ETS2 a požadoval jeho stopku. Raději postavíme přehradu, než abychom se snažili brzdit samotnou klimatickou změnu, jež s extrémním počasím přímo souvisí. Zpochybňování úsilí o snižování emisí se stalo tuzemským folklorem — dopady klimatické krize jako sucho, kůrovec či povodně u nás řešíme izolovaně, bez širšího kontextu a bez chuti přijímat systémová řešení.
Hlavní zdroj obav a kontroverze kolem ETS2 navíc leží v časové pasti: zásah do peněženek přichází okamžitě, zatímco výsledky zelených investic dozrají až za roky či dekády. Snížení emisí je pro běžného plátce těžko hmatatelný benefit. Domácnosti by však mohly slyšet na ekonomické výhody, úspory a ochranu před energetickými výkyvy vymaněním se z fosilní závislosti. To bychom ale museli mít politiky a političky, kteří to chtějí a dokážou vysvětlit. Pokušení svést všechno na „zelený Brusel“ a získat na tom laciné politické body je ale pro většinu z nich až příliš silné.
Kontakt: kousalikova.kristyna@gmail.com.
Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář