Žánrové obrázky z Čindie

Indická automobilka Tata letos představila nejlevnější auto na světě Tata Nano, které má milionům chudších Indů zajistit společenský respekt. Podrobnosti si můžete přečíst v textu Hinduismus – kolonialismus – tataismus v SG 3/2008, design auta pak se škodovkami porovnejte v této televizní reportáži:

Mimo dopravních kolapsů, znečištěných řek nebo developery zabírané půdy se Indie a Čína potýkají také s nebezpečným e-odpadem. Dělníci včetně dětí doslova na koleně recyklují z počítačů, tiskáren či telefonů nebezpečné kovy jako beryllium a kadmium a jsou přitom mimo jiné vystaveni bromovaným zpomalovačům hoření. Názorné ukázky z východního Dillí a čínského Guiyu vizte zde:

K článku Waltera Parhama Jihočínská obliba divočiny (SG 3/2008) sice nemáme obrázek pojídaného luskouna, cibetky či kobry, zato jsme narazili na skrytou reportáž organizace Swiss Animal Protection z provincie Che-pej na severovýchodě Číny. Připomeňme, že více než polovina kožešinových oděvů v obchodech USA pochází právě z čínských farem. Zároveň čtenářky a čtenáře upozorňujeme, že svlékání lišek a norků zaživa z kůže „ukoukají“ jenom otrlé povahy.

Pledge to go fur-free at PETA.org.

Bytostná potřeba happy endu nás zavedla až na jednu běžnou saigonskou křižovatku. Sice je Saigon pravda lehce mimo Čindii, ale dopravní modus vivendi zůstává v celém lidnatém regionu stejný.

Uvidíme, jak si geniálně kličkující moto-a bicyklisté za pár let poradí s expanzí Tata Nano. Do té doby redakce SG doporučuje pobroukávat si při jízdě „Tata, tata tata ta ta ta ta tata“ nebo ještě lépe deklamovat poezii Nanao Sakakiho, který „svým dílem hravě upozorňuje na to, že jednou z nejdůležitějších zbraní v boji o záchranu divočiny a čistoty vzduchu, vody i lidské mysli je imaginace, změna pohledu“.