Na jaře letošního roku jsem pro Sedmou generaci popisovala modernizaci a přínosy nejen malešické spalovny. Přesto se stále jedná o ne zrovna čistý zdroj tepla, což není z dlouhodobého hlediska žádoucí. Emisně výhodnější řešení ale existují a není jich zrovna málo. Před několika lety bylo nejen v rámci Klimatického plánu města na stole dokonce vícero experimentálních a velmi pokrokových myšlenek, kterým byla přislíbena realizace. Kolik z nich se ale dostalo do praxe? Anebo alespoň do fáze příprav?
Teplo z metra
Jedním z projektů, které se alespoň na papíře posunuly nejdál, je využití geotermální energie z tunelů budované linky metra D. Právě v okolí budoucí stanice Nové Dvory má vyrůst nová městská čtvrť, jejíž obyvatelé by se v budoucnu mohli vytápět a v létě chladit pomocí tepla akumulovaného v podzemí.
Projekt schválila rada hlavního města a podle vedení Prahy má přispět k naplnění Klimatického plánu do roku 2030. Nejde přitom o klasickou geotermální elektrárnu ani systém hlubinných vrtů. Zdroj energie má vzniknout přímo v konstrukci tunelů metra D, do jejichž ostění budou zabudovány speciální geotermální absorbéry. Ty budou zachycovat teplo z okolního horninového prostředí a předávat ho průmyslovým tepelným čerpadlům, která následně zajistí vytápění i chlazení budov.
Výhodou tohoto řešení je, že nevyžaduje další vrty ani rozsáhlé výkopové práce. Energetický systém využije infrastrukturu, jež by vznikla tak jako tak kvůli výstavbě nové trasy metra. Podle magistrátu jsou tepelná čerpadla schopna z jedné kilowatthodiny spotřebované elektřiny vyrobit tři až pět kilowatthodin tepelné energie nebo chladu.
Klíčovou roli v celém projektu hraje samotná stanice Nové Dvory. Půjde o hlubokou raženou stanici, která poskytuje vhodné podmínky pro využití geotermální energie. „V tomto případě se vyplatí zužitkovat geotermální energii pro zajištění tepla pro městskou společnost. Ne u všech stanic metra by takový potenciál byl, protože třeba nesplňují potřebnou hloubku, která je pro podobné projekty nutná,“ uvádí pražská náměstkyně pro životní prostředí a klimatický plán Jana Komrsková.
Právě Nové Dvory patří mezi největší rozvojová území metropole. Na ploše zhruba 200 tisíc metrů čtverečních má vzniknout sedmnáct bloků budov s celkovou roční potřebou tepla a chladu mezi 10 a 15 tisíci megawatthodinami. Součástí nové čtvrti mají být byty, školy, kulturní centrum, obchody i sportoviště. Podobný systém funguje například u stanice Taborstraße na vídeňské lince U2 nebo na první části linky metra číslo jedna v Turíně. Technologie byla v minulých letech vyzkoušena také v silničních a železničních tunelech ve Švýcarsku, Rakousku, Německu, Jižní Koreji nebo Velké Británii.
Vizualizace stanice metra D Nové Dvory, zdroj: dpp.cz.
V tuto chvíli se však pražské geotermální využití metra zatím nachází pouze ve fázi příprav. Zda se skutečně promění ve funkční zdroj tepla pro tisíce obyvatel nové čtvrti, ukážou až následující roky. Zatímco v červnu roku 2026 začala stavba úseku metra mezi Olbrachtovou a Novými Dvory, konkrétní kroky k instalaci geotermálních technologií město dosud neoznámilo, i když tiskovou zprávu o využití geotermální energie zveřejnilo již na podzim roku 2024. Zatím má projekt čas, první vlaky mají do stanice Nové Dvory dorazit až ve druhé polovině roku 2032.
Teplo z řeky
Dalším výrazným pražským projektem je tepelné megačerpadlo voda-voda, nebo spíše voda-Vltava, které se schovává pod názvem Community Energy Pontoon (ComPon). Plovoucí zařízení umístěné na Vltavě má sloužit jako zdroj tepla a chladu pro okolní budovy a současně nabídnout nový veřejný prostor pro obyvatele i návštěvníky čtvrti. Investoři tvrdí, že jde o efektivnější a ekologičtější alternativu k individuálním kotelnám a klimatizacím. O dalším osudu projektu však podle nich rozhodne především postoj města.
Myšlenka vznikla teprve před třemi lety. Původně mělo jít o soukromé řešení pro jediný objekt, zájem dalších vlastníků ale projekt rychle rozšířil. „Během dvou měsíců se přidávaly další objekty, následně jsme řešili patnáct budov a dnes plánujeme propojení přibližně pěti stovek domů,“ říká Radek Pavel, technický ředitel společnosti JN Infra.
Projekt je založený na využití energie obsažené ve vodě. Tepelná čerpadla odebírají teplo z Vltavy a distribuují ho prostřednictvím nově budovaných nízkoteplotních rozvodů do připojených budov. Díky kratší vzdálenosti mezi zdrojem a odběratelem a nižším provozním teplotám by měly být ztráty i výrobní náklady nižší než u konvenčních systémů. Výhodou tepelných čerpadel je jejich vysoká účinnost vyjádřená takzvaným topným faktorem COP. Ten udává poměr mezi vyrobeným teplem a spotřebovanou elektřinou. Čím vyšší je jeho hodnota, tím levnější je provoz systému.
„Vltava je svou rozlohou v podstatě obrovským sběračem solární energie. Slunce na její hladinu dopadá a voda teplo akumuluje. Když si z ní energii odebereme, ochladíme vodu přibližně o desetinu stupně, takže to řeka prakticky nepozná, ale město díky tomu nemusí spalovat plyn nebo jiné palivo,“ vysvětluje Richard Bebr, ředitel společnosti GT Energy, která pro projekt dodává technologii tepelného čerpadla. Řeka je velmi vhodným zdrojem pro hustou městskou zástavbu, kde bývá problém s umístěním běžných tepelných čerpadel vzduch-voda nebo dalších energetických zařízení.
Systém má zajišťovat nejen teplo v zimě, ale i chlazení v létě. Se stoupajícím počtem (super)tropických dnů se podle autorů projektu význam chlazení budov zvyšuje. Kombinace nízkoteplotního vytápění a vysokoteplotního chlazení může podle nich přinést vyšší komfort a současně snížit spotřebu energie až o 30 procent.
Součástí systému má být také digitální řízení spotřeby. Dodavatel i odběratelé budou mít k dispozici online data o odběrech, což umožní optimalizovat výrobu v reálném čase a lépe plánovat spotřebu během dne. Dosavadní zdroje tepla si přitom budou moci vlastníci ponechat jako záložní variantu.
Další výhodou má být symbióza s postupující dekarbonizací. Od roku 2027 začne v Evropské unii platit nový systém emisního zpoplatnění vytápění budov, který může prodražit provoz fosilních zdrojů. Technologie založená převážně na obnovitelném teple z prostředí by se těmto nákladům měla z velké části vyhnout.
Ach ty povolovací procesy
Ponton nemá sloužit pouze jako technické zařízení. Jeho paluba může nabídnout další využití pro obyvatele čtvrti, například jako odpočinková zóna, místo pro kulturní akce nebo prostor pro menší plavidla. Podoba každého zařízení se má přizpůsobovat konkrétní lokalitě a vznikat ve spolupráci s architekty a místními autoritami. Do budoucna by podle autorů nemuselo zůstat jen u Smíchova. „Každá čtvrť by mohla mít vlastní zdroj blízko odběratelů, což umožní systém lépe optimalizovat. Výkon jednotlivých pontonů by se podle místních potřeb pohyboval přibližně mezi 10 a 14 megawatty,“ uvádí Bebr.
Podle společnosti JN Infra se podařilo během dvou let získat potřebná povolení včetně souhlasu ministerstva dopravy s umístěním plovoucího zařízení. Největší překážkou je nyní získání souhlasu s uložením rozvodných sítí do městských pozemků. „Od února 2024 čekáme na vyjádření. Nepřišlo ani kladné, ani záporné stanovisko, rozhodnutí se pouze odkládá,“ tvrdí Pavel. Na vině je podle něj strach z komunálních voleb na podzim 2026. Politici si nejsou jistí, zda bude projekt veřejností přijat negativně, či pozitivně, a tak využívají možnost se k projektu nehlásit vůbec.
Vizualizace Community Energy Pontoonu v Praze, zdroj: smichovskateplarenska.cz.
Pokud se podaří (pravděpodobně tedy po volbách) zbývající byrokratické překážky odstranit, chtěli by začít stavět letos na podzim a příští rok projekt uvést do provozu. Zkušenosti s povolovacím procesem v Praze je ale podle Pavla vedou k úvahám, zda se v budoucnu více nezaměřit na zahraniční trhy, kde je podle něj o podobná řešení větší zájem, a na rozšiřování pontonů do dalších městských částí v nejbližších letech zapomenout.
I odpad může hřát
Posledním výrazným projektem, který vypadá, že by se skutečně mohl uskutečnit, je Energocentrum Pražské vodohospodářské společnosti na Císařském ostrově. Opět stojí na velkých tepelných čerpadlech, která by využívala teplo z vyčištěné vody odtékající z Ústřední čistírny odpadních vod. Právě tudy prochází přibližně 96 procent veškerých splašků z hlavního města, přičemž i během zimních měsíců mají vyčištěné vody teplotu kolem 15 stupňů Celsia.
Energocentrum počítá s tím, že by se teplo z vody převedlo pomocí výměníků a tepelných čerpadel na vyšší teplotu a následně se dodávalo do soustavy centrálního zásobování. V první etapě mají být instalována tepelná čerpadla o výkonu 90 megawattů, ve druhé by přibyla další se stejným výkonem. Celkově by systém mohl zásobovat teplem přibližně 83 tisíc domácností, tedy kolem 200 tisíc obyvatel Prahy. Potenciální úspora zemního plynu odpovídá téměř 30 milionům metrů krychlových ročně.
Pražskou čistírnu totiž každou sekundu opouštějí tři kubické metry vyčištěné vody, jež obsahuje značné množství nízkopotenciálního tepla. „Vodě je možné sebrat až deset stupňů a využít je pro vyhřívání. V tak obrovském kvantu, které každou vteřinu přitéká do čistírny, to představuje velké množství energie,“ popsal pro Hospodářské noviny Tomáš Voříšek ze společnosti Sev.en.
Podle technické studie má Energocentrum zásobovat dvě oblasti. První zahrnuje Julisku a Veleslavín, druhá se zaměřuje na rozvojové území Bubny-Zátory. Pro každou oblast se počítá s dodávkou přibližně 830 tisíc gigajoulů tepla ročně. Projekt se postupně posouvá z fáze studií do přípravy. Přesto není z veřejně dostupných zdrojů jasné, v jaké fázi se nyní nachází a zda je reálné splnit předloni avizované plány na zahájení výstavby v roce 2027. Celkové náklady byly v roce 2024 odhadnuty na 7,7 miliardy korun s tím, že projekt by mohl být uveden do provozu kolem roku 2030.
Vizualizace architektonického návrhu Energocentra, autor: Dousek-Zaborsky, s.r.o.. Zdroj: praha.camp.
Nejde přitom o jediný způsob, jak využít energii ukrytou v pražské kanalizaci. Novinky.cz loni upozornily také na záměr využít teplo z kanalizační stoky B, která vede od jihu města až k Císařskému ostrovu. Podél ní by v budoucnu mohla vzniknout čtyři menší energetická centra. Technologie se už v menším měřítku využívá například v mrakodrapu V Tower na Pankráci, kde slouží k vytápění i chlazení. Pro ekonomický provoz se však budovy musí nacházet v relativní blízkosti kanalizačního sběrače.
Žádný z výše přiblížených projektů tedy zatím Pražan(k)y nevytápí. Po několika letech od jejich představení se nejdál dostalo využití tepla z odpadních vod, geotermální energie z metra D je zatím vázána na výstavbu nové linky a ponton na Vltavě čeká na souhlas města, který by snad měl být na podzim, pokud se tedy na tom shodne nové zastupitelstvo.
O tom, jak bude Praha za deset či dvacet let vyrábět teplo, tak zatím rozhodnuto není. Jisté je pouze to, že možností, jak nahradit fosilní paliva, má metropole vícero. Snad je tedy využije, a nebude se pouze ohánět sepsaným a zatím v mnohém neuskutečněným Klimatickým plánem.
Kontakt: krist.cermakova@gmail.com.
Článek vznikl za finanční podpory hlavního města Prahy.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář