Já už to sucho neřeším

25. října 2021 /
foto: PxHere.com
V České republice je téměř pět tisíc obcí o velikosti do tisíce obyvatel a jejich úloha v boji s postupujícím suchem na lokální úrovni je opomíjená. Stále například neexistuje legislativa, která by zohledňovala projevy sucha na všech úrovních. Starostové a starostky obcí sice mají povinnost zajistit obyvatelům pitnou vodu, avšak dalšími projevy sucha v obci a okolí se zabývat nemusejí. Nůžky možností řešení jsou navíc mezi městy a maličkými obcemi do tisíce obyvatel široce rozevřené.

Na počátku výzkumu sucha mezi starosty a starostkami na Vyškovsku stála má vlastní nepříjemná zkušenost. Máme chalupu v malinké vesničce, která nemá ani vlastní obchod, natož vodovod. Všichni máme mělké kopané studny, v nichž vždy trochu vody bylo. Pocit jistoty se vytratil v roce 2015, kdy jsme v červenci na dně studny spatřili ubohou zkalenou loužičku. A mezi sousedy jsme nebyli sami. Navštívila jsem proto naši starostku, abych se dozvěděla o možnostech řešení. Ke svému překvapení jsem se dočkala jen krčení rameny. Říkala jsem si, jestli i ti starostové tisíců dalších obcí reagují na projevy sucha stejně. Pozorují je vůbec? Vnímají je jako hrozbu? V hlavě se mi rojily otázky.

Pro účely své diplomové práce Sucho jako hrozba: faktory ovlivňující samosprávu sídel v ČR jsem zvolila oblast mikroregionu Ivanovická brána na Vyškovsku, kde se sucho dlouhodobě intenzivně projevovalo. Věděla jsem, že většina tamních obcí má pouze několik set obyvatel, takže nemají žádnou radu obce, a veškerá důležitá rozhodnutí tedy leží na bedrech starostů a několika málo zastupitelů. Mým cílem bylo poukázat na roli starostů v kontextu celorepublikové snahy o zmírnění dopadů sucha a popsat, jak na sucho reagují, z jakých informací vycházejí, jaká opatření preferují a s jakými překážkami se potýkají. Následující řádky shrnují ta nejzajímavější zjištění.

Zrádné sledování vodní hladiny

Z hlediska vnímání projevů sucha se ukázalo jako zásadní vytváření vlastních ukazatelů sucha. Starostové vztahovali informace o celorepublikovém suchu na své obce až ve chvíli, kdy mohli pozorovat jeho projevy v obci a okolí. Nejčastěji se jednalo o sledování vodních ploch a toků v obci a stejně tak hladin vod ve studních, které obyvatelé mikroregionu i po připojení na vodovod stále hojně využívají. Takové pozorování ale mělo své limity v podobě ovlivňování lokálního koloběhu vody nejen postupem sucha, ale i provedenými melioracemi na okolních polích.

zdroj: obectopolany.cz

Mikroregion Ivanovická brána se totiž nachází v intenzivně využívané zemědělské oblasti a pod rozlehlými lány polí leží zanedbané drenážní systémy. Nikdo se o ně nestará a nezajímá, nikdo necítí odpovědnost. (Ne)fungování drenáží způsobuje pro starosty nerozluštitelné objevování se a mizení vody. „Nám tam v lese vytéká voda, nikdo neví, jestli je to spodní, nebo povrchová. I na těch polích se objevuje voda,“ popisuje starosta Medlovic, který nechce být jmenován. Pokud je tedy zrovna dost vody v potoce, nemusí to ještě samo o sobě znamenat, že se tak děje výsledkem vydatného prameniště potoka či dostatku srážek.

Sucho je víc než zmizení vody

Zkušenost s náhlým zmizením vody zase přibližuje starostka Vážan Ivana Wagnerová: „Zjistili jsme, že to hřiště, které vždycky bývalo pod vodou, je úplně suché… A ty stromy, co tady byly, tak ty pousychaly.“ Významné bylo z tohoto pohledu vnímání sucha skrze osobní pocit ztráty. Spolu s vodou mizel i způsob, jakým byli starostové zvyklí trávit svůj čas, či přírodní scenérie, na které se rádi dívali. „Byl tady takový trend na jaře pouštět lodičky. Mám syna, sice ne už malého, ale ještě tak tři léta dozadu jsme pouštěli lodičky. Vždycky se to dalo, ale loni a předloni by to určitě nešlo,“ povzdechl si starosta Dětkovic Jan Vrána.

Ve většině případů žili starostové ve svých obcích mnoho let a byli schopni vnímat negativní proměny tamní krajiny. Jednalo se o proměny následkem sucha, ale zejména v případě zemědělských zásahů i o změny, které z pohledu starostů postup sucha podpořily. „Co chodím na nějaké túry, tak tady pramení dva potoky. A vím, kde přesně pramení. Když jsme jednou za rok chodili na takovou turistickou vycházku, tak se tam zastavujeme a já nevím… Za deset patnáct roků ta voda vyvěrá o patnáct dvacet metrů jinde, než vyvěrala předtím. Zásoba vody se snižuje,“ projevuje znepokojení starosta Moravských Málkovic František Přikryl.

Opatovická přehrada, foto: thomick, Wikimedia Commons.

Ztráta vody v potocích je pro starosty významná ještě z jednoho důvodu. Více než polovina vesnic v mikroregionu nemá čističku odpadních vod a jímky s přepadem ústí do koryt potoků. Absenci vody pak nejen starostové registrují kromě zraku i dalšími smysly. „Když není dostatek vody v potocích, tak bychom to chtěli řešit čističkou, abychom potom nemuseli v obci čichat zápach z těch potoků,“ vysvětluje starosta Rybníčku Vladimír Skopal.

Sucho nerovná se hrozba

Všímání si projevů sucha samo o sobě nevedlo ke vnímání sucha jako hrozby. V tomto ohledu byla nejdůležitější proměna vnímání vody jako volně dostupného zdroje následovaná zhoršením kvality pitné vody. I v tomto případě se objevila tendence ke stanovení vlastních mezníků a podobně jako v případě ukazatelů sucha se ukázala jejich nespolehlivost.

Hrozbu sucha starostové spojovali s nedostatkem vody ve studních. „Manžel se šel vždycky podívat, jak tam je, nebo není voda, pak jsem vyprala jednu pračku a pak až za tři dny jsem mohla další,“ přibližuje Wagnerová. Ve Vážanech se na vodovod mohli připojit, ale mnozí obyvatelé otáleli až do chvíle, kdy skončili bez vody, a někteří dokonce přečkali těžké chvíle a přípojku si nezařídili dodnes. Víra, že hrozba sucha není aktuální a riziko nedostatku vody se zase přirozeně sníží, je stále silná. Tendence ke vnímání sucha jako cyklického jevu podpořil deštivý rok 2020, který mělké studny naplnil.

Uklidnění navíc poskytly i vzpomínky pamětníků. „Staří lidi říkají, že takhle se to střídá, že to dřív takhle bývalo, že teď se to možná víc hrotí, víc se to medializuje,“ připouští starostka Topolan Renata Pavlincová. Vzhledem k výše popsané tendenci stanovování vlastních ukazatelů spočívalo nebezpečí hrozby sucha ve své počáteční neviditelnosti. „Je to takové nešťastné, ale člověk prostě ví, že tu pitnou vodu má vyřešenou. Takže tady já už to sucho neřeším,“ přiznává Pavlincová. „Dva tři roky nám všichni cpou do hlavy, že je globální sucho a že se ztrácí voda z přírody a podobně, ale vlastně ani VaK (Vodovody a kanalizace Vyškov — pozn. red.) neomezoval napouštění bazénů,“ připomíná starosta Švábenic, který nechce být jmenován. Starostové byli naopak ujištěni, že ke ztenčení zásob pitné vody nedochází, a to navzdory problémům na Opatovické přehradě, kde se snížená hladina v důsledku sucha nevrátila do původní výše.

Hrozbu sucha smetly povodně

Starostové odvíjejí hodnocení hrozeb od jejich aktuálnosti, viditelnosti a následků konkrétních scénářů. Pokud je zajištěna pitná voda, vážnost dalších projevů sucha ve srovnání s hrozbou povodní bledne. Přestože mikroregionem až na jednu výjimku neprotékají větší vodní toky, záplavy strašily všechny starosty do jednoho. Pro vesničany je navíc snazší obvinit starosty z podcenění protipovodňových opatření než z usychajících stromů. „Letos jsme byli čtyřikrát vyplavení. Zahrady, sklepy, ulice… I do domů se dostala voda s bahnem,“ stěžuje si starosta Medlovic. Hrozba sucha tedy byla pro starosty hrozbou minulosti či obavami budoucnosti.

Intenzita sucha 20. června 2021, zdroj: Intersucho.cz.

Přitom sucho a povodně spolu úzce souvisejí. Nejhorší povodně dokonce přišly s největším suchem. Vyprahlá krajina v okolí obcí nedokáže vstřebat přívalové deště, o stavu půdy na okolních polích nemluvě. Tuto situaci vnímali starostové jako paradoxní. Viděli vyschlé potoky, řešili žádosti o přípojky vody, protože lidem vyschly studny, a do toho přicházely prudké přívalové deště, kdy se voda z polí valila přímo do obcí. Viníkem byli podle starostů v první řadě zemědělci a ve druhé stát, který nad jejich počínáním nemá kontrolu.

Zastínění sucha povodněmi vyplývá i z rozdílných možností provádět konkrétní opatření. Pro starosty je jednodušší získat dotace na protipovodňové projekty a také se jim za tímto účelem podařilo získat více financí. „Jsme nejsušší oblast a zároveň záplavová, a když jsme žádali o zařazení do programu Dešťovka, tak jsme na to nedosáhli, protože parametry byly nastavené tak, že můžete žádat o zařazení, když třeba obec posledních x měsíců vyhlásí nějaká opatření, třeba zákaz napouštět bazény nebo přistavení cisterny,“ vysvětlil starosta Ivanovic na Hané Vlastislav Drobílek. Vyhlásit omezení čerpání vody přitom nespadalo do pravomoci devíti z jedenácti obcí v mikroregionu.

Vytváření lákavých míst pro život

Na sucho starostové většinově nereagovali dříve, než když postoupilo natolik, aby se nedostatek vody vizuálně projevil. Když už se tak stalo, snažili se předejít pozorovaným negativním jevům. Většina starostů se snažila lépe zadržet vodu v obci a jejím okolí. Činili tak ovšem s rozdílnými záměry. Starostové by se dali rozdělit do dvou skupin: jedni reagovali na pozorování projevů sucha a druzí reagovali na z jejich pohledu negativní proměny vzhledu obce. Důležité přitom bylo vnímání ztráty přírodních prvků v minulosti a priorita rozvoje obce a stejně tak ochrany přírody. Starostové projevili smysl pro zachování tradičního vzhledu obcí, pro který jsou charakteristické rybníky, sady či aleje podél cest.

foto: Stanislava Plášková

Starostové navíc své obce vnímají jako místa, kde snížené možnosti kulturního vyžití člověku vynahrazuje právě pobyt v příjemném prostředí s dostatkem zeleně a vodních ploch. „Ten mokřad, to jsem chtěla, aby tady bylo aspoň něco, kam se může jít na procházku,“ prozrazuje Pavlincová. Obě skupiny starostů shodně vnímaly zadržování vody jako prostředek k vytváření lákavého místa pro život. V některých případech se jednalo o revitalizaci, v jiných šlo přímo o nové vybudování prvků. „Krajina se hodně proměnila, v těch totalitních letech to byla úplná katastrofa. To se trhaly obrovské plochy alejí, stromů, doslova se to ničilo… Rozorávaly se meze, zmizela malá políčka, tím zmizelo prostředí pro zvěř a my se teď snažíme trochu to narovnat, trošku to vrátit zpátky,“ přibližuje zkušenosti z Rybníčku Skopal.

(Ne)přijetí odpovědnosti

Svou roli vnímali starostové jako roli vůdce, který musí perfektně znát svou obec, umět odhalit slabá místa a hledat řešení. Představa koncepčních dokumentů, jež by jim ukládaly povinnosti, jak a kdy mají na sucho reagovat, je s takovým vnímáním v rozporu. Stejně tak projekty kraje, ke kterým se nemůžou vyjádřit. „Když nám někdo na 150 metrech čtverečních vysadí 1500 stromů kolem koryta potoka, tak ta údržba je velice náročná, aby vůbec koryto bylo funkční. My jsme do toho nemohli ani moc mluvit… Obrovské akce za x milionů a myslím si, že úplně zbytečné,“ rozčiluje se starosta Medlovic. Starostové by naopak uvítali větší otevřenost ke spolupráci od institucí, s nimiž musejí při realizaci podobných projektů jednat.

Reakce starostů na sucho tedy ovlivňuje i víra ve vlastní znalosti a schopnosti, jejichž omezenost si uvědomují. Mnohdy jim chybí možnost konzultovat výběr opatření s odborníkem, ne všichni se ale nechali odradit. Stačilo se rozhlédnout a on se nějaký ten „odborník“ našel. „Začínáme obnovovat věci, které tu historicky byly. Ale k tomu potřebujete vždycky nějaké starousedlíky, kteří jsou vám schopni a ochotni být nápomocní, aby vám řekli, co v té obci bylo, kde a proč to tam bylo. Z nás, co jsme momentálně v zastupitelstvu, tak nikdo nemáme ani šajnu. Kdyby nám to ti dědci neporadili, tak nevíme nic,“ usmívá se starosta Medlovic.

Viník sucha? Ukažme si na něj!

Pocit zodpovědnosti však má své limity. Zemědělci a jejich necitlivé postupy byli v očích starostů jednou z příčin ztráty schopnosti okolní krajiny zadržovat vodu, a měli by se tedy postarat o nápravu, nebo v ní alespoň obci nebránit. Starostové a zemědělci se dostávají do sporů v souvislosti s realizacemi remízků, biokoridorů a obnově polních cest. Dokonce se objevil případ, kdy místní zemědělské družstvo snahu obce zablokovalo. „Pozemkové úpravy na obci se zastavily, protože zemědělské družstvo dovršilo 25 procent výměry pozemků v celé katastrální výměře,“ stěžuje si starostka Orlovic Jana Minářová. Pokud totiž s pozemkovými úpravami nesouhlasí vlastníci a velkoplošní nájemci půdy (s výměrou zemědělské půdy deset procent a více v řešeném katastrálním území), pozemkové úpravy se nezpracují.

foto: Stanislava Plášková

Pozemkové úpravy jsou podle slov zpovídaných starostů na Hané neproveditelné. Domluva totiž není lehká ani s obyvateli. Kdo vlastní půdu dobré bonity a pronajímá ji za pěknou částku zemědělskému družstvu, odmítá svůj kousek půdy vyměnit. „Spousta občanů, kteří tady mají pozemky a pronajímají je družstvu, nesouhlasila s tím, aby se rozdělovaly na menší, kde by se dělaly nějaké zádržné meze a opatření v krajině, aby nám to tu vodu trochu zadrželo,“ uvádí Minářová. Šance vzniká až tehdy, když je pozemek „znehodnocený“ a majiteli přestane vydělávat, typicky při zamokření. Objevování podmáčených míst nahrává jejich záměrnému dotvoření v mokřady. „Vznikly takové bažiny a my jsme je začali přetvářet do biopásů,“ pochvaluje si Skopal.

Reakce na sucho? Riziková investice

Všech jedenáct starostů z mikroregionu Ivanovická brána si stěžovalo na neustále rostoucí množství času, které obětují byrokracii. „Už jsem neměl nastupovat další volební období. Je toho dost… Ale někteří si to neuvědomují, myslí si, že mám nohy na stole a piju si kafíčko,“ stěžuje si bývalý starosta Prus-Boškůvek, který nechce být jmenován (po našem rozhovoru na funkci starosty rezignoval). Vedle nedostatku času situaci výrazně komplikuje také nedostatek peněz. Rozpočty obcí byly totiž tak nízké, že kromě výsadby stromů a drobnějších projektů nedostačovaly k žádným dalším opatřením podporujícím zadržování vody v krajině.

Starostové na tato opatření pohlížejí jako na finanční investici, od níž očekávají návratnost v podobě zkvalitnění života v obci. Pokud hrozí, že vynaložený čas, finance a úsilí budou marné, od realizace upustí. „Předchozí starosta udělal anketu, kde byly dvě otázky. Jedna byla: Myslíte si, že by v obci měl být zbudovaný vodovod? A druhá: Připojíte se, pokud se zbuduje? Spousta občanů odpověděla ‚ano, myslíme si, že by vodovod měl být zbudovaný‘, ale na tu druhou otázku kladně odpovědělo velmi malé procento lidí. Proto se to založilo a další kroky se nepodnikly,“ vypráví Minářová.

Dotace: řešení i problém

Reakce na sucho se bez žádání o dotace neobejde, ale nastavení podmínek dotací je jedním z důvodů, proč starostové adekvátní odpověď na sucho odkládají. Získání peněz si totiž paradoxně žádá peníze. Zpracování projektu je vždy podmínkou, ale zpětné proplacení nákladů není pravidlem. Výše spoluúčasti obce se může v průběhu realizace změnit, a i když jde řádově o procenta, pro obec s rozpočtem tři miliony to znamená problém, kvůli němuž berou starostové zpátečku. Příkladem je aktuální „zkrouhnutí“ rozpočtů obcí v důsledku koronavirové pandemie, které udělalo s dotacemi na sucho rychlý proces. „Ten blábol, že nám vezmou peníze z daňových odvodů a vrátí nám to v dotacích? A v jakých, když o ně nebudu moct ani žádat?“ kritizuje starosta Medlovic.

Suché pole, foto: Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Prioritu přidělení financí nemá ani pitná voda. „My jsme žádali o dotaci, že jsou suché roky a lidé nemají vodu ve studních. Žádali jsme nadvakrát, poprvé nám nebyla vůbec přidělena a podruhé nám bylo řečeno, že jsme přesunuti do zásobníku a musíme vyčkávat na další kolo,“ vzpomíná Minářová. Nějakou špatnou zkušenost měl v tomto ohledu každý. Bývalý starosta Prus-Boškůvek se podělil o nepříjemný zážitek, kdy v dobré víře pověřil zpracováním projektu firmu zprostředkovávající dotace pro obce. „Když řeknou ‚všechno bude v pořádku, my to děláme podle pravidel‘, tak jim věříš. Potom najednou dostaneš pokutu 25 procent a zastupitelé a občané už to vnímají, že jsi udělal chybu. Oni to zkazí, ale podepsal jsi to ty, tak jsi to zkazil ty!“ Přitom služby podobných firem jsou dnes pro získání dotací nutností.

Téměř polovina starostů si tudíž myslí, že pokud to jde, je lepší se dotacím vyhnout. Takový přístup však vede ke snížení počtu všech projektů, nejen těch bojujících se suchem. Závěrem budiž příklad zmíněné Dešťovky: projekt za několik desítek tisíc je administrativně tak náročný, že z jedenácti obcí do něj šla jediná, po chvíli marného snažení raději na vlastní náklady. Kdo tedy smete téma sucha v malých obcích ze stolu slovy „vždyť na to mají dotace“, ten neví, o čem mluví.

Kontakt: jajapivcova@gmail.com. Diplomovou práci Sucho jako hrozba: faktory ovlivňující samosprávu sídel v ČRsi můžete přečíst na adrese is.muni.cz/th/zwso4.

Tento text byl vytvořen s finanční pomocí TA ČR.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2021 vychází v 2. polovině prosince.