Hrábě, posečená tráva a vysoká vegetace, která místy sahá až po hrudník. Tak vypadaly začátky péče o Lužní park Krče u Břeclavi, kam se dobrovolníci Hnutí Brontosaurus poprvé vypravili v roce 2021. Dnes se na louce střídá sečení s pastvou krav, ovcí a koz a postupně se uvolňuje prostor pro další rostliny. O několik desítek kilometrů dál se skauti z oddílu Lodňáčci vydávají podél Jevišovky hledat křídlatku. Místo hrábí mají v rukou mobilní telefony s aplikací pro zaznamenávání invazních druhů.
Každá lokalita vyžaduje jiný přístup. V Krčích je třeba opakovaně zasahovat do vegetace, na Jevišovce nejprve zjistit, kde se nežádoucí rostliny vůbec vyskytují. Obě místa však spojuje úsilí lidí, kteří jim věnují svůj volný čas, a také skutečnost, že jednorázová brigáda nestačí.
Krče: když tráva přerůstá přes hlavu
V Lužním parku Krče u Břeclavi začínala péče o lokalitu v roce 2021 v rámci celobrontosauřího potáborového festivalu. Dobrovolníci tehdy narazili na rozsáhlé porosty astřičky kopinaté, nepůvodní rostliny, která na části území vytvářela téměř souvislou monokulturu.
„Začínali jsme v porostu, který sahal po hrudník,“ vzpomíná Matouš Jan Novotný z místní základní organizace Hnutí Brontosaurus Ardea Břeclav.
První řešení se nabízelo samo: porost posekat a odstranit. Jenže ani sečení až třikrát ročně nepřinášelo trvalejší výsledek. Astřička znovu dorůstala téměř do původní výšky a louka se vracela do podobného stavu jako před zásahem.
Právě tady se ukázalo, že nestačí vzít kosu a jednou za čas odstranit to, co přerůstá ostatní vegetaci. Pokud má louka získat pestřejší druhové složení, musí se změnit způsob, jakým se o ni pečuje.
Brontosauři proto postupně začali kombinovat několik metod. Kromě mozaikovitého sečení a shrabávání posečené vegetace se věnují také údržbě keřů, potlačování křovin a přípravě ploch pro pastvu. Další část práce představují pokusy s poloparazitickými rostlinami, které mohou ovlivňovat růst dominantních druhů.
Členové spolku působící na Přírodovědecké fakultě MU se totiž v rámci postgraduální práce jednoho ze studentů pustili do experimentů s vysazováním poloparazitických rostlin. Ty získávají část živin od jiných rostlin, a mohou tak ovlivňovat jejich růst. Smyslem pokusů je přispět k omezení převládající astřičky a umožnit rozvoj dalších druhů.
Novotný přitom upozorňuje, že samotné sečení má své limity. Když se rostlina po zásahu znovu rozroste, je třeba hledat další způsoby, jak její převahu omezit. Jednou z cest se stala pastva.
Botanička Tamara Těšitelová s astřičkou kopinatou v Lužním parku Krče u Břeclavi. Foto: Matouš Jan Novotný.
Když nastoupí krávy, ovce a kozy
V Krčích se podařilo připravit a udržovat ohrady pro pastvu krav, ovcí a koz. Zvířata spásáním ovlivňují výšku i strukturu vegetace a pomáhají udržovat plochy, které by jinak znovu zarůstaly.
Podle Novotného se právě díky pastvě podařilo v roce 2026 snížit průměrnou vrstvu porostu na maximálně přibližně patnáct centimetrů. Oproti původnímu stavu, kdy vegetace sahala až po hrudník, jde o výraznou změnu.
Neznamená to však, že by astřička z lokality zmizela nebo že by se péče mohla zastavit. Spolek nadále kombinuje pastvu se sečením, shrabováním vegetace a dalšími zásahy. Na některých plochách je třeba odstraňovat křoviny, jinde připravovat ohrady nebo se věnovat výsevům poloparazitických rostlin.
Krče jsou součástí lužní krajiny jižní Moravy. Zdejší území tvoří mozaika mokřadních, lužních a sušších stanovišť, jež poskytují prostor různým druhům rostlin. V bylinném patře se však výrazně prosazuje také astřička kopinatá. Popis vegetace na stránkách Lužního parku Krče zmiňuje například fragmenty měkkého luhu s vrbou bílou a jilmem vazem i výskyt kruštíku širolistého.
Cílem péče proto není louku jednoduše posekat a udržovat co nejnižší. Jde o vytvoření podmínek, v nichž se mohou vedle sebe uplatnit různé druhy rostlin a kde jedna dominantní rostlina nepohltí celý prostor.
Zásahy musí zohledňovat také charakter jednotlivých částí lokality. Jinak se pracuje na vlhčích plochách, jinak v sušších částech. Mozaikovité sečení umožňuje ponechávat části vegetace nedotčené a vytvářet pestřejší strukturu prostředí.
Práce v Krčích tak zahrnuje mnohem více než samotné kosení. Dobrovolníci shrabují posečenou vegetaci, pečují o keře, připravují pastviny, uklízejí odpad a podle potřeby se věnují dalším úkolům. Výsledek není jednou provždy hotový. Každá další sezona přináší nové výzvy a vyžaduje navázat na předchozí péči.
Skautský oddíl Lodňáčci se v roce 2026 zapojil do programu Skautské patronáty a zaměřil se na monitoring invazních druhů podél Jevišovky na Znojemsku. Foto: Skautské patronáty.
Tři roky na jedné louce
Do Krčí se opakovaně vracejí také sestry Zuzana a Tereza Uhrovy. Na lokalitu se dostaly prostřednictvím dobrovolnického tábora Hnutí Brontosaurus Luhy řeky Dyje, kterého se obě účastní již třetím rokem.
Zuzana se letos vrátila potřetí. Kromě samotné práce ji na tábor přivádí parta lidí, kterou si zde našla. Dobrovolnická činnost jí podle jejích slov dává smysl. „Mám po týdnu tábora vždy dobrý pocit, když si vybavím, co všechno jsme za ten limitovaný čas na různých lokalitách stihli,“ přibližuje.
V Krčích se letos se sestrou a dalšími dobrovolníky věnovala především práci mimo ohradník. Shrabovali posečenou vegetaci, v níž převládá zmiňovaná nepůvodní astřička kopinatá. Právě odstranění posečené hmoty je důležitou součástí péče o louku: pokud má být posečená vegetace z plochy odstraněna, nestačí rostliny pouze pokosit.
Zuzana přitom zdůrazňuje, že se nepovažuje za odbornici na botaniku. Přesto si všímá proměn, které jsou v terénu patrné. „Nerozumím úplně botanice, ale každopádně je už teď vidět, že se na některých místech znovu vyskytují luční květiny typické pro jih Moravy,“ říká.
Její pozorování není odborným vyhodnocením druhového složení lokality, ale zkušeností člověka, který se na stejné místo vrací. Právě opakované návštěvy umožňují vnímat rozdíly, které by při jednorázové brigádě mohly zůstat nepovšimnuté.
Také Tereza se do Krčí dostala přes tábor Luhy řeky Dyje. Vrací se kvůli lidem, smysluplné práci i možnosti odpočinout si od běžných povinností. Během brigád se podílí na mozaikovitém sečení, shrabování trávy, údržbě keřů a přípravě ohrad pro pastvu.
Jednou z nejvýraznějších změn, které si všimla, je právě vliv pasoucích se zvířat a úprava keřových porostů. „Co jsem však zaregistrovala okamžitě, je vliv zvířat, která spasou jakoukoli vegetaci, a také prořezání keřů, které rovněž pomohlo k odlehčení krajiny,“ uvádí.
Tereza se stejně jako její sestra vyhýbá odborným závěrům, které by sama nemohla doložit. Všímá si především toho, jak se lokalita mění v důsledku konkrétní práce. To, co se na začátku mohlo jevit jako nekonečné shrabování trávy, získává při opakovaných návratech širší smysl.
Pro obě sestry je důležitá také atmosféra tábora. Dobrovolnická práce se tu prolíná se společným trávením času a odpočinkem. Zuzana se vrací kvůli přátelům a pocitu, že se za několik dní podařilo pomoci více místům. Tereza zase oceňuje možnost odreagovat se a věnovat se činnosti, která má konkrétní výsledek.
Jejich zkušenost ukazuje, že dlouhodobá péče o přírodu nemusí být založena pouze na odborném vzdělání. Dobrovolníci pracují podle zadání organizace a pod vedením lidí, kteří znají potřeby konkrétní lokality. Přitom získávají vlastní zkušenosti a postupně se učí rozpoznávat, co jednotlivé zásahy v krajině znamenají.
A zatímco se v Krčích práce soustředí na vegetaci, o několik desítek kilometrů dál se jiná skupina mladých lidí vydává do terénu s odlišným úkolem.
Skaut v parku Krče u Břeclavi, foto: Matouš Jan Novotný.
Jevišovka: hledání křídlatky mezi kopřivami
Skautský oddíl Lodňáčci se do programu Skautských patronátů zapojil v roce 2026. Jeho patronátní lokalitou se stal tok řeky Jevišovky na Znojemsku. První společné setkání proběhlo 28. května ve Vodáckém centru Stará vodárna ve Znojmě.
Pod vedením Markéty Frindové z Ekocentra Vřesoviště se skauti a skautky seznámili s problematikou invazních rostlin, především s křídlatkou. Někteří z účastníků už měli zkušenosti s likvidací netýkavky žláznaté na řece Dyji, tentokrát se ale měli zaměřit především na poznávání a mapování výskytu invazních druhů podél Jevišovky.
Důležitou součástí úvodního setkání bylo představení aplikace BioLog. Tu skautům přiblížila Jana Juráková z Jihomoravského kraje. Aplikace umožňuje zaznamenávat pozorované druhy, jejich polohu a případně také fotografii. Záznamy lze následně využít pro další práci s údaji o výskytu druhů. Skauti se tak neučili pouze poznávat křídlatku, seznamovali se také s tím, jak může obyčejné pozorování v terénu získat význam pro další péči o přírodu.
První monitoring následoval 11. června. Skauti začali v Plavči, kde si zopakovali určovací znaky křídlatky. Poté se rozdělili do dvou skupin a vydali se proti proudu řeky. Procházeli oba břehy a zaznamenávali místa, na kterých rostlinu objevili. Terén jim přitom práci neusnadňoval. Břehová vegetace byla hustá a místy ji tvořily vysoké kopřivy. Přesto několik lokalit s výskytem křídlatky nalezli a zdokumentovali.
Podle Hany Přikrylové ze Skautského institutu se skauti při prvních akcích seznámili také s netýkavkou žláznatou a lépe pochopili, proč je výskyt invazních rostlin v okolí vodních toků problematický. „Též jsme si uvědomili, jak výrazný problém mohou být invazní rostliny právě u vodního toku, který urychluje jejich šíření. A jak je právě v okolí řeky likvidace náročná, odkázána pouze na ruční práci — vytrhávání,“ dodala.
Zuzana Uhrová s kamarádkou při odklízení posečené vegetace v Lužním parku Krče u Břeclavi. Foto: archiv Zuzany Uhrové
Nejdřív vědět, kde rostou
Křídlatka je jednou z invazních rostlin, které se v České republice šíří také podél vodních toků. Její husté porosty mohou omezovat prostor pro další vegetaci a znesnadňovat péči o břehová stanoviště. Voda navíc může přispívat k přenosu částí rostlin a k osidlování dalších míst.
Právě proto je monitoring důležitým předpokladem pro plánování zásahů. Pokud není známo, kde se rostlina vyskytuje a jak rozsáhlé jsou její porosty, je obtížnější určit, kam soustředit další práci.
Aplikace BioLog, kterou skauti při monitoringu využívali, umožňuje zaznamenat pozorování přímo v terénu. Uživatel*ka může připojit fotografii a polohu a údaje následně odeslat do databáze. Aplikace je určena odborníkům i veřejnosti a umožňuje pracovat s pozorováními také bez připojení k internetu.
Získaná data mohou být využitelná při plánování dalších opatření. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se věnuje mapování a monitoringu invazních nepůvodních druhů a shromážděné informace slouží mimo jiné k vyhodnocování jejich rozšíření a plánování praktických zásahů. Na získávání aktuálních a podrobných údajů o vybraných invazních druzích se zaměřuje Projekt InvazMap, který probíhá v letech 2023—2029.
Práce Lodňáčků tak zatím spočívá především v poznávání lokality, určování rostlin a zaznamenávání jejich výskytu. Na rozdíl od Krčí, kde dobrovolníci několik let opakují konkrétní zásahy do vegetace, je Jevišovka pro oddíl novým patronátem.
První terénní akce ukázala, že ani samotné hledání invazních rostlin nemusí být jednoduché. Hustá vegetace podél břehů omezuje pohyb a některé porosty se mohou snadno skrýt mezi dalšími druhy. Přesto se skautům podařilo zaznamenat několik míst, na něž bude možné při další práci navázat.
Monitoring sám o sobě křídlatku z řeky neodstraní. Může ale usnadnit rozhodování o tom, kde a jak pokračovat. Právě v tom spočívá jeho význam pro další péči o Jevišovku.
Tereza Uhrová při dobrovolnické péči o louku v Krčích během letošního léta. Foto: archiv Zuzany Uhrové
Práce, která se počítá po sezonách
Krče a Jevišovka nabízejí dva odlišné pohledy na dobrovolnickou péči o přírodu. V Krčích se mladí lidé vracejí k louce, na které se několik let snaží omezit převládající astřičku a vytvořit prostor pro pestřejší vegetaci. Na Jevišovce se skauti teprve seznamují s patronátní lokalitou a zaznamenávají výskyt invazních druhů.
V obou případech je důležitá návaznost. Posečená louka znovu obrůstá, invazní rostliny se mohou šířit dál a jednorázový zásah nemusí přinést trvalou změnu. Práce proto nekončí ve chvíli, kdy se uklidí hrábě nebo se odešle poslední záznam z aplikace.
Zuzana a Tereza Uhrovy se do Krčí vracejí již třetím rokem. Díky tomu mohou porovnávat podobu lokality v různých sezonách a vnímat změny, které přináší opakované sečení, pastva a údržba. Jejich pozorování doplňují práci organizace, která plánuje zásahy a hledá způsoby, jak o louku pečovat dlouhodobě.
Lodňáčci jsou na začátku. První monitoring jim umožnil seznámit se s křídlatkou, vyzkoušet aplikaci BioLog a zaznamenat její výskyt na několika místech podél Jevišovky. Další péče bude záviset na pokračování monitoringu a na tom, jak se podaří navázat na získané informace.
V Krčích se změna projevuje v podobě nižší vegetace a znovu se objevujících lučních květin. Na Jevišovce zatím především v záznamech o místech s výskytem invazních rostlin. Ani jeden příběh ale není uzavřený.
Právě to je možná nejvýraznější zkušenost, kterou si mladí dobrovolníci z terénu odnášejí. Ochrana přírody není jen otázkou jedné brigády nebo jediného úspěšného zásahu. Je to práce, která se počítá po sezónách, v opakovaných návratech na stejné místo a v drobných krocích, které na sebe postupně navazují.
V Krčích se dnes už místo porostu sahajícího po hrudník udržuje louka, na níž se střídá sečení s pastvou. Podél Jevišovky zase skauti vědí, kde se jim podařilo křídlatku objevit a zdokumentovat. Další práce teprve přijde. A právě díky ní mohou mít dnešní hrábě a záznamy v mobilu význam i pro podobu jihomoravské krajiny v dalších letech.
Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.
Vznik článku podpořil Jihomoravský kraj.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář