Hnědásek osikový: vypusťte housenky

Když se mě chovatel motýlů Miloš Andres zeptal, jestli chci taky vypouštět housenky, trochu jsem se zděsila. Ani ne tak housenek, jako toho, že budu mít v rukou kriticky ohrožený druh, který je u nás na pokraji vyhynutí. Ujistil mě ale, že se nemusím bát, a už jsem měla plastovou misku s první várkou housenek v ruce.

Výrazný pokles počtu hnědásků

Hnědásek osikový je denní motýl, který má na křídlech tmavé proužky a oranžové a bílé tečky. Onou poslední lokalitou jeho výskytu na území Česka je Dománovický a přilehlý Žiželický les. Oba lesy leží prakticky vedle sebe, takže se považují za jednu lokalitu. I zde se populace hnědáska osikového dlouhodobě snižovala, a proto Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) spustila na jeho ochranu záchranný program. Probíhá již deset let a do roku 2018 byl považován za úspěšný. Výsledky známe díky každoročnímu monitoringu, ale jelikož počítat přímo dospělé jedince je složité a nepřesné, ochranáři se zaměřují na počítání larválních hnízd. Zatímco v roce 2012 jich bylo pouhých deset, do roku 2018 jejich počet vzrostl na sto padesát. V roce 2019 ale došlo k výraznému poklesu o více než 90 procent, a to kvůli velkému množství parazitů spojeným s extrémně nepříznivým počasím. Početnost populace hnědáska osikového se tak vrátila na stav, který byl na začátku záchranného programu.

Housenka hnědáska krátce po vypuštění, foto: Veronika Mašková.

Jedním z prováděných opatření v rámci záchranného programu je reintrodukce motýla na původní lokality. Aktuálně tak už od roku 2018 probíhá reintrodukce hnědáska osikového do národní přírodní rezervace Libický luh. „Snažíme se sem hnědáska vrátit. Jsou tady zatím jen kusy vhodného biotopu, takže to je takový pilotní projekt. Ale vypadá to, že se tady druhu daří,“ vysvětluje Václav John z AOPK ČR, který má záchranu hnědáska na starosti. A právě s ním se vydávám na vypouštění housenek.

Osm stovek neviditelných housenek

Celá akce začíná na lesní cestě uprostřed národní přírodní rezervace Libický luh, kam se smí vjet pouze s povolením Lesů ČR. Vystupujeme z auta nejen s koordinátorem záchranného programu Václavem Johnem, ale i s chovatelem motýlů Milošem Andresem. Hned od začátku jsem se proklínala za nevhodnou volbu obuvi. Ne že bych vůbec vlastnila gumáky, ale jakmile začali ochranáři spekulovat o tom, že možná půjdeme skrz mokřad, chtěla jsem na nohách mít cokoli jiného než své promokavé tenisky. Naštěstí přišla záchrana ze strany počasí a dalšího účastníka akce, odborníka na hnědáska osikového Vladimíra Vrabce z České zemědělské univerzity. Ten nám sděluje, že vody je tam až po kolena, a tak raději všichni jdeme okolo po suché cestě.

Biotop hnědáska osikového v NPR Libický luh, vyvrácený strom je uhynulý jasan nakažený nekrózou jasanu, foto: Veronika Mašková.

Přicházíme na místo, kde ochranáři už třetím rokem vypouštějí housenky. Abychom se sem dostali, museli jsme sejít z označené stezky, což se běžně v národní přírodní rezervaci nesmí, ale na ochranu kriticky ohroženého druhu uděluje AOPK ČR výjimku. Je to malý plácek, na kterém jsou vlevo vysázené nové stromy obehnané dřevěnými laťkami. My se ale vydáváme vpravo, kde stojí několik jasanů. Zastavujeme se téměř v nejzazší části prostoru ohraničeného z jedné strany hustým lesem a z druhé zmíněným mokřadem. Chovatel Andres otevírá plastový box, který má asi třicet na dvacet centimetrů, a já stále nevidím žádné housenky. Nenápadně se tedy ptám, kolik že housenek jdeme vypouštět. „Celkem jich u mě přezimovalo 2800. Sto si jich nechávám pro další chov. Dneska jich tady vypustíme 800 a zbytek zítra v Dománovickém lese,“ odpovídá Andres, zatímco se mi hlavou honí otázka: „A kde ty housenky jako jsou?“

Andres nato pokládá krabici na zem a pomalu si začínám všímat drobných černých housenek se žlutými tečkami v jedné řadě. Sice různě velkých, ale veskrze drobných a poměrně tmavých, takže mezi suchými listy nebyly vidět. Je to ale jako s houbami: když člověk najde jednu, najednou jich vidí dalších pět. Sice jich nevidím všech 800, ale už tomu počtu začínám věřit.

Box s housenkami schovanými mezi suchým listím a listy rozrazilu břečťanovitého, foto: Veronika Mašková.

Jako housenka tráví hnědásek osikový naprostou většinu svého života. Hnědásci během června a července nakladou vajíčka na listy jasanů. „Jedna samička naklade asi 300 až 400 vajíček. Když je populace stabilní, dožijí se z nich dva dospělí motýli,“ uvádí John. Z vajíček se vylíhnou housenky. „Housenky na jasanu vytvoří gregarická hnízda, která vypadají jako zámotky visící ze spodní části listů,“ popisuje John, jak se chová hnědásek po vylíhnutí z vajíčka. „Hnízda bývají průměrně ve výšce tří až čtyř metrů, aby bylo pro housenky co nejméně energeticky náročné ze stromu slézt,“ doplňuje Vrabec.

Housenky se zároveň musejí zvládnout dostatečně nakrmit, aby přečkaly zimu. Jakmile se podrost oteplí, housenky vylézají a začnou se připravovat na žír (období, kdy se housenky vykrmují a doplňují potřebné živiny na zakuklení). „Než se zaměří na samotné získávání potravy, soustředí se na sání vody. Přes zimu se v nich tekutiny koncentrují a je potřeba je rozředit,“ vysvětluje Andres, který hnědásky chová přímo u sebe doma. Chov si však máme představit spíš než jako voliéru s motýly jako laboratoř, kde musí s omezeným počtem housenek správně hlídat plemenitbu.

Rozsypat housenky jako cukr

Právě období jara, kdy jsou housenky po zimě aktivní, je ideální čas na jejich vypuštění do přírody. Všichni od chovatele dostáváme plastové vaničky, do nichž nám přiděluje housenky, zachycené buď v suchém smotaném listu, nebo na vláknu rozrazilu břečťanovitého, kterým se housenky v době žíru živí. „Nejlepší je vypouštět je dolů kolem kmenu jasanu,“ udává pokyn Vrabec, který stíhá vypouštění i fotografovat. S první vaničkou poměrně bojuji. Ze suchého listu je těžké housenky dostat, a zároveň nechci dát na jedno místo všechny. Zatímco jsem sama ze sebe překvapená, že se housenek vůbec neštítím, ba naopak, povede se mi jemně vyklepat z listu potřebný počet housenek ke kořenům jasanu. Všichni se shodují, že nejlepší je prostě vaničku vzít tak, aby se z ní housenky vysypaly rovnoměrně kolem, jako když se sype cukr na dezert.

Chovatel Miloš Andres při sypání housenek pod jasan, foto: Veronika Mašková.

Právě mladé jasany jsou pro hnědáska klíčovou rostlinou. Nejenže na jeho listy samice snáší vajíčka, ale dospělé larvy poté, co se nakrmí rozrazilem, jitrocelem nebo kozlíkem, vylezou na jasan zpět, kde se zakuklí. Z kukly už jako motýli vylétají hnědásci během června. „Motýli létají v průměru jen tři týdny,“ vysvětluje John. V té době mají za úkol spářit se a samičky provést snůšku. „Jednotlivé jedince pářím ručně. Chytnu samce a samici, které chci spojit. Páry vždy pečlivě vybírám a snažím se dobře načasovat jejich reprodukci,“ přibližuje Andres, jakým způsobem se musí motýlům věnovat, aby byl jeho chov co nejefektivnější a měl i z hlediska genetiky ty nejlepší výsledky. „Pak je krmím uměle. Mám pro ně roztok složený z cukru a dextrózy s rozpuštěnými vitamíny a minerály,“ dodává. Celý proces krmení po oplodnění trvá asi tři dny, během kterých samičce vajíčka dozrají. Samotné kladení trvá půl hodiny až hodinu.

Záchranu komplikuje houba

Všímám si, že na některých stromech visí nějaké značky. „Máme označené stromy, kde byla zaznamenána hnízda hnědáska. Tam, kde je uvázaný provázek, jsem hnízdo objevil já. Pak tady máme jako označení také izolepu s kartičkou a žlutou pásku,“ objasňuje Vrabec, jakou značku si zvolili všichni tři monitorující ochránci. Kromě značek se jasany liší i tím, jak vypadají. Některé totiž napadla houba Hymenoscyphus pseudoalbidus, která se k nám dostala ze Slovenska. „Je potřeba tady dávat pozor, protože některé napadené jasany už jsou prakticky mrtvé a mohou kdykoli spadnout na hlavu,“ upozorňuje nás John na nemocné stromy, které postihla nekróza.

Václav John u jasanu, na kterém všichni tři ochránci našli hnízdo hnědáska osikového, foto: Veronika Mašková. Jak už jsme předznamenali v úvodu, hlavní příčina ohrožení hnědáska osikového tkví ve změně hospodaření se středními lesy a jejich zánikem. „Hnědásek potřebuje hlavně světlé a listnaté lesy. Ty, které jsou momentálně u nás, jsou zarostlé a tmavé, takže mu nevyhovují,“ připomíná koordinátor záchranného programu John. Vysvětluje, že dříve se střední lesy udržovaly postupným prořezáváním, ze kterého se využívalo dřevo na topení. Tento typ hospodaření byl běžný v devatenáctém a na začátku dvacátého století. Cílem záchranného programu je tudíž také současné lokality pravidelně pročišťovat a vysazovat nové jasany. Bohužel tento plán jim zmíněná houba komplikuje. John je ale optimistický a věří, že do deseti let bude houba zase pryč. Je tedy potřeba to období přečkat.

Pomalu se vracíme k autu a já pořád nemůžu uvěřit, že jsem měla v rukou housenky kriticky ohroženého druhu motýla. Stále se mi honí hlavou, jestli jsem je vypustila správně. Nezbývá mi než nadále sledovat výsledky monitoringů a stejně jako entomologové věřit, že se populace hnědáska díky všem opatřením brzy opět vzchopí. Nebo se nabízí i jiná varianta: vrátit se po jejich vylíhnutí zpět do Libického lesa a zkontrolovat motýly osobně.

Hnědásek osikový, foto: Urmas Ojango.

Autorka studuje na Fakultě sociálních studií MU. Kontakt: maskova.ver@email.cz.